Jedna obec vymezila nové zastavitelné plochy na zemědělské půdě. To se nelíbilo jedné vlastnici, které by případná zástavba omezila přístup na zahradu a k rybníku. V původ ním územním plánu z roku 2001 (dále jen „předchozí územní plán“) byla soudem řešená plocha B1 a část plochy B-R označeny jako plochy pro obytné objekty ve výhledu. Nynější územní plán plochu B1 vymezuje již jako plochu změny k bydlení.

Pořizovatel říkal, že tato plocha pro bydlení se nacházela v předchozím územním plánu, a proto nelze riskovat úhradu nákladů souvisejících s přípravou změn v území dle § 102 stavebního zákona. Vzhledem k velmi dobré možnosti napojení území na stávající inženýrské sítě se souhlasí navrženým využitím plochy za podmínky rozdělení plochy na 1. a 2. etapu.  Krajský úřad jako orgán ochrany zemědělského půdního fondu se záborem nesouhlasil a tvrdil, že nebyla prokázána nezbytnost tohoto řešení. Až ve třetí koordinovaném stanovisku (k návrhu pro veřejné projednání) tento orgán ochrany ZPF najednou uvedl, že nemá z hlediska ochrany ZPF připomínky.

Krajský soud k důvodům pro odnětí půdy ze ZPF

Nejprve se pojďme podívat na argumentaci KS Praha: „Soud je toho názoru, že § 4 odst. 3 zákona o ochraně ZPF je nutno vykládat tím způsobem, že zde musí existovat jasný veřejný zájem dotýkající se bezprostředně všech pozemků odnímaných ze ZPF převažující nad veřejným zájmem na ochraně bonitní zemědělské půdy I. a II. třídy… Orgán ochrany ZPF zřejmě při jednání zachyceném v záznam z dohodovacího řízení dne 23. 7. 2020 souhlasil s řešením odchylným, přitom však vůbec neodůvodnil změnu svého stanoviska minimálně v nynější ploše B1. Navíc se této změny nedržel, když ve stanovisku ze dne 5. 10. 2020 opět nesouhlasil s užitím plochy B1. Nadto pak vydal dne 4. 11. 2020 opět souhlasné stanovisko za zcela shodného skutkového stavu a nezměněné zákonné úpravy, a to bez náležitých důvodů.

V mezidobí nedošlo ke změně zákonem stanovených skutečností rozhodných pro změnu stanoviska. Příslušný orgán nesdělil, v jakém směru jím nově uváděné skutečnosti odůvodňují opačný přístup k ochraně ZPF, resp. sníženou potřebu této ochrany v dané lokalitě. Všechny uváděné okolnosti bezpochyby mohly být uplatněny dříve, nijak (natož podstatně) nemění podmínky, za nichž byla vydána předchozí stanoviska,… ani nesouvisejí s větší podrobností územně plánovací dokumentace či rozhodnutím jiného orgánu. Orgán ochrany ZPF neuvedl jakýkoli relevantní konkurující veřejný zájem, natož veřejný zájmem výrazně převažující nad zájmem na ochraně ZPF, zejména však neuvedl, jak a zda vůbec se změnily skutkové okolnosti od doby vydání stanovisek předchozích, v nichž zaujal názor diametrálně odlišný.“

Odůvodnění mělo být podrobnější

KS také sdělil, jak se měla věc řešit: „Soud proto shrnuje, že dotčený orgán ochrany ZPF nevyjasnil důvody rozdílného přístupu k nezemědělskému využití půdy v dotčených plochách a takový nekonzistentní závěr dotčeného orgánu proto nebylo možné do opatření obecné povahy převzít. Odpůrkyně tedy měla za dané situace v zásadě dvě možnosti: První možností bylo v odůvodnění opatření obecné povahy výslovně uvést, že si je vědoma názorového rozkolu dotčeného orgánu ochrany ZPF, a následně přesvědčivě vysvětlit, proč rozkol v jeho stanoviscích dotčeného orgánu nevnímá jako problém.

Druhou možností bylo požádat dotčený orgán ochrany ZPF o přesvědčivé vysvětlení jeho názorového rozkolu (a na tomto vysvětlení trvat), a na základě vyjasnění daného rozkolu odůvodnit, proč plochy s půdou II. třídou bonity budou moci být využívány i nezemědělsky (druhá možnost). Pokud by odpůrkyně žádné smysluplné vysvětlení názorového rozkolu od orgánu ochrany ZPF nezískala, pak by jí vzhledem k zásadě proporcionality a minimalizace zásahů nezbylo nic jiného, než aby území s půdou v ZPF ve svém územním plánu vůbec nezařazovala do ploch s nezemědělským využitím.“

Tento názor je skutečně navýsost zajímavý a pro mnoho obcí důležitý, neboť není ojedinělé, že dotčené orgány svá stanoviska doslova odbývají, nevysvětlují, nenapíší kloudné odůvodnění nebo se dokonce vůbec nevyjádří.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl

Obec se pokoušela bránit kasační stížností. Nebyla však úspěšná. NSS v poměrně krátkém rozsudku konstatoval: „Již v procesu územního plánování je přijímána regulace, která se bezprostředně dotýká ochrany ZPF. Právě proto § 5 odst. 2 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu (dále jen „zákon o ochraně ZPF“) požaduje vydání stanoviska orgánu ochrany ZPF k územně plánovací dokumentaci. Zákonnost a správnost takových stanovisek přezkoumává soud v rámci posuzování, zda bylo opatření obecné povahy vydáno v souladu se zákonem, neboť jsou součástí procesu, v němž je zpracováván a přijímán územní plán.

Soud tedy stanoviska zkoumá jako závazné podklady opatření obecné povahy… jestliže orgán ochrany ZPF při posuzování územně plánovací dokumentace v rozporu s principy vyplývajícími z § 1 odst. 1 a § 4 odst. 1 zákona o ochraně ZPF v ochraně ZPF selže, jedná se o zásadní porušení norem, které má podstatný vliv na obsah opatření obecné povahy… Stanovisko dotčeného orgánu státní správy musí být odůvodněno, mimo jiné proto, aby ho správní soud vůbec mohl přezkoumat v rámci řízení o přezkumu opatření obecné povahy… Zároveň se uplatní princip kontinuity stanovisek a s tím související povinnost argumentačně se vypořádat s předchozím stanoviskem, zejména přehodnocuje-li správní orgán zcela své předchozí stanovisko.“

Závěr

Na základě výše uvedeného NSS věc uzavřel takto: „Ze zákona tedy plyne, že pro odnětí půdy zařazené do II. třídy ochrany musí jiný veřejný zájem výrazně převažovat. To znamená ještě intenzivnější ochranu půdy oproti složkám životního prostředí chráněným zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny… Tento výrazně převažující veřejný zájem musí být prokázán a odůvodněn. Součástí posouzení, zda je dán, by měla být i úvaha nad jiným uspokojivým řešením. Při vážení kolize veřejného zájmu na ochraně zemědělského půdního fondu a jiného veřejného zájmu je třeba hledat „optimální řešení“… Výrazná převaha jiného veřejného zájmu může být dána pouze tam, kde nemůže být tento veřejný zájem rozumně uspokojen jinak.“

Podle rozsudku NSS čj. 3 As 201/2022 – 34 ze dne 1. 2. 2024 a KS Praha čj. 51 A 90/2021 – 66 ze dne 29. 4. 2022, dostupné na www.nssoud.cz

Více našich článků k problematice územního plánování a ZPF najdete zde.