Jak informují média, s žalobami i ústavními stížnostmi proti nouzovému stavu a opatřením exekutivy se roztrhl pytel. Řada excelentních právních kapacit se přiklání k tomu, že vyhlášení nouzového stavu i navazující opatření vlády či ministerstva zdravotnictví jsou nicotnými právními akty. Je tak na místě si položit otázku, kdo to zaplatí.

Vládní představitelé uznali, že opatření vlády začala být nahrazována akty ministerstva zdravotnictví právě proto, aby se stát vyhnul odpovědnosti podle krizového zákona. Je ale potřeba konstatovat, že jim to nejspíše k ničemu nebude. Pokud se soudy přikloní k tomu, že jsou krizová a další opatření nulitní, nebo je zruší, je pravděpodobné, že budou mít občané nárok na náhradu nemajetkové újmy za stres, nejistotu, řadu omezení v běžném životě a psychické útrapy.

Podle zákona č. 82/98 Sb. má každý nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem. Stát tak jednotlivce běžně odškodňuje za nepřiměřeně dlouhé soudní či správní řízení (základní částka 15-20 tisíc Kč za jeden rok se upravuje podle několika kritérií), za nezákonné trestní stíhání, nezákonnou vazbu či výkon trestu.

K čemu jinému připodobnit dnešní život „pod skleněnou kopulí“, než k nezákonné vazbě? Nebyli jsme za nic odsouzeni, přesto je zásadním způsobem omezen náš pohyb, je poškozováno naše zdraví excesivně nastavenou povinností nosit roušky, nemůžeme se vidět s přáteli nebo rodinou, řada z nás nemůže pracovat, byla z práce propuštěna (či je přímo před našima očima likvidováno naše podnikání), je omezována zdravotní péče… Až to šílenství skončí, psychologové a psychiatři budou mít jistě dost práce.

Lidé by jistě byli schopni určitá omezení snášet, pokud by byla nastavena rozumně. Nikdo si nepřeje, aby umírali lidé, byť jsou staří a nemocní. Je ale nepřirozené zničit celou společnost a uvrhnout ji do bídy a zoufalství. Kdo jiný by za to měl nést odpovědnost, než předseda vlády, který se předvádí na tiskových konferencích a střílí bez jakékoli soudnosti jedním omezením za druhým, MUDr. Prymula, který nám slibuje, že za dva roky možná otevře hranice, nebo ministr zdravotnictví, který nezajistil ani zdravotnické pomůcky pro lékaře?

Všeobecně známý obviněný Lukáš Nečesaný dostal poté, co byl zproštěn obžaloby, od státu za každý den ve vazbě 1000 Kč, za den ve vězení pak 1500 Kč a za dobu, kdy už byl ženatý, dokonce 2000 Kč. Věřím, že tu tisícovku za jeden den trvání nouzového stavu a dalších omezujících opatření bychom každý dostat mohli. No a až se politická reprezentace vymění, měl by stát uhrazenou škodu požadovat po úředních osobách, které ji způsobily.

Minimálně omluva a vyvození nejpřísnější politické odpovědnosti jsou zcela na místě.