Ve své poslední výroční zprávě BIS poukázala na nebezpečí další radikalizace společenského diskurzu o integraci menšin. Co mohou politické strany udělat jinak?

Povede politická korektnost k nárůstu extremismu?

Součástí v listopadu zveřejněné zprávy BIS je očekávání, že neřešení sociálních problémů, často spojovaných s Romy, povede k dalšímu růstu napětí v daných oblastech. Důsledkem pak může být i nárůst podpory extremistů. Zpráva dodává, že navíc „hrozí riziko, že i standardní politické strany, zejména na komunální úrovni, budou postupně přebírat rétoriku či některé postoje extremistů a využívat je v rámci politického boje. Postupně by tak mohlo dojít i k částečné radikalizaci běžných politických stran, jejíž příčinou mohou být obavy ze ztráty voličské podpory.“

Jaké řešení zpravodajská služba nachází? „Pokud nemá být tento scénář naplněn, bylo by potřeba vzdát se „bázlivého“ přístupu k daným problémům, zejména etnickým, a přestat se vyhýbat reálnému popisu existujících problémů. Je nutné opustit neustálé nikam nevedoucí akademické debaty a cíleně se zaměřit na konkrétní projekty a záležitosti praktického rázu. Jedině tak lze ubrat argumenty extremistickým uskupením, a nepřímo tak snížit jejich popularitu.“

Jedná se o podobná doporučení, k jakým dospěl mezinárodní výzkum, který realizoval think tank Evropské hodnoty společně s Ligou lidských práv. Ve studii politického diskurzu na téma integrace imigrantů a menšin jsme dospěli k závěru, že politické strany hlavního proudu jsou ve srovnání s extremistickými stranami daleko méně ochotné a schopné vysvětlit voličům své postoje ohledně citlivých otázek, jako je integrace menšin a problémy s ní související. Tento nedostatek politické komunikace je hlavním důvodem, proč ve veřejné debatě o zmíněných tématech dominují populisté a extremisté.

„Úspěch“ extremistů ve veřejné debatě pak motivuje také některé poslance mainstreamových stran, aby převzali podobnou rétoriku. Viděli jsme to ostatně v praxi například u výroků Ivany Řápkové, Jiřího Čunka či Liany Janáčkové. Co tedy mohou politické strany dělat?

Doporučení v oblasti politické komunikace

1) Zpolitizujte téma

Integrační politiky nemohou nadále zůstávat pouze technickou otázkou, které se politické strany snaží v debatách vyhýbat. Naopak, je potřeba tuto problematiku uchopit jako politické téma, které bude standardním bodem politické agendy. Aby nedošlo k tomu, že veřejnou diskusi ovládnou extremisté, je zapotřebí, aby strany hlavního proudu téma představily jako legitimní předmět slušné a konstruktivní politické soutěže.

2) Učiňte téma prioritou

Nestačí ovšem pouze uznat politickou povahu tématu, je potřeba jej zařadit dostatečně vysoko na seznam programových priorit. Otázka integrace menšin zřejmě nedisponuje potenciálem vyhrát volby, pokud ji ale budou tradiční strany nadále ignorovat, může je to o volební vítězství připravit. Strany by proto měly jasně popsat vlastní politickou pozici a podpořit ji srozumitelnými argumenty, které se budou zakládat na jejich demokratických hodnotách. Jen to stranám umožní nezůstávat v pozici pasivního pozorovatele, který pouze občas reaguje na požadavky extremistů.

3) Jmenujte mluvčí a vyberte odborníky

Strany se neobejdou bez týmu expertů na imigraci a integraci menšin, kteří budou návrhy opatření průběžně konzultovat se státní správou, think-tanky, akademiky i neziskovými organizacemi. Vedle toho strany potřebují také tváře, které je budou schopny ve veřejných a odborných diskuzích prezentovat.

4) Přeneste soutěž do hlavního politického proudu

Extremisté z okrajů politického spektra útočí na tradiční strany kvůli budoucnosti integrační politiky. Je třeba tento zápas civilizovat a přenést jej do hlavního politického proudu mezi pravý a levý střed. Je tak ztratí extremisté a populisté svou výhodu, která je založena na pasivitě hlavních politických stran. Ostatně, jak konstatoval také Nejvyšší správní soud v rozsudku, kterým byla zakázána dělnická strana: „některá z témat, jichž se Dělnická strana chopila, odráží skutečné a hluboké společenské problémy. Problémy, jejichž řešení, a mnohdy i jen diskuse o nich, jsou často vytěsňovány z veřejné debaty a haleny jazykem politické korektnosti až do ztráty jejich obrysů.“

A jak problémy řešit?

Proaktivní a rozhodná politická komunikace v oblasti integrace menšin je samozřejmě pouze naprostým minimem toho, co strany musejí udělat. Bez konkrétních zlepšení a výsledků se bude dále naplňovat očekávání BIS ve smyslu nárůstu napětí a popularity extrémních řešení.

Za prioritní krok v této oblasti je podle našich zjištění potřeba považovat sběr dat, inkluzivní vzdělání a debatu o boji s diskrikimací. Bez toho, abychom sbírali etnická data, nemůžeme změřit a vyhodnotit výsledky integračních projektů. Liga lidských práv již v roce 2007 vydala doporučení ohledně sběru etnických dat ve školství. Jak zde uvádíme, vytvářet politiku rovných příležitostí bez monitoringu etnicity se podobá záměru nastavit podmínky pro úspěšný finanční management bez vedení účetnictví.

Kompletní seznam doporučení vydaných v rámci projektu najdete zde.

Publikováno na blogu Aktuálně.cz.