Nejvyšší správní soud rozhodoval o další referendové věci, tentokrát z Plzeňského kraje. V jedné obci se tam konalo referendum o této otázce: „Souhlasíte s budoucí výstavbou bytových domů na území obce Jenišov (tj. domů s více než třemi samostatnými byty, dvěma nadzemními podlažími a jedním podzemním podlažím a podkrovím, na území obce Jenišov)?“ Krajský soud v Plzni dospěl k závěru, že otázka spadala do samostatné působnosti obce, byla přípustná a rozhodnutí přijaté v místním referendu nebylo neplatné. NSS tento názor potvrdil.

NSS ke konzultativnímu referendu

Soud nejdříve konstatoval, že se v daném případě jednalo o tzv. konzultativní referendum: „Nejvyšší správní soud se opakovaně vyjádřil tak, že kromě referenda ratifikačního, na základě jehož výsledku rozhoduje obec v rámci své samostatné působnosti s konečnou platností, se mohou konat i referenda konzultativní. Totéž srozumitelně uvedl i krajský soud. Výsledkem takového referenda pak může být určité stanovisko, které má obec zastávat, třebaže ve věci nemůže sama rozhodnout…

Výsledek platného a závazného konzultativního referenda je nutné interpretovat tak, že obec zavazuje k prosazování vysloveného názoru občanů… Ve shodě s krajským soudem Nejvyšší správní soud uvádí, že v nyní posuzovaném případě se zjevně jedná o konzultativní referendum, neboť položená otázka zjišťuje postoj občanů k budoucí výstavbě bytových domů na území obce Jenišov. Z povahy konzultativního referenda vyplývá, že otázka v něm položená je dostatečně obecná, a bude následně na orgánech obce, aby vůli občanů obce při výkonu samostatné působnosti vhodnými zákonnými nástroji provedly. Nelze proto přisvědčit stěžovateli, že je vadou vymezené otázky, pokud z ní nelze seznat konkrétní kroky, které hodlá obec proti budoucí výstavbě bytových domů podniknout, ani – s přihlédnutím k faktu, že jde o malou obec – konkrétní lokalita, na níž bude stavba bytových domů nežádoucí.

 Nelze ani přisvědčit výtce stěžovatele, že takto obecně vymezená otázka vede k arbitrárnímu až diskriminačnímu přístupu orgánů obce. Třebaže výsledek referenda nemůže obec přímo zavazovat k povolení či nepovolení určitých staveb, lze souhlasit s krajským soudem, že rozhodování obce o svém rozvoji, pokud jde o plánovanou výstavbu, patří do její samostatné působnosti. Obec má k dispozici řadu možností, jak vůli občanů uvést do praxe. Může se tak dít zejména v rámci územního plánování, ale uvažovat lze i o účastenství obce ve stavebním řízení či při vyjednávání s budoucími stavebníky, jak správně uvedl krajský soud.“       

NSS ke srozumitelnosti otázky

Pak se vyjádřil ke kvalitě otázky: „Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že otázka položená v referendu musí mít v daném kontextu relativně přesný význam, který neumožňuje konkurující výklad. Nesmí být matoucí, vnitřně rozporná, dezinformační, sugestivní či kapciózní, nekonkrétní či neurčitá. Otázka by zároveň měla být přiměřeně stručná, přehledná a syntakticky nekomplikovaná. Na jednoznačnost otázky však nelze nahlížet rigorózním právnickým okem, ale pohledem běžného občana, který v referendu hlasuje a který musí vědět, o čem rozhoduje, čeho se otázka týká, a měl by rozumět i důsledkům svého hlasování. Případná nejednoznačnost otázky musí dosahovat určité intenzity, která je způsobilá běžnému občanovi navodit matoucí a víceznačné interpretace…

Nejvyšší správní soud stejně jako krajský soud připouští, že posuzovanou otázku místního referenda šlo jistě formulovat lépe. Krajský soud však správně poznamenal, že nepříliš zdařilá definice bytového domu v otázce „není dána tím, že by se otázka protivila zákonným požadavkům, ale tím, že komplexní otázky lze málokdy uspokojivě vyřešit pomocí binárního myšlení a odpovídání“. Nejvyšší správní soud se obdobně v minulosti vyslovil, že ‚absolutní lingvistická jednoznačnost je spíše ideálem, kterému je možno se při formulaci otázek přibližovat, než jej reálně docílit‘…

Nejvyšší správní soud ve shodě s krajským soudem poznamenává, že text v závorce uvozený zkratkou „tj.“ je třeba z pohledu běžného občana hlasujícího v referendu vnímat tak, že upřesňuje text před závorkou („bytové domy“). Na tuto otázku je pak možné jednoznačně odpovědět „ano“, či „ne.“ Krajský soud proto nepochybil, hodnotil-li posuzovanou otázku tak, že není z pohledu běžného hlasujícího občana neurčitá či matoucí. Skutečnost, že výše uvedená definice bytového domu neodpovídá zcela definici bytového domu dle vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, jak uvádí stěžovatel, není z pohledu hlasování v místním referendu podstatná. Podstatné totiž je, aby běžný občan, který v referendu hlasuje, věděl, o čem rozhoduje a čeho se otázka týká… Lze proto souhlasit s krajským soudem, že pro běžného hlasujícího občana je zásadní intenzita využití území, členitost a velikost budov. Není naopak podstatné, co si do ní projektoval při znalosti definic z vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území stěžovatel.“

 

Podle rozsudku NSS ze dne 8. 8. 2023, čj. Ars 6/2022 – 37, dostupné na www.nssoud.cz

Více našich článků k problematice místního referenda najdete zde.