Po článcích věnujících se aplikaci zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem Ministerstvem obrany ČR a Ministerstvem zemědělství ČR, přinášíme pohled na případy, ve kterých došlo k poskytnutí náhrad škody podle výše uvedeného zákona Ministerstvem životního prostředí ČR.

Ministerstvo životního prostředí ČR vede statistiky poskytnutého odškodnění od roku 2011. Odškodnění bylo vyplaceno ve dvou případech: v roce 2011 vyplatilo částku ve výši 17 435 Kč, v roce 2013 ve výši 13 998 Kč. V obou případech na základě rozhodnutí soudu (Pro informaci o dalších ministerstvech viz článek Jak se odškodňuje za pochybení státu: výše odškodnění poskytnutá jednotlivými ministerstvy na základě zákona č. 82/1998 Sb.).

„Pokácený strom“

Pan Jaroslav oznámil Obecnímu úřadu Výprachtice kácení javoru, který měl dle informací sdělených v oznámení stát na jeho pozemku. Uvedený javor však nestál na jeho pozemku, ale stál na pozemku, který byl ve společném jmění manželů, z nichž jeden byl pozdějším žadatelem o náhradu škody.

Oznámení pana Jaroslava neobsahovalo všechny náležitosti podle ustanovení § 8 odst. 3 vyhlášky č. 395/1992 Sb. (dřevina nebyla specifikována obvodem kmene, v oznámení nebyly blíže uvedeny zdravotní důvody, na základě kterých bude strom kácen). Česká inspekce životního prostředí konstatovala, že obecní úřad pochybil, jelikož se s nedostatečným a nepravdivým oznámením spokojil, nepožadoval jeho doplnění, pominul, že strom roste na jiném pozemku, než uvedl oznamovatel a o povolení kácení stromu nevedl správní řízení, ačkoliv tak měl učinit. Obecní úřad tak postupoval v rozporu s ustanovením § 8 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a v rozporu se zákonem č. 500/2004 Sb., správním řádem.

Majitel pozemku, na kterém skutečně stál předmětný strom, se obrátil na Ministerstvo životního prostředí ČR s žádostí o náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobené výše popsaným nesprávným úředním postupem. Škoda byla na základě připojeného znaleckého posudku vyčíslena na částku 226.012 Kč (poškození stromů 41.291 Kč a škoda na životním prostředí 184.722 Kč). Ministerstvo životního prostředí ČR nárok žadatele neuznalo.

Na základě dalšího dokazování a doplnění posudku byla minimální cena stromu odhadnuta na 11.998 Kč. Cena znaleckého posudku činila 2.000 Kč. Obvodní soud pro Prahu 10, na který se žadatel obrátil s žalobou, tak přiznal žadateli částku 13.998 Kč (11.998 Kč + 2.000 Kč).

„Nicotná rozhodnutí o odstranění vodohospodářských objektů“

Referát životního prostředí okresního úřadu vydal dne 31. 7. 2000 rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto, že pozdější žadatelka o náhradu škody není účastníkem správního řízení ve věci odstranění vodohospodářských objektů postavených v rozporu se stavebním povolením. Odvolání žadatelky bylo rozhodnutím Ministerstva životního prostředí ČR zamítnuto. Ministerstvo rovněž zamítlo odvolání žadatelky proti rozhodnutí, kterým byly dodatečně vodohospodářské objekty povoleny.

Obě rozhodnutí ministerstva žadatelka napadla žalobami. Nejvyšší správní soud rozhodl, že obě rozhodnutí ministerstva jsou nicotná, jelikož ústřední orgán státní správy prováděl řízení a rozhodoval, ačkoli k tomuto nebyl vůbec příslušný. Dále soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žadatelka se obrátila na ministerstvo s žádostí o náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb., která spočívala v nákladech řízení, které musela při řízení nejprve před Vrchním soudem a později před Nejvyšším správním soudem vynaložit. Ministerstvo její žádost odmítlo. Obvodní soud pro Prahu 10 následně na základě žaloby žadatelky dospěl k závěru, že pokud by orgán státní správy nebyl postupoval nesprávně, nebyly by ani žadatelce vznikly náklady právního zastoupení v řízení před Nejvyšším správním soudem, neboť toto řízení v důsledku jednání státu bylo zcela neúčelné a pro žadatelku znamenalo vynaložení finančních nákladů bez možnosti dosažení původně zamýšleného záměru (domoci se postavení účastníka řízení, popř. domoci se řádného rozhodnutí v této věci, které by postavilo na jisto její postavení v původním správním řízení). Žadatelce byla přiznána částka 17.435,30 Kč + úroky.

Závěr

Zejména druhý případ ukazuje, že zákon č. 82/1998 Sb. přináší občanům možnost požadovat po státu náhradu nákladů souvisejících s právním zastoupením tam, kde tyto náklady vznikly z důvodu nezákonného rozhodování správního orgánu. Záleží přitom jen na samotných občanech, zda této možnosti využijí.