NSS k „právu“ na vlastní čističku a studnu

Nejvyšší správní soud rozhodoval v zajímavé věci – o tom, jestli je možné při povolování výstavby vyžadovat napojení na kanalizaci nebo ne. V brněnském Žebětíně si jeden vlastník chtěl postavit dům a napojit ho na domovní čističku a jímku. Jeho žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby vrtané studny a domovní čističky odpadních vod (dále jen „ČOV“) ale stavební úřad zamítnul, jelikož obdržel závazné stanovisko Magistrátu města Brna, odboru vodního a lesního hospodářství a zemědělství, v němž dotčený orgán vyjádřil nesouhlas s umístěním stavby ČOV.

KS: nakládání s odpadními vodami je potřeba řešit komplexně

Krajský soud dospěl mj. k těmto závěrům: „Dotčené orgány podrobně vylíčily, z jakých důvodů považují podmínky § 38 odst. 9 vodního zákona za nesplněné s ohledem na výjimečnost daného institutu. Stěžejním důvodem pro vydání nesouhlasného závazného stanoviska je možnost využití šetrnějších způsobů likvidace odpadních vod v dané lokalitě. Žalobce v rámci řízení o jeho žádosti nijak neprokázal, že jiná řešení a komplexní řešení (napojení na kanalizaci) nejsou technicky možná, dotčené orgány proto nemohly takovou skutečnost reflektovat.

I když je argument, že v případě schválení žalobcova záměru budou o povolení žádat i další vlastníci přilehlých staveb, pouze spekulativní, krajský úřad tyto závěry korigoval. Uvedl, že je třeba nakládání s odpadními vodami v celé lokalitě řešit komplexně, a nikoliv jednotlivými domácími čistírnami odpadních vod. Stejně tak napadené rozhodnutí není postaveno na tom, že řada rekreačních nemovitostí je užívána celoročně, proto je i toto tvrzení nepodstatné.

Naopak má krajský soud za hypotetické tvrzení žalobce, že užívání bezodtokové jímky by mělo mnohem horší dopad na kvalitu podzemních vod, nebo že čištění vody bude natolik perfektní, že se nebude jednat o odpadní vodu. Nadto jakákoliv havárie má obvykle negativní dopad na životní prostředí, ale pro nyní posuzovanou věc je úvaha o dopadu možné havárie irelevantní. Nedůvodná je i námitka o rozporu s dotačními programy, neboť se nejedná o závazné právní akty pro danou věc.“

NSS: nejednalo se o samostatně stojící objekt

NSS k tomu řekl: „V popsaném kontextu nebylo třeba obsáhle rozebírat pojem „samostatně stojící objekt“, jestliže dotčený orgán jasně uvedl, že v blízkosti stěžovatelovy stavby se nacházejí další stavby, kde mohou vznikat odpadní vody. Z povahy věci je totiž obsah tohoto pojmu v kontextu posuzovaného případu zřejmý a nejedná se o obecný neurčitý právní pojem jako třeba „dobré mravy“ a podobné obecnější pojmy. Jestliže jde o obec nad 2000 obyvatel a v dané lokalitě se v blízkosti stěžovatelova objektu nachází další stavby, u nichž by rovněž mohla vniknout potřeba napojení na kanalizaci a čistění odpadních vod, je zřejmé, že se nejedná o samostatně stojící objekt, jak namítá stěžovatel.

Právě proto, že okolní objekty rovněž nejsou napojeny na kanalizaci, a mohlo by tzv. „salámovou metodou“ docházet ke vzniku dalších bodových zdrojů znečistění v dané oblasti, je zřejmé, proč dotčený orgán považoval za potřebné vyřešit příslušné územní komplexně a nepovolil stěžovateli výjimku pro jeho objekt. Jak ostatně konstatoval i krajský soud, a stěžovatel s tím nijak konkrétně nepolemizuje, veškeré námitky stěžovatele spočívaly v poukazech na technickou, právní a finanční náročnost napojení na veřejnou kanalizaci, z ničeho však nevyplynulo, že by takové řešení bylo technicky zcela nemožné. Kromě toho skutečnost, že stěžovatelova stavba není napojena na jiný objekt, neznamená, že se jedná o samostatně stojící objekt. Takový výklad považuje Nejvyšší správní soud za účelový a nelogický s ohledem na popsané cíle právní úpravy.

Stejně tak odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3732/2013, který se týká výkladu přístavby coby samostatného předmětu občanskoprávních vztahů (v kontextu restitučních nároků) je třeba označit za zcela mimoběžný pro výklad pojmu „samostatně stojící objekt“ v rámci posuzování povolení domovní ČOV pro objekty, které se nachází samostatně ve velké vzdálenosti od kanalizace. To, zda může být přístavba samostatným předmětem restituce nijak nesouvisí s tím, zda určitý objekt (stavba) stojí v místě samostatně ve velké vzdálenosti od kanalizace. Obdobně nepřípadná je i námitka, že stěžovatelovým záměrem je domovní ČOV jen pro vlastní objekt, nikoliv pro další, a proto se nejedná o koncepční řešení a existence okolních objektů je irelevantní…

Právě proto, že zde existují další objekty, u nichž by rovněž mohla vzniknout potřeba čistění odpadních vod, je nutné řešit situaci v místě komplexně spolu s objektem stěžovatele, a jak vysvětlili správní orgány, není zřejmě možné (k tomu viz níže bod 28) připustit v dané lokalitě postupné povolování individuálních ČOV. Skutečnost existence jiných staveb v blízkosti objektu stěžovatele je tedy pro věc podstatná a pochopitelně je rozhodující i ve vztahu k výkladu pojmu „samostatně stojící objekt“. Jak je zřejmé, podmínky pro výjimečné povolení individuální ČOV musí být splněny kumulativně – objekt musí být vzdálený od kanalizace a zároveň nesmí být v jeho blízkosti další objekty. Jakkoliv by bylo možné spekulovat o tom, zda 500 m od kanalizace je příliš daleko, či nikoliv, je nepochybné, že stěžovatelův objekt není samostatně stojící, neboť v jeho blízkosti se nachází další objekty. V této souvislosti pak nelze zaměňovat objekt samostatně stojící za objekt samostatný, jak to prakticky činí stěžovatel.“

Krajský soud se nevypořádal s námitkou nekonzistentního přístupu k jednotlivým záměrům

Nakonec NSS ale rozsudek krajského soudu zrušil, a to z těchto důvodů: „Důvodnou však Nejvyšší správní soud shledal námitku, podle které se správní orgány nijak nevypořádaly s argumentací nekonzistentního přístupu k jednotlivým záměrům. Krajský soud k tomu uvedl, že na tuto námitku nemohl nadřízený dotčený orgán reagovat, neboť nebyla obsahem odvolání. Takový závěr však není správný.

Ačkoliv stěžovatel tuto výtku neuplatnil již v odvolání, ve vyjádření k reviznímu závaznému stanovisku (tedy již v průběhu odvolacího řízení) uváděl, že po podání odvolání zjistil, že pro jiný objekt za obdobné situace na druhé straně kopce správní orgány domovní ČOV povolily, přičemž příslušné rozhodnutí také přímo doložil. Krajský úřad, jakož i žalovaný, tuto námitku nechaly zcela bez povšimnutí, přestože jiné námitky obsažené v tomtéž vyjádření krajský úřad vypořádal ve stanovisku ze dne 9. 3. 2020. Jelikož tedy nadřízený správní orgán i žalovaný námitku uplatněnou řádně v průběhu odvolacího řízení zcela pominuly, je napadené rozhodnutí v této části nepřezkoumatelné.

Nelze totiž akceptovat, aby v dané věci správní orgány na jednu stranu odůvodnily svůj závěr tak, že stěžovateli nelze vyhovět, neboť je třeba upřednostnit komplexní řešení v podobě napojení na veřejnou kanalizaci a vyhnout se tak navíc obdobným žádostem dalších vlastníků staveb v lokalitě (a zamezit tím tzv. „salámové metodě“), a na druhou stranu nechaly nezodpovězenou námitku, že v této lokalitě již jinou individuální domovní ČOV povolily, a jejich závěry vůči stěžovateli tak nejsou konzistentní.“

Podle rozsudku NSS ze dne 31. 8. 2023, čj. 1 As 223/2022 – 29, dostupné na www.nssoud.cz

Více našich článků k rozhodnutím Nejvyššího správního soudu najdete zde.