Nejvyšší správní soud se vyjadřoval k tomu, co je možné stavět v nezastavěném území podle § 18 odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon. V konkrétním posuzovaném případě šlo o Jezdecký klub Srpek. Jeho hlavní dominantou měla být stavba jezdeckého klubu – kompaktní čtvercová budova o délce stěn 65 m určená pro chov sportovních koní. Součástí této budovy měly být stáje pro 22 koní, sklad sena, sklad chovatelské techniky, vnitřní jízdárna, zázemí pro jezdce a návštěvníky a restaurace – výletní hostinec. Stavba měla být jednopodlažní, pouze nad restaurací dvojpodlažní.

Okolo budovy jsou dále umístěny tři venkovní jízdárny (zpevněné plochy), minizoo, vrt (studna), další menší objekty související se zásobováním vodou (přípojky, kanalizace, nádrž, zasakovací objekty) a oplocené pastviny. Součástí areálu měla být dvě parkoviště s kapacitou celkem 30 parkovacích míst. Záměr jezdecké stáje Srpek byl umístěn podle územního plánu do plochy rekreace v krajině, která je současně rozvojovou plochou změn v krajině.

Krajský soud k souladu s § 18 dost. 5 stavebního zákona řekl, že se záměr se nachází v nezastavěném území a vztahují se na něj tedy požadavky § 18 odst. 5 stavebního zákona. Podle konstantní judikatury platí, že aby některý ze záměrů obsažených v tomto ustanovení nemohl být v území vůbec umístěn, musela by ho příslušná územně plánovací dokumentace výslovně vyloučit. Územní plán města Kuřim umisťování záměrů obsažených v § 18 odst. 5 stavebního zákona v dané ploše nevyloučil.

K výkladu § 18 odst. 5 stavebního zákona aneb vánoční dárek developerům

V tomto ustanovení se píše, že v nezastavěném území lze v souladu s jeho charakterem umisťovat stavby, zařízení, a jiná opatření pouze pro zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství, těžbu nerostů, pro ochranu přírody a krajiny, pro veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, přípojky a účelové komunikace, pro snižování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a pro odstraňování jejich důsledků, a dále taková technická opatření a stavby, které zlepší podmínky jeho využití pro účely rekreace a cestovního ruchu, například cyklistické stezky, hygienická zařízení, ekologická a informační centra; doplňková funkce bydlení či pobytové rekreace není u uvedených staveb přípustná.

NSS k souladu záměru s § 18 odst. 5 řekl: „Z citovaného ustanovení vyplývá, že v nezastavěném území lze umisťovat taxativně vyjmenované kategorie staveb, zařízení a jiných opatření, pokud jsou v souladu s charakterem území. Poslední věta tohoto ustanovení uvedené pravidlo dále kvalifikuje tak, že dotčené záměry lze v nezastavěném území umisťovat v případech, kdy je územně plánovací dokumentace z důvodu veřejného zájmu výslovně nevylučuje. V projednávané věci územní plán stavbu jezdeckého klubu nevylučuje, naopak ji fakticky předjímá, když v bodě 8.12.1. výslovně uvádí jako hlavní využití také „zařízení pro chov koní“.

Nejedná se tedy o případ, kdy záměr nebyl vymezen v územní dokumentaci, jak tomu bylo např. v rozsudku NSS ze dne 31. 1. 2018, č. j. 4 As 234/2017-38, č. 3710/2018 Sb. NSS. Pokud neexistuje územní dokumentace, která by se zabývala daným územím, je v souladu s citovaným rozsudkem třeba zvláštní obezřetnosti při schvalování záměrů a posuzování jejich souladu s § 18 odst. 5 stavebního zákona. O takový případ se však v projednávané věci nejedná. Předně NSS poukazuje na to, že veřejným zájmem a charakterem území se zabývá už územní plán. Při posuzování souladu záměru s charakterem nezastavěného území je tedy třeba vycházet ze skladby funkčních ploch a z cílů a úkolů územního plánování… Lze shrnout, že územní plán představuje vyjádření veřejného zájmu na určitém uspořádání vztahů v území a jako takový zahrnuje rovněž veřejný zájem na ochraně přírody, což je vyjádřeno např. limitací určitých druhů staveb, jejich počtu apod.“

Ochrana nezastavěného území tedy neplatí?

K posuzované situaci pak doplnil: „Město Kuřim si v územním plánu samo stanovilo, že chce do daného území umístit stavby pro chov koní, což nelze pokládat za nepřiměřené ani příliš vybočující z obecných zákonných požadavků na ochranu nezastavěného území. Jedná se o rekreační území v blízkosti chatařské oblasti, ležící západně od rybníka Srpek vedle železniční trati. Stěžovateli lze přisvědčit, že dojde k poměrně výraznému zásahu do území u rybníka Srpek a pravděpodobně vskutku část lidí, kteří v současné době využívají území k pěší turistice či cyklistice, bude nucena cestovat za touto aktivitou dál. Zároveň však nelze přehlédnout, že stavební záměr, tedy vybudování jezdeckého klubu, je v souladu s hlavním využitím území podle územního plánu, jedná se tedy o zájem části veřejnosti představované zastupiteli. Jak bylo vyloženo výše, stavbou jezdeckého klubu nedojde ke změně charakteru celého území či k dominanci jiného typu území v krajině.

Lze tedy shrnout, že stavební záměr jezdeckého klubu je částečně stavbou pro zemědělství (stáje a další prostory pro péči o koně) a částečně je složen z technických opatření a staveb, které zlepší podmínky pro využití pro účely rekreace a cestovního ruchu (restaurace, jízdárny, parkoviště). Takový stavební záměr je v souladu s územním plánem i s požadavky § 18 odst. 5 stavebního zákona.“

Tento závěr je poněkud, ehm, zvláštní. Nechápeme, jak přesně to NSS s ochranou nezastavěného území nakonec myslí, když v něm lze vybudovat prakticky cokoliv, i mamutí výstavbu, o kterou šlo v tomto případu, a takový postup investora zdůvodnit vzletnými právními řečmi. NSS si možná měl dát větší práci s tím, aby vysvětlil, k čemu tedy vlastně ochraně nezastavěného území je a proč se obtěžovat rozlišováním mezi zastavěným územím, zastavitelnými plochami a územím nezastavěným. Takhle to působí krapet bizarně. Člověk by až skoro řekl, že by na NSS měli tu a tam úřadovat čerti bez Mikuláše, zato s pořádnými vidlemi.

Zpracováno podle rozsudku NSS čj. 9 As 111/2023 – 63, ze dne 5. 12. 2023. Dostupné z https://www.nssoud.cz/

Více našich textů k územnímu plánování a přezkumu územních plánů zde.