Před časem jsme v článku Jak se odškodňuje za pochybení státu… přinesli přehled částek vyplacených jednotlivými ministerstvy na základě zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem; nyní jsme se rozhodli na jednotlivé případy podívat blíže, přičemž jsme začali u Ministerstva zemědělství ČR.

Jak jsme již psali, ministerstvo vede evidenci týkající se náhrady škody pouze od roku 2011. V roce 2011 byla na základě rozhodnutí soudu vyplacena částka 582 483 Kč. V roce 2012 bylo 1 463 Kč vyplaceno „dobrovolně“, 979 000 Kč na základě rozhodnutí soudu a 23 115 Kč bylo vyplaceno na základě smíru uzavřeného v průběhu soudního řízení. V roce 2013 byla vyplacena částka ve výši 9 873 276 Kč „dobrovolně“ a částka ve výši 1 997 346 Kč na základě rozhodnutí soudu.

Krátký popis některých případů, ve kterých došlo k poskytnutí výše uvedených náhrad škody podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, přinášíme níže:

„Nesprávné odmítnutí žádosti o restrukturalizační podporu“

Žadatel uplatnil u ministerstva nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, kterým byla zamítnuta jeho žádost o restrukturalizační podporu pro hosp. rok 2008/2009.

Žadatel, CS Agro Ronov, s. r. o., podal u Státního zemědělského intervenčního fondu (dále jen „SZIF“) žádost o restrukturalizační podporu pro hosp. rok 2008/2009 dle nařízení (ES) č. 320/2006. SZIF zamítl uvedenou žádost s odůvodněním, že žadatel nesplnil podmínku stanovenou v čl. 4a odst. 1 citovaného nařízení, kterou byl závazek, že žadatel o restrukturalizační podporu přestane dodávat cukrovou řepu podléhající kvótě cukrovarnickému podniku, s nímž uzavřel smlouvu o dodání cukrové řepy v předcházejícím hosp. roce. Klíčovou se stala otázka, zda závazek k ukončení dodávek cukrové řepy měl mít podobu jednostranného prohlášení žadatele o podporu (jak se žadatel domníval) nebo formu oboustranného ukončení smlouvy s dotčeným cukrovarnickým podnikem (jak vyžadoval SZIF).

Proti zamítavému rozhodnutí podal žadatel odvolání, které bylo zamítnuto rozhodnutím Ministerstva zemědělství ČR. Rozsudkem Městského soudu v Praze byla zamítnuta i následná žaloba. Na podkladě kasační stížnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že daný spor spočívá na výkladu ustanovení čl. 4a odst. 1 citované směrnice a obrátil se s předběžnou otázkou na Soudní dvůr Evropské unie, dle kterého byl v projednávaném případě závazek žadatele přestat dodávat určité množství cukrové řepy splněn jednostranným prohlášením. Nejvyšší správní soud tudíž zrušil všechna rozhodnutí ve věci a vrátil věc SZIF k dalšímu řízení.

Avšak vzhledem k tomu, že program restrukturalizační podpory byl již ukončen, SZIF zastavil řízení o žádosti žadatele.

V případě, že by SZIF od počátku postupoval v souladu se zákonem, tak by podpora žadateli náležela a tím pádem by mu nevznikla škoda spočívající v nepřiznané restrukturalizační podpoře. V následné žádosti o náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím podle zákona č. 82/1998 Sb., vyčíslil žadatel vzniklou škodu na částku 10 545 374 Kč. S ministerstvem nakonec došlo k uzavření narovnání, v němž se ministerstvo zavázalo uhradit částku ve výši 9 765 097 Kč.

„Zlikvidovaná včelstva“

Žadatel uplatnil u ministerstva nárok na náhradu škody ve výši 2 801 Kč způsobené prodlením při vyplácení náhrady nákladů a ztrát za včelstva zlikvidovaná na základě rozhodnutí KVS pro Severomoravský kraj č. 2010/2357/3 ze dne 21. dubna 2011. Ministerstvo a žadatel se nakonec v narovnání domluvili na částce 1 463 Kč.

„Přičlenění honebních pozemků“

Myslivecké sdružení se obrátilo na ministerstvo s nárokem na náhradu škody ve výši 86 803 Kč způsobené nezákonným rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 15. 7. 2009, č. j. KUJCK 22625/2009 OZZL/Bř-R, o přičlenění honebních pozemků, které snížilo výměru honitby daného mysliveckého sdružení. Ministerstvo nárok shledalo důvodný, jelikož výše uvedené rozhodnutí bylo pro svou nezákonnost zrušeno. Ministerstvo uznalo uplatněnou škodu pouze do částky 73 590 Kč, a to na základě znaleckého posudku. V této výši nakonec ministerstvo uzavřelo v polovině roku 2013 dohodu o narovnání s žadatelem – mysliveckým sdružením.

„Zrušená povinnost vrátit část dotace na agroenvironmentální opatření“

Žadatel uplatnil u ministerstva nárok na náhradu škody ve výši 5 179 Kč stanovené jako úroky z prodlení z pravomocně uložené povinnosti vrátit část dotace na agroenvironmentální opatření, která byla posléze zrušena rozhodnutím Ministerstva zemědělství ČR ze dne 5. 4. 2012, č. j. 57090/2012-MZE-14132. Ministerstvo a žadatel nakonec uzavřeli na přelomu října a listopadu 2013 narovnání, dle kterého ministerstvo žadateli vyplatilo částku 2 589 Kč, čímž došlo k uspokojení výše uvedených nároků žadatele proti Ministerstvu zemědělství ČR.

Nestandardní postup ministerstva

Postup Ministerstvu zemědělství ČR spočívající v uzavírání smluv o narovnání lze považovat za poněkud nestandardní. Běžná praxe ministerstev je taková, že po přezkoumání uplatnění buď ministerstva nárok žadatele přiznají zcela, přiznají částečně, zamítnou úplně anebo o něm ve stanovené lhůtě nerozhodnou vůbec. Pokud je nároku žadatele plně vyhověno, není třeba nic dále řešit. Pokud je však návrh zamítnut, částečně zamítnut nebo o něm ministerstvo nerozhodne ve stanoveném čase, může se žadatel ve zbytku obrátit se žalobou na soud.

Ministerstvo zemědělství ČR však buď o nároku nerozhodne vůbec, zamítne jej anebo dá žadatelům šanci uzavřít smlouvu o narovnání, ve které však musí prohlásit, že došlo k uspokojení všech jejich nároků vůči ministerstvu. Žadatel tudíž nemá šanci, aby došlo k částečnému uspokojení jeho nároku, pokud se zároveň výslovně nevzdá další požadované části nároku. Postup ministerstva je tak v rozporu s Desaterem dobré správy při posuzování žádostí o odškodnění za nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, které zpracoval český ombudsman a které bylo přijato usnesením vlády a je tak pro veřejné orgány závazné. Nezbývá, než doporučit poškozeným občanům, aby například právě ve stížnosti k veřejnému ochránci práv namítali nesprávnost postupu ministerstva a domáhali se přístupu, který bude s uvedeným Desaterem v souladu.