Nejvyšší správní soud řešil spor o územní plán, který umožňoval výstavbu hřiště nedaleko obytné zástavby. Jedna obyvatelka se v důsledku toho obávala, že v lokalitě dojde k nárůstu hluku. NSS jí vzkázal, že se má bránit v rámci povolení záměru, neb územní plán je jen plán a v podstatě nic z něj neplyne. Je to trošku zvláštní argumentace, protože, dovedeno do důsledku, by se proti územnímu plánu v podstatě nemohl bránit nikdo.

Počkejte si až na řízení před stavebním úřadem

Abychom byli konkrétní, ze soudců NSS vypadlo: „Nejvyšší správní soud nezpochybňuje stěžovatelčino tvrzení, že sousedé mají proti funkčnímu využití území brojit včas již ve fázi územního plánování, ani správnost jí citované judikatury. Stěžovatelka však pomíjí, že územní plán z podstaty věci neřeší konkrétní podmínky umístění stavby (hřiště) do území. Výstavba hřiště se bezprostředně neděje v procesu územního plánování, nýbrž v řízení o povolení záměru. Právě v tomto řízení by případně byly posouzeny námitky dotčených osob, že výstavba hřiště (pokud by někdo takový záměr navrhl) způsobí nepřiměřenou hlukovou zátěž pro okolí, včetně toho, zda je umístnění hřiště v souladu s regulativy územního plánu.

Stěžovatelka se mýlí v tvrzení, že pokud bude v územním plánu stanovena, byť podmíněně, přípustnost hřišť, bude pro ni prakticky nemožné hájit svá práva ve stavebním řízení. Obecná a podmíněná přípustnost výstavby hřišť stanovená územním plánem sama o sobě nepovoluje vybudování jakéhokoli konkrétního stavebního záměru (hřiště). Konkrétní podmínky a přípustnost tohoto potenciálního záměru bude řešena v navazujících řízeních. V nich bude moci stěžovatelka uplatnit námitky proti případným stavebním záměrům, jestliže jimi potenciálně bude dotčena na svých právech, a bude tak účastnicí těchto řízení…“

K čemu je tedy územní plán?

Soudci dodali: „Odpůrce tedy nepostupoval v rozporu se zákonem, jestliže ve sporných regulativech umožnil výstavbu hřišť, pokud „nebude okolní zástavbu zatěžovat např. hlukem apod.“ (plochy Bz), respektive „které nesnižují kvalitu prostředí ve vymezené ploše a jsou slučitelné s rekreačními aktivitami“ (plochy Ri). Smyslem těchto doplňujících podmínek je zjevně snaha o eliminaci záměrů, které by nepřiměřeně zatěžovaly okolí (kritérium adekvátního hluku) či které by snížily kvalitu prostředí nebo narušily rekreační aktivity.

Nejvyšší správní soud souhlasí s krajským soudem, že takto obecně nastavený regulativ umožňuje určitou aplikační pružnost, a dodává, že posouzení souladu stavebního záměru s těmito požadavky bude předmětem konkrétního stavebního řízení. Teprve v této fázi bude úkolem správních orgánů vyložit tyto pojmy ve vztahu ke konkrétnímu posuzovanému záměru s přihlédnutím k jejich obecnému jazykovému významu, kontextu užití a účelu úpravy, v níž se objevují.“

NSS ještě dodal, že „souhlasí s krajským soudem, že nelze přijmout paušální závěr, že každé hřiště je nadměrně hlučné a narušuje kvalitu prostředí, neboť posouzení těchto otázek se bude vždy odvíjet od konkrétního projektu. Takové námitky jsou ve fázi územního plánování předčasné a nelze je věcně řešit.“

Závěrem

Citované závěry NSS se dají použít pro betonárku, obchodní centrum, pro obří bytový komplex nebo pro fotbalový stadion. U každého takového záměr platí, že:

  1. se jeho výstavba neděje v procesu územního plánování, ale až v procesu povolení záměru,
  2. obecná a podmíněná přípustnost výstavby stanovená územním plánem sama o sobě nepovoluje vybudování jakéhokoli konkrétního stavebního záměru,
  3. dotčení sousedé budou moct uplatnit námitky proti případným stavebním záměrům,
  4. nelze přijmout paušální závěr, že je každý záměr nadměrně hlučný a že narušuje kvalitu prostředí, protože se to vždy bude odvíjet od konkrétního projektu.

U každého záměru tedy podle logiky NSS platí, že připomínky týkající se třeba hlučnosti jsou v územním plánování předčasné a nelze je věcně řešit.

Jedná se o nějaký nový moderní přístup k ochraně vlastnický práv v rámci pořizování územně plánovací dokumentace nebo generuje odůvodnění rozsudků NSS, soudě podle jejich kvality, AI?

Podle rozsudku NSS ze dne 24. 7. 2025, čj. 6 As 244/2024 – 25

Více  našich textů k  územnímu plánování najdete zde.