Nejvyšší správní soud se zabýval problematikou svazků obcí. V rámci případu odpovídal na několik důležitých otázek. Odpovědi na ně by mohly zajímat obce, i když nemají potíže se svazkovými záležitostmi.

Co soudci řešili?

Konkrétně se soudy vyjadřoval k otázkám, zda:

  1. rozhodnutí zastupitelstva obce o vstupu do dobrovolného svazku, přijaté na jeho veřejném zasedání, bylo nezbytnou podmínkou pro vznik členství stěžovatele;
  2. v případě, že zastupitelstvo obce nevyjádřilo svou vůli o vstupu stěžovatele do dobrovolného svazku způsobem uvedeným v předchozím bodě, bylo možné tento deficit následně zhojit;
  3. bylo skutkově prokázáno, že veřejné zasedání zastupitelstva ve smyslu bodu 1. skutečně proběhlo (a kdy);
  4. bylo nezbytně nutné, aby zastupitelstvo současně s projevem vůle o vstupu stěžovatele do dobrovolného svazku obcí výslovně schválilo též zakladatelskou smlouvu a stanovy tohoto svazku.

Vstup obce do svazku musel být řádně schválen zastupitelstvem

K první otázce soud řekl: „Všichni se shodují na tom, že rozhodnutí o vstupu stěžovatele do svazku mohlo být přijato pouze na (řádně svolaném a proběhnuvším) veřejném zasedání jeho zastupitelstva ve smyslu § 40 zákona č. 367/1990 Sb. Nejvyšší správní soud tento názor plně sdílí a není tak třeba tuto dílčí otázku na tomto místě podrobněji rozebírat.“

Jednání starosty bez předchozího schválení zastupitelstvem bylo absolutně neplatné

K druhé otázce soudci sdělili: „Vyžadoval-li zákon pro přijetí určitého rozhodnutí obce, aby bylo takové rozhodnutí přijato na (veřejném) zasedání jeho zastupitelstva, pak případné jednání starosty, kterým má být takové rozhodnutí navenek vyjádřeno, je bez takového projevu vůle zastupitelstva absolutně neplatným právním úkonem… V rozsudku ze dne 3. 7. 2009, sp. zn. 26 Cdo 3479/2007 Nejvyšší soud uvedl, že „dodatečný souhlas obecní rady […] s dáním výpovědi z nájmu bytu, nemůže zhojit absolutní neplatnost tohoto právního úkonu ve smyslu § 39 obč. zák., jež působí ex tunc, neboť absolutně neplatný právní úkon nemůže být konvalidován“. Tento závěr lze nepochybně vztáhnout i na rozhodnutí či souhlas zastupitelstva obce a na veškeré úkony obce, jež předpokládají zformování vůle k takovému úkonu cestou hlasování zastupitelstva.“

NSS ještě doplnil: „Je nutné se dále zabývat tím, zda i přes deficit popsaný v předchozím odstavci podpis starosty stěžovatele na této listině mohl vést za určitých podmínek (případně za jakých) ke vzniku členství stěžovatele v tomto dobrovolném svazku obcí. Jde tedy o posouzení, jaké důsledky měla absence projevu vůle obce (vyjádřené hlasováním jejího zastupitelstva na jeho veřejném zasedání) na platnost úkonu, kterým se obec měla stát členem tohoto svazku (podpis starosty na zakladatelské smlouvě), popřípadě zda mohlo následně dojít ke zhojení deficitů tohoto úkonu… vyžadoval-li zákon pro přijetí určitého rozhodnutí obce, aby bylo takové rozhodnutí přijato na (veřejném) zasedání jeho zastupitelstva, pak případné jednání starosty, kterým má být takové rozhodnutí navenek vyjádřeno, je bez takového projevu vůle zastupitelstva absolutně neplatným právním úkonem… S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti tedy Nejvyšší správní soud uzavírá, že podpis zakladatelské smlouvy dobrovolného svazku obcí… starostou obce… je absolutně neplatným právním úkonem.“

Nejednalo se o veřejné zasedání zastupitelstva

Na třetí otázku dal NSS tuto odpověď: „Zásadní význam pro zjištění skutkového stavu věci má nepochybně označení zápisu ze zasedání (jednání) zastupitelstva stěžovatele konaného dne 18. 3. 1993, a to jak z hlediska textového vyjádření, tak i z pohledu číselného označení… Především argument, podle kterého není označení jednání jako „pracovního“ rozhodující, je sice obecně obhajitelný, nikoli však v kontextu označení dalších zápisů založených ve správním spisu, jak bude vyloženo dále. To platí i pro apodikticky vyjádřený názor krajského soudu, že podstatné není ani číselné označení tohoto zápisu. Jak již bylo naznačeno, obsah předmětného zápisu je nutno konfrontovat s obsahem dalších zápisů, které byly v průběhu správního řízení opatřeny.

Stěžovatel přiléhavě poukazuje na fakt, že číselné i slovní označení jednotlivých zápisů se liší. Jedna skupina zápisů… je výslovně označena jako zápis z „pracovního jednání“… či „pracovní porady“… zastupitelstva stěžovatele. Druhá skupina je naopak označena jako zápis z „veřejného zasedání“ zastupitelstva… Zbývající zápisy… jsou sice označeny jen jako zápisy „z jednání obecního zastupitelstva“, nicméně současně se v nich uvádí čas zahájení a skončení „veřejného zasedání“… Lze tak konstatovat, že jde o dva druhy zápisů, konzistentně užívaných a označovaných, které zachycují průběh dvou různých druhů zasedání/porad zastupitelstva stěžovatele.“

Pak ještě soudci dodali: „Lze dodat, že zápisy označené jako zápisy z pracovních porad/zasedání neobsahují (na rozdíl od zápisů z veřejných zasedání zastupitelstva) zmínky o určení ověřovatelů zápisu, údaje o tom, že by se o některých otázkách hlasovalo a neobsahují ani přijatá usnesení. I tyto indicie tedy podporují tvrzení stěžovatele o neformální povaze jednání… Ze všech uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud dospěl… k závěru, že jednání zastupitelstva… nebylo veřejným zasedáním zastupitelstva… (a na tomto jednání nebylo ani hlasováno o vstupu stěžovatele do dobrovolného svazku obcí – osoby zúčastněné na řízení)… Dosavadní závěry (po vypořádání otázek uvedených pod body 1. a 3.) lze tedy shrnout tak, že o vstupu stěžovatele do dobrovolného svazku obcí (osoby zúčastněné na řízení) mohlo být rozhodnuto pouze hlasováním zastupitelstva stěžovatele na jeho veřejném zasedání; k takovému hlasování nedošlo.“

Podle rozsudku NSS ze dne 31. 1 2024, čj. 3 As 74/2020 – 77, dostupné na www.nssoud.cz

Více našich článků k problematice zasedání zastupitelstva zde.