Z vlastní advokátní praxe vím, že poškození pacienti mají dokazování v soudním řízení mnohdy velmi obtížné. K újmě dojde zpravidla v době, kdy jsou ve špatném zdravotním stavu (jinak by zdravotní pomoc nevyhledali), proti sobě mají převahu zdravotníků, kteří jsou zvyklí neříci pravdu (nebo dokonce přímo lhát) a kteří mají většinou na své straně také soudní znalce (těmi nebývá jmenován nikdo jiný, než zdravotník s podobnou zkušeností s praxe, který mnohdy zastává přístup, že „chybička se vloudit může“).
Z uvedených důvodů jsem se do soutěže o judikát roku rozhodl nominovat rozhodnutí, které tuto nerovnováhu alespoň v extrémních případech trochu narovnává.
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. listopadu 2013, sp. zn. 1 Co 238/2013 bylo vyhotoveno teprve ke konci minulého roku, je však rozhodnutím v rámci dlouhé právní bitvy, která začala již v roce 2008.
Ve věci již rozhodoval také Evropský soud pro lidská práva (ESLP), který dospěl k závěru o porušení článku 3 Úmluvy (zákaz nelidského tím, že stěžovatel byl přikurtován v psychiatrické léčebně, aniž by to bylo nezbytné a tyto okolnosti navíc nebyly policií dostatečně vyšetřeny (viz rozhodnutí ESLP č. 37679/08).
Vrchní soud (na rozdíl od soudu krajského, který již několikrát nároky žalobce odmítl) jasně prohlásil, že závěry ESLP jsou na danou věc použitelné. Vedle toho vrchní soud zdůraznil, že časový odstup, pro který si zdravotnický personál žalované nebude schopen vybavit podrobnosti daného případu, nemůže jít k tíži žalobce, neboť žalovaná by se neocitla v případné důkazní nouzi, pokud by řádně vedla záznamy ve zdravotnické dokumentaci žalobce, jak byla povinna.
Vrchní soud se tak dotkl poměrně častého problému, kdy záznamy ve zdravotnické dokumentaci nejsou vedeny řádně a kdy v okamžiku, když je ve věci nařízeno jednání před soudem, zdravotníci už si na podrobnosti případu nepamatují. Soud zde dal jasně najevo, že tyto okolnosti nemohou jít k tíži poškozeného pacienta. To by ostatně znamenalo, že by se zdravotníkům „vyplácelo“ nevést dokumentaci řádně. Přestože je takový postup soudu zcela zřejmý a logický, není dosud českými soudy v řadě případů respektován a proto si zaslouží vyzdvihnout.
Celý rozsudek je ke stažení zde.
David Zahumenský