Nejvyšší správní soud rozhodoval o kasační stížnosti nespokojených vlastníků proti rozsudku Krajského soudu v Brně. Šlo o přiměřenost zásahu do vlastnického práva vymezením koridoru přeložky silnice s možností vyvlastnění (šlo zejména o to, jestli neexistuje jiná varianta vedené přeložky). Pojďme se podívat na argumentaci soudců. Předesíláme, že vlastníkům nevyhověli.

Územní plán vycházel ze závazného vymezení koridoru v zásadách územního rozvoje

Klíčovým argumentem byly zásady územního rozvoje: „Krajský soud dospěl k závěru, že se daný koridor nemůže zcela vyhnout pozemkům stěžovatelů, jelikož koridor vedoucí v území mezi průmyslovou zónou, kde se jejich pozemky nacházejí, a plochou veřejné zeleně, je vymezen v ZÚR KV, a toto vymezení je pro územní plán závazné.

Co se týče možnosti zúžení koridoru při maximálním využití odpůrcova pozemku parc. č. 977/19, krajský soud dospěl k závěru, že umístění koridoru na jihovýchodní okraj koridoru vymezeného v ZÚR KV by dopředu limitovalo prostor pro umístění dopravních staveb bez zhodnocení případných stavebních odchylek a že odpůrce zvažoval řadu variant vedení koridoru, přičemž upřednostnil tu, která v menší míře zasahuje do Lorenzových sadů na pozemku parc. č. 977/19. Dále uvedl, že koridor byl z původních 150 m zúžen z každé strany rovnoměrně na 100 m, proto nemají stěžovatelé pravdu v tom, že by zájem na zachování veřejné plochy zeleně byl diskriminačně upřednostněn před jejich zájmem na minimalizaci zásahů do vlastnického práva.“

Obec má široký prostor pro rozhodování o způsobu využití území

Soud poukázal i na povinnosti obce podle zákona o obcích: „Odpůrce svůj závěr, že koridor přeložky silnice I/23 je nutné vést přes pozemky stěžovatelů, v příloze A k příloze č. 3 odůvodnění územního plánu a rozhodnutí o námitkách odůvodnil tím, že pokud by byl koridor posunut do údolí Lorenzových sadů, došlo by k nadměrnému zásahu do lokality hodnotné z pohledu ochrany přírody a krajiny, tj. zejména do přechodu údolí vodoteče s vodní nádrží. K tomu lze připomenout, že obec má pečovat o všestranný rozvoj svého území a potřeby svých občanů a při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem…

Nejvyšší správní soud připomíná, že správní soudy mají být při hodnocení územního plánu zdrženlivé – neměly by tedy zásadně konstatovat nepřiměřenost, pokud se obec pohybovala v rámci mantinelů daných zákonnými pravidly územního plánování (srov. výše zmíněný rozsudek č. j. 2 Ao 2/2007-73). V rámci těchto mantinelů má totiž obec široký prostor pro autonomní rozhodování, jakým způsobem bude dané území využito.

Na konkrétní podobu územního plánu nemají jednotlivé dotčené osoby právní nárok a správní soud nemůže stanovit, jakým způsobem má být určité území využito. Jeho úkolem je sledovat, zda se obec při tvorbě územního plánu pohybovala ve shora popsaných mantinelech. Bylo-li tomu tak, je taková varianta využití území, která se do mantinelů územního plánování „vejde“, akceptovatelná a soud není oprávněn obci vnucovat variantu jinou.“

Hraje roli, jak podrobné (a odůvodněné) námitky k návrhu územního plánu vlastník podá

Navíc NSS potvrdil, že ve sporu (resp. už při podání námitek k územnímu plánu) se musí snažit sami vlastníci nebo jejich advokát. Když mají námitky jen povšechné, je to jejich problém. Pokud navíc uvedou, že s řešením nesouhlasí, „protože s ním prostě nesouhlasí“, soudy by to měly zohlednit: „Stěžovatelé sice po krajském soudu požadují, aby závěr o nemožnosti posunout vedení koridoru do Lorenzových sadů podrobil kritické úvaze, nicméně neuvádějí argumenty, v čem by tato úvaha měla spočívat a proč je závěr odpůrce nesprávný.

Jejich argumentace spočívá v tom, že nesouhlasí s vedením koridoru přes své pozemky, což je sice pochopitelné, ale nedostatečné pro závěr, že koridor přes jejich pozemky nemůže vést. Krajský soud nebyl povinen za stěžovatele domýšlet argumenty, proč by odpůrcem tvrzená snaha o menší zásah do Lorenzových sadů byla lživá, nepotřebná či nezákonná.

Krajský soud byl povinen posoudit to, zda územní plán nepřiměřeně nezasahuje do práv stěžovatelů, přičemž dospěl k závěru, že zásah do jejich práv není nepřiměřený, jelikož odpůrce vysvětlil, proč daný koridor vede přes jejich pozemky. Jelikož se NSS ztotožnil se závěrem krajského soudu, že potřeba vést koridor přes pozemky stěžovatelů je v územním plánu řádně a logicky odůvodněna, a neshledal, že by se odpůrce pohyboval mimo rámec mantinelů daných pro územní plánování, neshledává důvod pro zrušení územního plánu.“

 

Podle rozsudku NSS ze dne 1. 2. 2024, čj. 9 As 226/2023 – 65, dostupný na www.nssoud.cz

Více našich článků k problematice územního plánování zde.