V rozsudku ze dne 5. dubna 2023 se NSS zabýval kasační stížností obce Baška ve věci nevyplacení části dotace ve výši skoro 2 miliony Kč poskytnuté na zvýšení kapacity ZŠ v obci. Jednalo se o porušení zadávání nadlimitní veřejné zakázky v otevřeném řízení.

Proč MMR rozhodlo o nevyplacení dotace?

Ministerstvo pro místní rozvoj opatřením ze dne 10. 4. 2019 rozhodlo o nevyplacení části dotace ve výši asi 1,9 milionu Kč poskytnuté na projekt „Rozšíření kapacity základního vzdělávání v obci Baška“. Ministryně rozhodnutím ze dne ze dne 12. 6. 2019 opatření potvrdila a námitky shledala nedůvodnými.

MMR dospělo k závěru, že při zadávání nadlimitní veřejné zakázky v otevřeném řízení dle § 56 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, došlo k porušení § 46 odst. 1 a § 48 odst. 2 písm. b) tohoto zákona. Toho se obec dopustil tím, že nesprávně posoudila splnění podmínek účasti v zadávacím řízení dodavatele OHL ŽS, a. s., což vedlo k neoprávněnému zaslání výzvy k objasnění nabídky dle § 46 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek tomuto dodavateli. Výzva ale podle MMR nebyla pro zajištění řádného průběhu zadávacího řízení nezbytná.

Vyloučení dodavatele OHL ŽS, a. s. ze zadávacího řízení dle § 48 odst. 2. písm. b) zákona o zadávání veřejných zakázek z důvodu nedoručení objasnění nabídky tedy nebylo oprávněné, jelikož obec tak učinila na základě prvotního nesprávného posouzení nabídky. Obec tímto postupem porušila zásadu transparentnosti dle § 6 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek. Její postup podle MMR vykazoval znaky účelovosti a podstatně ovlivnil výběr nejvýhodnější nabídky.

Řízení před městským soudem

Obec podala žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji ale zamítnul. NSS ve svém rozsudku shrnuje, že městský soud „uzavřel, že zadavatel není oprávněn sám určovat, kterého z uchazečů k doplnění vyzve a kterého nikoli. V opačném případě by totiž porušil zásadu rovného zacházení. Za dané situace měl v zásadě dvě možnosti, buď dle § 46 zákona o zadávání veřejných zakázek vyzvat oba účastníky zadávacího řízení, kteří splnění podmínek prokazovali týmž způsobem (totožným kabelem od stejného výrobce), a v případě jejich nečinnosti postupovat podle § 48 odst. 2 zákona o zadávání veřejných zakázek a vyloučit je oba.

Alternativně mohl bez využití institutu výzvy podle § 46 zákona o zadávání veřejných zakázek sám vyhodnotit, zda účastníci zadávací podmínky splňují či nikoliv, přičemž v takovém případě by buď musel oba uchazeče ze zadávacího řízení vyloučit, anebo v něm naopak oba ponechat. Žalobce však zvolil třetí možnost, a to takovou, že jednomu z účastníků výzvu zaslal a pro nečinnost jej pak ze zadávacího řízení vyloučil, zatímco druhému účastníku ve srovnatelném postavení takovou výzvu nezaslal.

Soud souhlasil s žalovaným, že takový postup zadavatele nelze považovat za souladný se zásadami zakotvenými v § 6 zákona o zadávání veřejných zakázek. Ustanovení § 48 odst. 2 zákona o zadávání veřejných zakázek přitom stanovuje výslovně možnost (nikoliv automaticky povinnost) účastníka řízení vyloučit. Ani ostatní námitky tvrdící zásah do práva na samosprávu a další dílčí skutečnosti soud neshledal důvodnými

CO dodal NSS?

NSS kasační stížnost zamítnul a potvrdil rozsudek městského soudu. Neztotožnil se s argumentací obce ani ve vztahu k právu na samosprávu ani jiné námitky a právní zástupkyni obce vytnul, že kasační stížnost byl v podstatné části jen „zkopírovanou žalobou“. Nad rámec již uvedeného NSS uvedl:

„Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že v kasační stížnosti se opakovaně vyskytuje přesvědčení stěžovatele, že vůči „malé jednotce územní samosprávy“ by měl poskytovatel dotace postupovat mírněji a nelze po něm „žádat dokonalý právní výklad“. Tyto teze je třeba důrazně odmítnout – jak již uvedl 9. senát v rozsudku č. j. 9 Afs 80/2022 – 46, takový postup by porušoval rovnost příjemců dotací před zákonem. Jak uvedl ostatně též městský soud s odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. I. ÚS 2661/19: „dotace je tu dobrodiním státu, čemuž odpovídá i jeho oprávnění svázat příjemce dotace určitými, a to i přísnými podmínkami“.

Bylo svobodným rozhodnutím stěžovatele o dotaci požádat a následně je jeho povinností, stejně jako jakéhokoliv jiného subjektu v jeho postavení, podmínky této dotace dodržovat. V opačném případě je poskytovatel dotace oprávněn využít svých pravomocí, které jsou však uplatňovány zcela správně bez ohledu na to, zda je žadatelem malá obec, malá společnost, jednotlivec, či jiný subjekt.“

Závěr

Bohužel podmínky jsou pro příjemce dotace nastaveny přísně a tak nezbývá, než se snažit je co nejlépe dodržet. Porušení zákona o veřejných zakázkách vede prakticky automaticky také ke konstatování porušení rozpočtové kázně a stanovení odvodu nebo (jako tomu bylo v tomto případě) k nevyplacení dotace nebo její části.

Podle rozsudku NSS č.j. 1 Afs 282/2022 – 49 ze dne 5. 4. 2023.

Více našich textů k problematice dotací najdete zde.