Obvodní soud pro Prahu 2 se v rozsudku č. j. 25 C 67/2022-112 přiklonil k výkladu, podle kterého současná právní úprava neumožňuje přiznat náhradu nemajetkové újmy za nezákonná mimořádná opatření vydávaná podle zákona o ochraně veřejného zdraví či pandemického zákona, byť byla daná opatření prohlášena za nezákonná ve správním soudnictví.

O jaký spor šlo?

Věc se týkala žaloby 5 žalobců, kteří požadovali omluvu za zásah do svých práv v důsledku několika mimořádných opatření, která byla zrušena nebo prohlášena za nezákonné v loňském roce (například rozsudkem NSS č.j. 5 Ao 25/2021 – 51). S odkazem na judikaturu týkající se územních plánů jsme argumentovali, že ve smyslu zákona č. 82/98 Sb. je na místě opatření obecné povahy posoudit jako „rozhodnutí“. To přitom bylo podle rozhodnutí soudu nezákonné a není pochyb, že žalobcům způsobilo újmu.

Současně jsme namítali, že není možné požadovat splnění podmínky podle § 7 odst. 1 zákona, kdy právo na náhradu mají „účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda“, neboť daná opatření se vydávají bez řízení.

Jak soud zamítnutí žaloby odůvodnil?

Obvodní soud nicméně rozsudkem ze dne 16. června 2022 žalobu zamítl a podstatné je toto jeho odůvodnění:

„Za situace, kdy měla žalobcům dle shora uvedených závěrů vzniknout škoda z opatření obecné povahy či právního předpisu, nevznikla odpovědnost státu dle ustanovení OdpŠk, a to pro neexistenci individuálního rozhodnutí. Za nezákonné rozhodnutí navíc OdpŠk dle § 5 písm. a) považuje toliko rozhodnutí, která byla vydána v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním. O tento případ se u mimořádných opatření zcela zjevně nejedná.

Dále není z pohledu žalobců splněna podmínka jejich účasti v řízení ve smyslu § 7 odst. 1 OdpŠk, ve kterém bylo rozhodnutí vydáno. Řízení dle § 171 a násl. s.ř., ve kterém byla mimořádná opatření vydána, nemají účastníky. Navíc zákon o ochraně veřejného zdraví v § 94a odst. 2 přímo uvádí, že opatření obecné povahy se vydává v beznávrhovém řízení. Žalobci proto logicky ani nemohli být účastníky řízení, ve kterém byla mimořádná opatření vydána, a není tak u nich dána aktivní legitimace k podání žaloby. Argument, že byli mimořádnými opatřeními přímo dotčeni a tím je dána jejich věcná legitimace v řízení, není dostačující, neboť  žalobci nenaplnili zákonné podmínky OdpŠk a soud nemůže tento fakt pomíjet.

Zároveň je třeba uvést, že tato podmínka by dle soudu nebyla splněna ani v případě, kdyby žalobci podali návrh na zrušení mimořádného opatření, jelikož žalobci by i v tomto případě nebyli dle shora uvedeného účastníky řízení, ve kterém bylo mimořádné opatření vydáno.

Jen pro úplnost lze dodat, že procesní legitimace k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy podle § 101a s.ř.s. nezakládá účastenství v řízení o vydání opatření obecné povahy a nelze z ní ani bez dalšího dovozovat aktivní věcnou legitimaci vyplývající z dotčení práv a povinností (konkrétních) osob v oblasti hmotného práva. Mimořádná opatření při epidemii a nebezpečí jejího vzniku podle § 69 zákona o ochraně veřejného zdraví nebyla vydána k návrhu (ostatně se o návrhové řízení ani nejedná) a aktivní věcná legitimace k nároku na náhradu škody výše uvedenému tak nemohla vzniknout ani procesně legitimovanému navrhovateli.“

Jak dopadlo odvolání?

Vedle nesouhlasu s daným posouzením (není přece možné vyžadovat splnění podmínky „účasti v řízení“, pokud se opatření vydává bez řízení) jsme namítali, že se obvodní soud nevypořádal s našimi argumenty, že újmu je možné posoudit také jako způsobenou nesprávným úředním postupem, ev. jako zásah do práva na ochranu osobnosti.

Na jednání, které proběhlo dne 19. 10. 2022 ale Městský soud v Praze rozsudek soudu I. stupně potvrdil jako věcně správný. Rozhodnutí sp. zn. 21 Co 270/2022 dosud nebylo vyhotoveno v písemné podobě, z ústního odůvodnění je zřejmé pouze to, že i soudkyně městského soudu se přiklonily k závěru, že žalobci nemají možnost se za nezákonná mimořádná opatření náhrady újmy před českými soudy domoci.

Ministerstvo zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových v odvolacím řízení argumentovalo, že také další podobné žaloby již byly zamítnuty, konkrétně poukázalo na:

  1. rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19.11.2021, č.j. 43 C 92/2021 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17.2.2022, č.j. 70 Co 32/2022 (rozhodnutí je pravomocné)
  2. rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27.4.2022, č.j. 11 C 92/2021 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4.10.2022, č.j. 54 Co 259/2022
  3. rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2.5.2022, č.j. 43 C 44/2021 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21.9.2022, č.j. 69 Co 17/2022 (rozhodnutí je pravomocné)
  4. rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14.9.2022, č.j. 46 C 247/2020.

Závěr

Zdá se tedy, že podobně jako v případě odškodnění podle krizového zákona (kdy, pokud je mi známo, rovněž zatím byly všechny žaloby zamítnuty) ani v případě sporů na náhradu újmy v důsledku nezákonných mimořádných opatření české soudy poškozeným nepomohou. Uvidíme, jestli nějaké světýlko naděje svitne po podání dovolání či ústavní stížnosti (i když taková pomoc nejspíše přijde až s odstupem řady měsíců nebo let a většině poškozených už tedy nepomůže), nebo jestli věc jinak (za dobu ještě podstatně delší) posoudí alespoň Evropský soud pro lidská práva.