NSS: Zařazení pozemků v jednotlivých fázích pořizování územního plánu do zastavitelných ploch nezakládá vlastníkům legitimní očekávání

Nejvyšší správní soud opět řešil územní plán, tentokrát šlo o obec z Libereckého kraje. Jeden vlastník nebyl spokojen s tím, že namísto původně uvažované plochy smíšené obytné výsledné opatření obecné povahy jeho pozemku přiřklo způsob využití zemědělské všeobecné. Krajský soud i NSS vlastníkovy nároky neuznaly. Důvodem ve zkratce bylo stanovisko orgánu ZPF.

Zařazení pozemku v určité fázi pořizování územního plánu nezakládá legitimní čekávání vlastníka

Původně sice byla plocha vymezena jako zastavitelná, ale orgán ZPF s tím nebyl spokojen. V důsledku toho tedy došlo k vyřazení plochy. To se vlastníkovi nelíbilo a tvrdil, že kvůli původní verzi návrhu mu už vzniklo jakési legitimní očekávání. Krajský soud mu na to ale řekl: „Popsaný postup je výrazem vážení různých veřejných a soukromých zájmů ve smyslu § 18 stavebního zákona z roku 2006 a rovněž výsledkem vyhodnocení účelného využití zastavěného území a vyhodnocení potřeby vymezení zastavitelných ploch, při současném respektu k veřejným zájmům na ochraně ZPF ve smyslu § 4 ZOZPF.

Podrobnější odůvodnění úpravy návrhu územního plánu zákon nevyžaduje. Soud připomíná, že zařazení pozemků v jednotlivých fázích pořizování územního plánu do zastavitelných ploch nezakládá vlastníkům legitimní očekávání jejich zastavitelnosti. Návrhy územního plánu pro jednotlivé fáze projednávání nejsou právně závazné a předpokládá se možnost jejich změny na základě připomínek, námitek, požadavků dotčených orgánů a jejich vyhodnocení ze strany pořizovatele.“

Obec nemusela provést tzv. kompenzaci

Soud řekl, že obec ani nemusela provést tzv. kompenzaci – tedy vymezit plochu jako zastavitelnou a náhradou za to jiný zastavitelný pozemek vrátit do ZPF. Tento postup totiž obec v daném případě nepovažoval za reálný, protože na pozemku, který se měl podle představ vlastníka vrátit do ZPF už stála stavba zatím nezapsaná do katastru. Současně obec zohlednila fakt, že vlastník měl ještě jiné pozemky (více než 7000 m2), na kterých mohl realizovat zemědělsko-obytný komplex. To mu podle názoru soudu mělo stačit.

Vlastník napadal i to, že se orgán ZPF k jeho nápadu na kompenzaci nevyjádřil. Krajský soud v Liberci k tomu řekl: „Stanovisko orgánu ochrany ZPF v této části, resp. rozhodnutí o námitce, nelze označit za vadné pouze z důvodu, že se dotčený orgán ochrany ZPF přímo nevyslovil k alternativnímu řešení a nevysvětlil, proč pořizovatelem zvolené řešení je z hlediska ochrany ZPF vhodnější, pokud s rozhodnutím a jeho odůvodněním bez výhrad souhlasil. Za situace, kdy se navrhovatel nedovolával primárně veřejného zájmu na ochraně ZPF, cílil na jiné funkční zařazení pozemků při přibližném zachování rozlohy zastavitelné plochy SX a nezpochybňoval konkrétně obsah předchozích stanovisek dotčeného orgánu z důvodu porušení ZOZPF, nelze pořizovateli vytýkat, že si nevyžádal doplnění obsahu stanoviska k návrhu rozhodnutí o námitkách. Požadavek navrhovatele na rozsah odůvodnění územního plánu považuje soud za formální a přehnaný.“

Závěrem

NSS se bohužel poměrně zajímavou matérií jako jsou kompenzace záborů ZPF nezabýval podrobněji kvůli kvalitě kasační stížnosti.

Podle rozsudku NSS ze dne 12. 8. 2025, čj. 21 As 52/2025 – 41 a podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. 2. 2025, č. j. 64 A 7/2024-64.

Více našich textů k územnímu plánování najdete zde.