Tu a tam Nejvyšší správní soud řeší perlu mezi kauzami. Jednou z nich byla „cedulka“ umístěná na facebookových stránkách jihomoravské hospody. Psalo se na ní totiž následující: „V naší restauraci pro imigranty nevaříme!! STOPISLAM“.

Nápis dost připomínal ten, jenž se skvěl před několika lety na dveřích jiné restaurace: „S platností od 24. 3. 2014 neubytováváme občany Ruské federace. Důvodem je anexe Krymu. Služby našeho hotelu mohou využít pouze ti občané RF, kteří se podepíší pod prohlášení, ve kterém vyjádří svůj nesouhlas s okupací Krymu, který odporuje všem normám, které by měly platit v 21. století. Váš hotel Brioni Boutique“. Jak je možné, že se v prvním případě o diskriminaci jednalo a ve druhém ne, si řekneme v tomto článku.

O co šlo v případu islámu

Ve věci muslimské uložila provozovateli pohostinství Česká obchodní inspekce pokutu 60 tisíc korun, kvůli tomu se spor dostal až k NSS. Nejprve se však podívejme na to, co řekl Krajský soud v Brně: „Svoboda projevu není bezbřehá, jak ostatně vyplývá z odstavce 4, který stanovuje, že ‚svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.‘

Soud v rozsudku konstatoval, že zákaz diskriminace lze považovat za opatření v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých. Takové opatření má zaručit srovnatelné zacházení všem adresátům práva bez poškozujícího rozlišování na základě tzv. diskriminačních důvodů. Důležitým aspektem pro posouzení jednání žalobkyně bylo její kvalifikované postavení prodávajícího, který poskytuje spotřebitelům určité výrobky a služby. Toto kvalifikované postavení je spojeno se zvýšenými veřejnoprávními povinnostmi, jejichž odraz lze spatřovat například v zákazu diskriminace při prodeji výrobků a služeb. Krajský soud měl tedy za to, že na publikovaný příspěvek nelze nahlížet stejnou optikou jako na projev ‚běžné‘ soukromé osoby.“

Protože restaurace neuspěla, obrátila se s kasační stížností na Nejvyšší správní soud. Ten nejdříve shrnul situaci: „Stěžovatelka na své facebookové stránky umístila text ve znění: „V naší restauraci pro imigranty nevaříme!! STOPISLAM.“ Z jeho znění je patrné, že jde o text obsahující kategorické vyjádření (že v dané restauraci se nevaří pro imigranty), zdůrazněné vykřičníky na konci věty. Emotivní vyjádření dokresluje i velkými písmeny napsaný dovětek, jenž naznačuje, na jaký typ imigrantů sdělení především cílí a proti jakému typu imigrace (z islámského prostředí) je namířeno. Výslovný a emotivní charakter sdělení je právě tímto svých znakem způsobilý vyvolat u osob s imigračním pozadím pocit zastrašujícího nebo ohrožujícího charakteru. Lidé jsou v textu rozlišováni podle toho, zda jsou, anebo nejsou imigranty.

Není pochyb, že jde o politické vyjádření (nesouhlas s imigrací z islámského prostředí), zároveň však jde i o vyjádření, z něhož při jeho běžném chápání lze dovodit, že s imigranty, zvláště pak z islámského prostředí, bude (či přinejmenším může být) při poskytování stravovacích služeb restaurace zacházeno jinak než s jinými osobami. Stěžovatelka několikrát zmínila, že deklarované opatření nebylo realizováno a žádným hostům nebyly služby odepřeny. Opatření diskriminačního charakteru není však možné aprobovat z toho důvodu, že v praxi není uplatňováno.

Podobně se ostatně vyjádřil i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 19. 7. 2018, č. j. 7 As 190/2017-18, v případu, kdy si pronajímatel bytu ověřoval, zda není zájemce o pronájem romského původu, aniž by měl k tomu legitimní důvod. Nejvyšší správní soud v odůvodnění konstatoval, že ke klasifikaci jednání jako diskriminačního není třeba, aby objektivně došlo k „dokonání“ diskriminačního jednání. Hypotetické diskriminační jednání tak nelze považovat za nezbytnou podmínku diskriminace, projevené jednání je vždy třeba hodnotit skrze požadavky stanovené přímo antidiskriminačním zákonem.“

V čem se muslimové liší od Rusů

Protože byl advokát restaurace chytrý, odkázal na známou (a směšnou) kauzu ruských hostů. NSS k tomu shrnul: „Ústavní soud však dospěl k rozdílnému názoru. Jelikož důvody, pro které podnikatel podmínil ubytování v hotelu pro občany Ruské federace, nebyly zákonem zakázané, nenávistné, ponižující ani iracionální, nýbrž byly zjevně motivovány jeho bezprostřední reakcí na protiprávní akt anexe Krymu, přičemž stěžovatelka chtěla touto formou vyjádřit svůj nesouhlas s touto okupací, Ústavní soud dovodil, že k diskriminaci nedošlo.

V projednávané věci podle Ústavního soudu podnikatel nezacházel rozdílně s cizinci oproti českým státním občanům nebo občanům jiných států tak, že by jim a priori odepřel poskytnutí ubytovacích služeb, nýbrž poskytnutí těchto služeb odepřel jen těm občanům Ruské federace, kteří by odmítli podepsat prohlášení odsuzující anexi Krymu. Podle Ústavního soudu podnikatel nemusí být politicky neutrální a při výkonu podnikatelské činnosti by nemělo být vyloučeno projevovat svoje politické názory, je-li tak činěno korektním způsobem. Při hodnocení každého konkrétního případu je nutno položit si otázku, zda je důvod pozitivního či negativního „odrazování“ hostů racionální, třeba i ekonomicky odůvodněný, a není motivován primárně nenávistí, což je dle Ústavního soudu ‚pro průměrného pozorovatele zpravidla očividné‘…

Podstatný je podle posouzení Ústavního soudu i fakt, že stěžovatelka nezacházela rozdílně s cizinci oproti českým státním občanům tak, že by jim a priori odepřela poskytnutí ubytovacích služeb, tedy nejednalo se například o omezení typu ‚Američanům nenaléváme‘.“

V čem se tedy situace lišila?

NSS to vidí takto: „Stěžovatelka směřovala předmětné prohlášení a priori proti všem imigrantům (příp. imigrantům z islámského prostředí, pokud se za jádro sdělení bere velkými písmeny napsaný konec sdělení – ‚STOPISLAM‘). Takový paušální zákaz vstupu určitých skupin osob je ale judikaturou vnímán jako nepřiměřený a nelze jej považovat za ospravedlnitelné opatření… Rozdíl je rovněž v diskriminačním důvodu.

Zatímco v případě ostravského hotelu byla potenciálním diskriminačním důvodem státní příslušnost spotřebitelů, která se výslovně neřadí mezi zakázané důvody diskriminace, v tomto případě směřuje prohlášení stěžovatelky proti imigrantům (a diskriminačním důvodem tak může být národnost, rasa, etnická příslušnost, původ), imigrantům z islámského prostředí či muslimům (také náboženství se řadí mezi zakázané důvody diskriminace). Rasu i národnost zařadil Ústavní soud mezi tzv. podezřelé důvody, a ospravedlnitelné rozlišování mezi spotřebiteli na základě těchto kritérií je tak vyloučeno… Adresáti předmětného příspěvku se nacházeli ve srovnatelném postavení potenciálních zákazníků žalobce.

Stěžovatelka deklarovala, že některé skupiny zákazníků neobslouží ve stejném rozsahu, a to na základě jejich původu („imigrantům nevaříme“), případně na základě náboženství („STOPISLAM“), případně na základě kombinace obou rozlišovacích důvodů, čímž se dopustila odlišného zacházení ze zakázaných důvodů. Dotčení jednotlivci se mohli na základě stěžovatelčina příspěvku domnívat, že v restauraci existuje nepřátelské prostředí a že nemusí mít stejný přístup ke službám.

Snahu o zajištění bezpečného prostředí v restauraci i vyjádření osobního postoje je možné považovat za legitimní zájem, avšak zvolené opatření k dosažení tohoto cíle se nedá považovat za vhodné ani přiměřené, přičemž navíc stěžovatelka vystupuje ve vztahu ke spotřebitelům jako kvalifikovaný subjekt se zvýšenými veřejnoprávními povinnostmi… soud nehodlá v žádném případě zpochybňovat právo stěžovatelky na veřejný a otevřený projev svého politického názoru. V nynějším případě je však problematický způsob jeho vyjádření – vybočuje z požadavku proporcionality a zákazu diskriminace. Jednání stěžovatelky by bylo možné považovat za nikoliv diskriminační, jen pokud by omezení vstupu mělo objektivní a ospravedlnitelné důvody, tedy jestliže by sledovalo legitimní cíl a prostředky použité k jeho dosažení by byly tomuto cíli přiměřené.“

Co tedy napsat do výlohy?

Pokud se chcete vyhnout problémům a současně vám lezou na nervy některé ideologie, držte se striktně ruské kauzy. Když je vám třeba šoufl z toho, jak se islám chová k ženám a káfirům či odpadlíkům, napište třeba: „Neobsluhujeme ty, kdo uznávají doktrínu politického islámu ve vztahu k nižšímu postavení žen, káfirů a odpadlíků. Služby naší restaurace mohou využít pouze ti muslimové, kteří písemně prohlásí, že názory Mohammeda jsou ve výše uvedených oblastech zcestné a v rozporu s lidskými právy a svobodami tak, jak je uznáváme v Evropě.“

Podle rozsudku NSS ze dne 24. 2. 2023, čj. 2 As 94/2020 – 23, dostupné na www.nssoud.cz