Krajský soud v Praze se dostal k docela zajímavé věci – vymezování územního systému ekologické stability v územních plánech v situaci, kdy se příslušné orgány řadu let neobtěžují zpracovat plán ÚSES, kvůli čemuž zpracovatelé územního plánu postrádají důležitý podklad. Rozsudek, o kterém píšeme, je velmi důležitý a měli by ho dobře znát jak projektanti, tak pořizovatelé.

Současně by si úředníci, kteří mají plány ÚSES zpracovávat, měli uvědomit, jak zodpovědná jejich práce je a měli by svoje povinnosti bez zbytečných odkladů splnit, jinak hází obcím klacky pod nohy.

Bez plánu ÚSES lze vymezit ÚSES jen výjimečně

Krajský soud řekl: „Na principiální úrovni je cílem územního plánování mimo jiné vytvářet podmínky pro příznivé životní prostředí (§ 18 odst. 1 stavebního zákona a § 38 odst. 1 stavebního zákona 2021). Právní předpisy ale výslovně nestanovují, že by každá obec ve svém územním plánu prvky ÚSES místní úrovně nutně musela vždy vymezit. Správný postup při vymezování prvků ÚSES místní úrovně v územně plánovací dokumentaci je tedy ten, že obec při něm vychází i z plánu místního ÚSES zpracovaného orgánem ochrany přírody v souladu s § 77 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny. Absence tohoto podkladu představuje podle judikatury NSS porušení zákonného postupu při vymezování prvků ÚSES místní úrovně v územním plánu. Právní předpisy neupravují žádný „zjednodušený plán ÚSES“, který zmiňuje odpůrkyně ve svém vyjádření…

Je nicméně pravda, že vytváření prvků ÚSES je veřejným zájmem (§ 4 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny). Nelze tedy podle soudu zcela vyloučit, že mohou existovat případy, kdy by správní orgány neměly na vymezení prvků ÚSES místní úrovně v územně plánovací dokumentaci rezignovat, ačkoliv nemají k dispozici podklad v podobě plánu ÚSES místní úrovně, neboť je orgán ochrany přírody při zpracovávání plánu ÚSES místní úrovně protiprávně liknavý.

Takový postup je ovšem namístě uplatnit až skutečně ve výjimečných případech a pokud je na vymezení prvků ÚSES dán výrazně naléhavý veřejný zájem (tzn. při zohlednění hodnoty prvků pro ochranu přírody a krajiny a též zohlednění toho, zda a nakolik by byly nevymezením prvků ÚSES v územním plánu takové prvky ohroženy, případně by bylo nevratně ohroženo jejich vytvoření v budoucnu).

Možnost takového postupu soud opírá o to, že plán ÚSES není závazným podkladem a obec se od něj může při schvalování územně plánovací dokumentace odchýlit (a to i významně), pokud takový postup ovšem řádně odůvodní. Rozhodne-li se však v takovém případě obec vymezit prvky ÚSES v územně plánovací dokumentaci, pochopitelně tím na sebe musí převzít veškeré povinnosti a rizika s tím související [při vymezování prvků ÚSES místní úrovně musí např. splnit požadavky vyhlášky.“

Úřad by měl plán ÚSES pořídit, ale obce jej nemohou donutit

KS ještě dodal: „I když tedy soud připouští – teoretickou – možnost vymezit prvky ÚSES místní úrovně i bez plánu ÚSES, sám nemá v úmyslu odpůrkyni k takovému postupu nějakým způsobem vybízet. Kromě toho, že z dostupných podkladů soud nemůže ověřit, jestli jsou přírodní poměry na území odpůrkyně nějak zvláštní ve smyslu předchozího bodu tohoto rozsudku, za vhodnější soud považuje zákonem předvídaný postup: tedy aby Městský úřad XY postupoval v souladu se svými povinnostmi a bez průtahů tak, aby adekvátně chránil veřejný zájem na ochraně přírody a krajiny.“

Obce ale nemají žádnou možnost, jak úředníky zodpovědné za plány ÚSES donutit k aktivitě (teoreticky by se dalo uvažovat o zásahové žalobě). Dostávají se tak do bludného kruhu. Pokud musí nutně v územním plánu ÚSES vymezit (nemají-li oporu v nadřazené ÚPD), pak musí svůj postup opravdu, ale opravdu dobře odůvodnit.

Rozsudek KS Praha ze dne 2. 2. 2026, čj. č. j. 37 A 91/2025 – 59.

Více našich textů k územnímu plánování najdete zde.