Otázka: Je smlouva o dotaci veřejnoprávní nebo soukromoprávní smlouva?

Otázka:

Obecně platí, že smlouvy dotační byly posouzeny soudy jako smlouvy veřejnoprávní: „Podle prvé smlouvy se žalovaný označený jako konečný příjemce zavázal poskytnout žalobci označenému jako konečný uživatel po splnění stanovených podmínek dotaci – nevratnou přímou pomoc ve smyslu článku 28 odst. 3 nařízení Rady ES č. 1260/1999.

Dotace byla poskytnuta na podporu akce „Rozšíření ubytovací kapacity hotelu Praha Broumov“… Již ze shora – jen příkladmo – označených částí smluv je zřetelně patrné, že právní postavení účastníků smluv o dotacích nebylo rovné a naopak zakládalo pro žalovaného řadu oprávnění, zejména kontrolní a sankční povahy, které ve své podstatě představovaly rozhodování vrchnostenského orgánu o tom, zda žalobce porušil či neporučil povinnosti ze smlouvy a zda mu v souvislosti s tímto porušením vznikají sankční povinnosti. Nelze si nepovšimnout, že bylo jen na úvaze žalovaného, zda a do jaké míry žalobce své povinnosti ze smlouvy porušil či neporušil a zda jsou dány podmínky pro uplatnění sankce, resp. pro krácení či neposkytnutí dotace.

Takový vztah jednoho účastníka smlouvy ke druhému již nelze posoudit jako rovný vztah soukromoprávních smluvních subjektů, ale jako ryzí vztah vrchnostenského správního orgánu a subjektu správního práva. Jde tedy podle názoru odvolacího soudu v případě obou smluv podle jejich obsahu o smlouvy veřejnoprávní podle § 159 a násl. správního řádu a nikoliv o smlouvy povahy soukromoprávní. Uvedený právní názor je v souladu i s právním názorem Nejvyššího správního soudu ČR vyjádřeným v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 21.7.2005 sp. zn.2 Afs 58/2005/90, na které poukázal i odvolatel a podle kterého by bylo proti smyslu poskytování dotací podřizovat je režimu občanskoprávnímu.

Zatímco v občanskoprávních vztazích jsou jejich účastníci v zásadě v rovném postavení, při poskytování dotací ze státního rozpočtu je zachováno vrchnostenské postavení poskytovatele dotace. Z tohoto jeho postavení (na rozdíl od postavení účastníka občanskoprávních vztahů) plyne, že může autoritativně rozhodovat o podmínkách poskytnutí dotace, které jsou předmětem jednání mezi ním a příjemcem dotace pouze v té míře, jak stanoví zákon – v těchto zákonných limitech – jak stanoví sám poskytovatel dotace.

Záleží pak na příjemci dotace, zda tyto podmínky akceptuje. Samotným smyslem aktu přijetí dotace totiž je, že příjemce přijímá určité dobrodiní ze strany státu a jakousi protiváhou tohoto dobrodiní není – jako je tomu ve vztazích občanskoprávních, či obecněji soukromoprávních – jeho protiplnění ve prospěch poskytovatele dotace, ale právě akceptace podmínek, za nichž je dotace přijímána. Fáze poskytnutí dotace je totiž obecně, ze své povahy, charakterizována autoritativností a značnou měrou volnosti v určování „pravidel hry“ na straně poskytovatele dotace a dobrovolnosti na straně jejího příjemce.

Poskytovatel dotace v pozici orgánu veřejné moci je sice ve své volnosti v poskytování dotace omezen, jednak zákonem, jednak obecnými principy dopadajícími na veřejnou moc obecně, ale tato omezení však stále ponechávají relativně široký prostor jeho vůli.“ (podle usnesení Krajského osudu v Hradci Králové ze dne 30. 6. 2011, sp. zn. 21Co 83/2011)

TENTO DOTAZ BYL ZVEŘEJNĚN V RÁMCI NAŠÍ VÝZVY: 365 ČLÁNKŮ NEBO DALŠÍ KOČKA. PŘIJÍMÁME DOTAZY K ÚZEMNÍMU PLÁNOVÁNÍ, KTERÉ ZDARMA ZODPOVÍME.