Otázka: Může starosta rozhodovat sám za obec?

Odpověď:

Mnoho obcí se potýká s tím, jak vytvářet vůli obce. Musí rozhodovat jen zastupitelstvo nebo rada, nebo může i starosta (samozřejmě mimo obce, kde rada není a kde ze zákona má starosta přímo svěřen poměrně velký úsek rozhodování). Právní úprava je obsažena v zákoně č. 128/2000 Sb., o obcích. Starosta obecně zastupuje obec na venek, ale sám nemůže utvářet její vůli, jedná až tehdy, kdy rozhodne alespoň o základech jiný příslušný orgán. Kdyby starosta jednal sám a nebyl k tomu pověřen zastupitelstvem nebo radou tam, kde je to zapotřebí, byl by právní úkon (kupř. uzavření smlouvy) neplatný.

Judikatura soudů je k těmto otázkám poměrně bohatá. Vybíráme z ní jen několik klíčových závěrů.

Ústavní soud konstatoval ve věci, kdy starosta do smlouvy, se kterou souhlasil příslušný orgán, ustanovení o smluvní pokutě, že „lze tedy shrnout, že jak vyplývá z rozhodovací praxe Ústavního soudu, starosta obce nemůže sám vytvářet vůli obce, to přísluší výhradně zastupitelstvu obce či radě obce. Pokud však již vůle obce v zásadních bodech vytvořena byla, je starosta oprávněn jednat v intencích takto vytvořené vůle [nálezu sp. zn. II. ÚS 87/04 ze dne 6. 4. 2005 (N 75/37 SbNU 63)]. Takovéto jednání zahrnuje též sjednání smluvní pokuty výlučně ve prospěch obce, pokud je tak zajišťováno splnění účelu právního jednání obce (smlouvy) vyjádřeného v rozhodnutí příslušného orgánu obce (zastupitelstva obce či rady obce). Opačný závěr, o neplatnosti takového jednání starosty, by byl rozporný s ústavně zaručeným právem obce na samosprávu dle čl. 8, čl. 100 odst. 1 a 101 odst. 4 Ústavy České republiky.“ (Nález Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2574/14 ze dne 25. 8. 2015.)

Nejvyšší soud řekl, že „je možno uzavřít, že jestliže starosta obce uzavřel převodní smlouvu, aniž by v esenciálních náležitostech respektoval obsah rozhodnutí obecního zastupitelstva, respektive respektoval rozhodnutí zastupitelstva i v dalších náležitostech právního úkonu, pak je zde nesoulad mezi projevem vůle obce učiněným jednajícím starostou a předmětným rozhodnutím zastupitelstva, který zakládá absolutní neplatnost tohoto právního úkonu, neboť starosta nemá žádné oprávnění „dotvářet“ či „nahrazovat“ vůli obce materiálně obsaženou v onom rozhodnutím zastupitelstva. (Rozsudek NS ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3785/2015.)

Rozhodnutí příslušného orgánu obce jako podklad pro vytváření vůle obce, kterou navenek prezentuje starosta, samo o sobě ale není dostačující proto, aby byl úkon skutečně dovršen. Můžeme tedy říci, že se jednání orgánu obce a poté starosty vzájemně doplňují a jsou oboje nezbytná, neboť „samotné rozhodnutí zastupitelstva obce nebo rady ještě nepředstavuje právní úkon, jakožto projev vůle obce směřující ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právními předpisy s takovým projevem vůle spojují. Usnesení příslušného orgánu obce totiž představuje materiálně právní podmínku pro vyjádření projevu vůle obce, který se stává perfektním (formálně navenek vyjádřeným) teprve v případě podpisu příslušné smlouvy, starostou, případně (za podmínek zákonem o obcích stanovených) místostarostou (srov. § 103 odst. 1, 6, § 104 cit. zák., v platném znění), není-li v souladu zákonem – v důsledku novelizace obecního zřízení s účinností od 1. 1. 2003 – příslušná působnost zcela nebo zčásti svěřena příslušnému odboru obecního úřadu nebo příspěvkové organizaci obce. Starosta obce přitom nemá povahu statutárního orgánu, jakkoliv obec navenek zastupuje a na podkladě předchozího rozhodnutí orgánu obce vyjadřuje vůli obce navenek.“ (Rozsudek NS sp. zn. 30 Cdo 3049/2007 ze dne 20. 5. 2009.)

TENTO DOTAZ BYL ZVEŘEJNĚN V RÁMCI NAŠÍ VÝZVY: 365 ČLÁNKŮ NEBO DALŠÍ KOČKA. PŘIJÍMÁME DOTAZY K ÚZEMNÍMU PLÁNOVÁNÍ, KTERÉ ZDARMA ZODPOVÍME.