V územní plánování vystupuje řada aktérů. Hlavní je samozřejmě pořizovatel a obec, o jejíž územní plán jde. Zapojit se mohou také občané, kteří podávají připomínky, a vlastníci pozemků; ti mohou dokonce v rámci veřejného projednání uplatňovat námitky (o těch musí zastupitelé rozhodnout a svoje rozhodnutí odůvodnit).

Významnou roli hrají také dotčené orgány, jejichž hlavním úkolem je pohlídat, aby územní plán nebyl v rozporu s veřejnými zájmy. To vyplývá nejen z právních předpisů. Ale také z judikatury: „Úkolem dotčených orgánů v rámci procesu přijímání územního plánu či jeho změny je střežit veřejný zájem, k jehož ochraně jsou zmocněny. Ve svých stanoviscích tedy neposuzují, zda je navrhovaná změna územního plánu ve veřejném zájmu, ale zda s veřejným zájmem, který mají chránit, není v rozporu.“[1]

Stanoviska dotčených orgánů – pro územní plán jsou závazná

Dotčené orgány se vyjadřují už k zadání územního plánu, hlavní úkol pak mají v rámci společného jednání o návrhu. Zde by měly uplatnit svoje stanoviska. Ta jsou podle § 4 odst. 2 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon pro územní plán závazná a územní plán s nimi nemůže být v rozporu (ačkoli nejde o závazná stanoviska jako např. v územním řízení).

Sice neplatí, že by se bez stanoviska dotčeného orgánu nemohlo pokračovat v pořizování územního plánu, ale přesto důležitost stanovisek podtrhuje jedno z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, ve kterém se píše:[2] „Pokud pořizovatel opomene vyzvat některý z dotčených orgánů státní správy k uplatnění stanoviska k návrhu změny územního plánu dle § 50 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006, avšak následně po vydání změny územního plánu toto opomenutí odstraní tím, že si vyžádá dodatečné stanovisko, z něhož vyplývá, že opomenutý dotčený orgán s přijatým řešením souhlasí, jedná se zpravidla o nepodstatnou procesní vadu, která není důvodem pro zrušení napadeného opatření obecné povahy. Zohlednění zhojení vady nebrání ani § 184 téhož zákona.“

Během veřejného projednání se dotčené orgány rovněž vyjadřují prostřednictvím stanovisek, ale jen k těm částem návrhu, které byly od společného jednání změněny. Po veřejném projednání ale musí být dotčeným orgánům (§ 53 odst. 1 stavebního zákona) zaslán návrh vyhodnocení připomínek veřejnosti a návrh rozhodnutí o námitkách. K těmto mohou opět uplatnit své stanoviska.

Územní plán musí být se stanovisky v souladu

Je úkolem pořizovatele přezkoumat mj. soulad návrhu územního plánu právě se stanovisky (§ 53 odst. 4 psím. d) stavebního zákona). Stejěn tak zastupitelé mají povinnost podle § 54 odst. 2 stavebního zákona vydat územní plán až po ověření, že není v rozporu s politikou územního rozvoje, územním rozvojovým plánem, s územně plánovací dokumentací vydanou krajem nebo výsledkem řešení rozporů a se stanovisky dotčených orgánů nebo stanoviskem krajského úřadu.

Je důležité vědět, že obec by měla vždy, když se na jejím území plánuje kontroverzní záměr, ověřit, jaké jsou postoje dotčených orgánů. To je důležité zejm. z hlediska ochrany přírody a krajiny, zemědělského půdního fondu a do budoucna bude jistě relevantní kupř. řešení sucha nebo dopadů změn klimatu. Všechny tyto zájmy totiž musí územní plán zohlednit a kvůli jejich ochraně může dokonce zasahovat i do vlastnických práv.

Poznámky:

[1] Rozsudek NSS ze dne 21. 2. 2019, čj. 1 AS 232/2018-38.

[2] Rozsudek NSS ze dne 2. 9. 2010, č.j. 1 Ao 3/2010 – 161.