Místní poplatky za zhodnocení stavebního pozemku stavbou kanalizace nebo vodovodu jsou pro mnohé obce prubířským kamenem vztahu s ministerstvem vnitra. Samosprávy totiž vedou s tímto úřadem setrvalý boj kvůli obecně závazných vyhlášek týkajících se tohoto poplatku. Poslední bitva se odehrála právě v těchto dnech u Ústavního soudu a můžeme předeslat, že obec prohrála zejména proto, že její OZV byla retroaktivní. V nálezu ÚS je řešeno několik podstatných otázek, kterým se věnujeme v našem novém článku.
Jak obec postupovala při vydávání OZV
V nálezu ÚS je dobře popsáno, jakým způsobem OZV vznikala: „Obec Jenštejn na jaře 2017 dokončila stavbu vodovodu a kanalizace v části obce Dehtáry. Kolaudační souhlas pro tyto stavby nabyl právní moci 18. 5. 2017. V červenci 2017 nabyla účinnosti novela § 10c zákona o místních poplatcích, která stanovila, že obec může obecně závaznou vyhlášku o výši sazby poplatku vydat nejpozději v kalendářním roce, kdy nabyl právní moci kolaudační souhlas pro stavbu vodovodu či kanalizace. Do doby účinnosti uvedené novely nebylo vydání obecně závazné vyhlášky zákonem časově omezeno, podle judikatury správních soudů to obec mohla učinit pouze do kolaudace stavby vodovodu a kanalizace (viz bod 48). Zastupitelstvo obce Jenštejn rozhodlo na svém zasedání 7. 11. 2017 o vydání obecně závazné vyhlášky č. 3/2017. Tato vyhláška nabyla účinnosti 24. 11. 2017.“
Kvůli této časové posloupnosti byla OZV retroaktivní: „Nabyl-li tedy kolaudační souhlas pro stavbu vodovodu a kanalizace v části obce Dehtáry právní moci 18. 5. 2017, mohla obec podle tehdejší právní úpravy vydat obecně závaznou vyhlášku zavádějící poplatek jen do tohoto data. Pokud obec obecně závaznou vyhlášku do tohoto data nevydala, došlo k uzavření skutkového stavu (viz bod 44 tohoto nálezu). Pozdější vydání obecně závazné vyhlášky v listopadu 2017 do tohoto uzavřeného skutkového stavu zasáhlo k tíži dotčených osob tak, že s nimi vyhláška spojila jiné (nové) právní účinky – poplatkovou povinnost. To je pravá retroaktivita…
Závěr, že napadená vyhláška vykazuje znaky pravé retroaktivity, ale neznamená, že by zavedení poplatku za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu či kanalizace bylo vždy pravě retroaktivní. Výše uvedené závěry platí jen pro specifický případ, kdy vyhlášku sice obec vydala již po účinnosti novelizované právní úpravy, ale ke kolaudaci došlo ještě předtím za právní úpravy předchozí, podle níž, jak dovodily správní soudy, mohly obce stanovit poplatek nejpozději k okamžiku kolaudace.“
Obce mohou OZV vydat do 1 roku od kolaudace kanalizace nebo vodovodu
Ministerstvo vnitra dlouhodobě razí pro obce nepříznivý výklad pro určení okamžiku, do kterého mohou obce OZV vydat. Zjednodušeně tvrdí, že obec nesmí nikdy vydat OZV po okamžiku kolaudace předmětné stavby vodovodu nebo kanalizace, že měly nejprve vydat OZV a pak teprve kolaudovat. Podle ministerstva musí vydání OZV předcházet zhodnocení pozemku (ke kterému dochází právě kolaudací stavby vodovodu nebo kanalizace).
ÚS úředníky naštěstí klepl přes nenechavé prsty: „Jestliže novelizovaný § 10c odst. 3 zákona o místních poplatcích výslovně připouští, aby obec vydala obecně závaznou vyhlášku zavádějící poplatek nejpozději v kalendářním roce, kdy nabylo právní moci kolaudační rozhodnutí (souhlas) stavby vodovodu či kanalizace, nejde o pravou retroaktivitu, jak se domnívá ministerstvo, a nic nebrání aplikaci tohoto pravidla na kolaudace stavby vodovodu či kanalizace, ke kterým došlo po 1. 7. 2017, kdy nabyl účinnosti zákon č. 170/2017 Sb.
V takovém případě se totiž skutkový stav neuzavřel a žádný právní následek podle účinné právní úpravy nevznikl. Skutkový stav by se uzavřel – a právní následek v podobě uplynutí lhůty pro stanovení poplatku by vznikl – až skončením příslušného kalendářního roku. Pak už obec zase – a o tom není sporu – vyhlášku stanovující poplatek vydat nemůže… Nutno dodat, že ústavně chráněný princip právní jistoty vyžaduje, aby byl § 10c odst. 3 zákona o místních poplatcích ve znění po 1. 7. 2017 vykládán v tom smyslu, že obecně závaznou vyhlášku stanovící poplatek sice obec může vydat do konce kalendářního roku, v němž došlo ke zhodnocení pozemku, poplatkovou povinnost však nemůže stanovit zpětně ke dni zhodnocení pozemku, ale pouze do budoucna.“
Poplatek za připojení k vodovodu nebo kanalizaci je nepřípustný
Protože Jenštejn v původní verzi své vyhlášky zkoušel vybírat poplatek za připojení k vodovodu nebo kanalizaci, vyjádřil se, alespoň zčásti, ÚS i k tomuto problému: „Podle § 8 odst. 5 věty druhé zákona o vodovodech a kanalizacích však připojení vodovodní nebo kanalizační přípojky nesmí být podmiňováno vyžadováním finančních nebo jiných plnění. Účelem tohoto zákazu je zabránit demotivačním účinkům, které by jednotlivce odrazovaly se na vodovod či kanalizaci připojit. Připojení se na vodovod či kanalizaci je totiž ve veřejném zájmu, neboť obecně přispívá k ochraně veřejného zdraví či životního prostředí…
Napadená vyhláška ale s připojením na vodovod či kanalizaci (a nikoliv se zhodnocením pozemku možností připojení) finanční plnění – ve formě poplatku – spojuje… Vlastníci, kteří nepožádají obec o připojení se na vodovod či kanalizaci, přestože byl jejich pozemek zhodnocen možností na připojení, žádný poplatek platit nemusí. Platí jen ti, kteří se chtějí připojit a obec jejich připojení odsouhlasí. To přesně ale § 8 odst. 5 věta druhá zákona o vodovodech a kanalizacích zakazuje.“
Závěr
Ústavní soud popsal i rozdíl mezi poplatkem za zhodnocení stavebního pozemku stavbou vodovodu nebo kanalizace a poplatkem vybíraným za připojení k vodovodu nebo kanalizaci: „Účelem poplatku za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu či kanalizace je pokrytí části nákladů, které obci vznikly v souvislosti s výstavbou vodovodu nebo kanalizace. Obec z veřejného rozpočtu výrazně zhodnotila některé stavební pozemky, vlastníci takovýchto pozemků z dané investice profitují více než jiní. Zákon tak tímto poplatkem dává obci možnost tuto pozitivní externalitu internalizovat tak, že se vlastníci pozemků na nákladech ve stanovené míře podílejí. Předmětem tohoto poplatku je zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu a kanalizace, tj. rozdíl ceny pozemku bez možnosti připojení na stavbu vodovodu a kanalizace a ceny pozemku s takovouto možností.“
Proto ÚS uzavřel, že „obec zneužila zhodnocení stavebního pozemku jako formální záminku k zavedení poplatku jiného – poplatku za budoucí připojení se na stavbu vodovodu nebo kanalizace, jenž § 8 odst. 5 věty druhé zákona o vodovodech a kanalizacích zakazuje. Slovy dosavadní judikatury Ústavního soudu k třetímu kroku testu: obec při vydání obecně závazné vyhlášky sledovala účel, který není zákonem aprobován.“
Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 42/23 ze dne 14. 2. 2024.