Nejvyšší správní soud se dnes zastal advokátky Kláry Samkové, kterou chtěla potrestat Česká advokátní komora za to, že se nepěkně vyjadřovala na adresu islámu. Konkrétně šlo o to (jak incident popisuje NSS), že Samková, která se občansky angažovala v souvislosti migrační krizí v letech 2015-2016, vystoupila na konferenci „Máme se bát islámu?“, která proběhla v Poslanecké sněmovně.

Islám jako zločinecká ideologie

Ve svém projevu advokátka prohlásila, že islám je zločinnou a zločineckou ideologií a je stejný jako nacismus, fašismus a komunismus. Vůči tomuto projevu se ohradil přítomný turecký velvyslanec. Z konference odešel a veřejně vyzval k vyšetření výroků žalobkyně. V reakci na tyto kroky velvyslance proběhlo dne 7. 6. 2016 před budovou velvyslanectví Turecké republiky shromáždění s názvem „Veřejné čtení“.

Při něm byl čten projev žalobkyně, který pronesla v Poslanecké sněmovně. Žalobkyně rovněž pronesla další projev, v němž mj. uvedla: „a protože pane velvyslanče nerozumíte diplomatickému protokolu, udělám teď něco, čemu budete rozumět: proklínám Vás, proklínám Vás, proklínám Vás, umřete, umřete dřív, než zplodíte syny a umřete beze cti“.

Za to dostala „čarodějnice“ Samková od ČAK pokutu. Samková se pak obrátila na Městský soud, ten rozhodnutí ČAKu zrušil a případ vrátil zpátky advokátní komoře. ČAK se proti rozsudku bránila kasační stížností a opět se vší parádou prohrála.

NSS musel řešit, zda existovala vazba mezi postavením Samkové jako advokátky, nebo zda při onom řečnění a následném proklínání vystupovala jako prostý občan. Když by totiž antiislámský projev nesouvisel s výkonem advokacie, pařáty ČAKu by na Samkovou nedosáhly.

Advokáti se mohou projevovat svobodně

Soudci nejdříve připomněli, že advokáti by se měli aspoň pokoušet se tu a tam chovat slušně: „Relevantní zákonnou úpravou je v tomto případě § 17 zákona o advokacii,… podle nějž Advokát postupuje při výkonu advokacie tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu; za tím účelem je zejména povinen dodržovat pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže. Pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže stanoví stavovský předpis… Z první části citovaného ustanovení, ve znění rozhodném pro nyní projednávanou věc, plyne, že advokáti mají povinnost postupovat tak, aby nesnižovali důstojnost advokátního stavu; tuto povinnost jim však zákon stanoví jen při výkonu advokacie. Je proto nutné zodpovědět otázku, jak pojem „při výkonu advokacie“ vyložit.“

K této složité filosofické otázce přistoupil NSS následovně: „Z hlediska obvyklých výkladových metod lze nejprve uvést, že jazykově ze spojení „při výkonu advokacie“ plyne, že povinnost nesnižovat důstojnost advokátního stavu na ryze soukromé či politické projevy advokáta nedopadá. Pokud by chtěl zákon tuto povinnost advokátům stanovit obecně, mohl by použít například jednoduše formulaci, že „advokát jedná tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu“. Znění zákona však povinnost výslovně omezuje, a to právě na jednání při výkonu advokacie.“

Postavení soudců nebo státních zástupců je odlišné

Protože se ČAK rozhořčovala, že soudci nebo státní zástupci také nesmějí mektat, co jim slina na jazyk přinese, tak proč by tuto výsadu měli mít advokáti, NSS konstatoval: „Na základě výše uvedeného přehledu je třeba dát stěžovatelce za pravdu v tom, že u soudců, státních zástupců i soudních exekutorů je úprava skutečně jasná v tom smyslu, že se omezení vztahují i na soukromá jednání příslušníků daných profesí. U notářů tuto otázku zákon sice výslovně neřeší, ale oproti zákonu o advokacii neomezuje povinnost zachovávat důstojnost stavu pouze na postup při výkonu činnosti.

Tento závěr však argumentům stěžovatelky nepomáhá; spíše naopak. Pokud jiné předpisy výslovně stanoví, že jsou osoby působící v daných profesích povinny se i v občanských (politických) projevech zdržet všeho, co by narušilo důstojnost jejich profese, a naopak zákon o advokacii výslovně uvádí, že tohoto jsou advokáti povinni pouze při výkonu advokacie, vede to spíše k závěru, že daná otázka je pro tyto profese upravena různě…

Především oproti soudcům a státním zástupcům je profese advokáta v řadě ohledů odlišná. Advokáti nevykonávají (s drobnými – a systémově nevýznamnými – výjimkami, jako je třeba autorizovaná konverze dokumentů) úkony, které jinak přísluší státním orgánům. Jistě se podílejí na chodu justice jako celku, a proto jsou její nezbytnou a zcela nezastupitelnou součástí; státní moc však přímo nevykonávají. Ostatně i odměnu advokátů platí zpravidla jejich klienti, nikoliv stát.“

Advokáti jsou omezeni jen při výkonu advokacie

Celkem pěkně pak NSS dodal: „Při regulaci projevů je vždy nutné zvažovat dva protichůdné zájmy. Na jedné straně je zde účel, který se úprava snaží dosáhnout, tedy zachování důstojnosti advokátního stavu. Na straně druhé je zde hodnota, kterou úprava omezuje, tedy svoboda projevu. Vyvážení těchto hodnot zákonodárce provedl tak, že sice advokáti mají svobodu projevu omezenou, avšak pouze při výkonu advokacie. Mohl přitom vycházet z toho, že právě u projevů při výkonu advokacie je největší nebezpečí, že by důstojnost advokátního stavu byla narušena. Provedené vyvážení není z pohledu soudu iracionální či nelogické.“

Pro hubaté advokáty s vlastním názorem na kde co je důležité následující: „S ohledem na výše uvedené tedy lze shrnout závěry Nejvyššího správního soudu k vyhodnocení výkladu pojmu „při výkonu advokacie“ v § 17 zákona o advokacii tak, že daný pojem rozsah povinností advokáta omezuje. Dané ustanovení nedopadá na veškerá jednání advokáta. Nedopadá tedy na čistě soukromé jednání advokáta, ani na jeho projev představující výkon politických práv, které nemají s výkonem advokacie žádnou souvislost. Na stranu druhou však nelze dané ustanovení vykládat ani příliš úzce tak, že by znemožňovalo efektivní regulaci poskytování právních služeb. Činnost advokáta – jakožto podnikatele – totiž nezahrnuje pouze samotné poskytování právních služeb.

Advokáti, podobně jako ostatní podnikatelé, z důvodu svého podnikaní různě soukromoprávně či veřejnoprávně jednají. Byť tato jednání nepředstavují samotné poskytování právních služeb, jistě se bude jednat o výkon advokacie. Rovněž advokáti v souvislosti se svým podnikáním vystupují na veřejnosti, což může zahrnovat jak reklamu, tak i neformální způsoby jejich propagace jako advokáta, jako jsou různá veřejná vystoupení, vyjádření v médiích, na sociálních sítích apod. Pokud se při takové činnost advokát označuje za advokáta, případně jiným způsobem své služby propaguje či je jeho příslušnost k advokátnímu stavu z okolností dané činnosti jinak zřejmá, bude se také jednat o výkon advokacie.

 Lze dodat, že nastíněná kritéria by bylo třeba aplikovat i v případě stěžovatelkou ad absurdum zmiňovaného striptýzu (byť v takovém případě by se samozřejmě nejednalo o výkon politických práv). Pokud by se totiž advokát při takové činnosti prezentoval jako advokát nebo byla z jiných okolností této činnosti patrná jeho příslušnost k advokátnímu stavu, jistě by se jednalo o jinou situaci, než pokud by vůbec žádná souvislost takové činnosti s výkonem advokacie patrná nebyla.“

Povaha etického kodexu advokátů

Komora se při řízení s neposlušnou čarodějnicí samozřejmě rozhořčovala nad tím, že advokáti musí respektovat i etický kodex, podle kterého je advokát je všeobecně povinen poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stav.

K tomu NSS lakonicky řekl: „Lze tedy argumentovat, že v čl. 4 odst. 3 etický kodex specificky upravuje projevy v souvislosti s výkonem advokacie, zatímco čl. 4 odst. 1 je širší a dopadá i na jednání bez souvislosti s výkonem advokacie. Přesto však tento výklad obstát nemůže. Pokud by totiž měl být takto čl. 4 odst. 1 etického kodexu vyložen, znamenalo by to, že by jej pro rozpor se zákonem nebylo možné použít

Důležitost etického kodexu rozhodně Nejvyšší správní soud tímto rozsudkem nehodlá nijak zpochybňovat. Platí však pro něj to stejné, co pro veškeré prováděcí předpisy, tedy musí se pohybovat v mezích zákona. Na tento závěr nemá vliv ani to, že ministr spravedlnosti nepodal návrh k soudu na přezkum souladu etického kodexu se zákonem dle § 50 odst. 2 zákona o advokacii. Předně totiž etický kodex bylo možné vyložit v souladu se zákonem, žádný rozpor zde tedy nebyl.“

Podle rozsudku NSS čj. 8 As 136/2022-57 ze dne 27. 3. 2024. Dostupné na www.nssoud.cz

 

P. S.: Pro úplnost dodáváme (a upozorňoval na to i NSS), že došlo zákonem č. 527/2020 Sb., k novele § 17 zákona o advokacii. Nově toto ustanovení zní: „Advokát postupuje zejména při výkonu advokacie tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu; za tím účelem je zejména povinen dodržovat pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže. Pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže stanoví stavovský předpis.“

Doplnilo se tedy slůvko „zejména“, které může pohled na kárnou odpovědnost advokátů zpřísňovat. To se jeví ve světle toho, co řekl NSS ke svobodě slova, jako konec jedné pěkné éry pro advokáty.