Zajímavou kauzu týkající se možností stavebního úřadu nevydat územní rozhodnutí v situaci, kdy závazná stanoviska dotčených orgánů včetně orgánu územního plánování jsou kladná, řešil právě v těchto dnech Nejvyšší správní soud.

Co říká zákon?

Nejprve se podívejme v krátkosti na právní úpravu v § 90 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon, okolo které se celý případ točí:

  1. V územním řízení stavební úřad posuzuje, zda je záměr žadatele v souladu s požadavky
  2. tohoto zákona a jeho prováděcích právních předpisů, zejména s obecnými požadavky na využívání území,
  3. na veřejnou dopravní nebo technickou infrastrukturu k možnosti a způsobu napojení nebo k podmínkám dotčených ochranných a bezpečnostních pásem,
  4. zvláštních právních předpisů a se závaznými stanovisky, popřípadě s rozhodnutími dotčených orgánů podle zvláštních právních předpisů4) nebo tohoto zákona, popřípadě s výsledkem řešení rozporů.
  5. Stavební úřad posuzuje soulad s územně plánovací dokumentací a s cíli a úkoly územního plánování u stavebních záměrů, pro které se nevydává závazné stanovisko podle § 96b; stavební úřad ověří rovněž účinky budoucího užívání stavby, jde-li o stavby, které lze provést bez stavebního povolení nebo souhlasu s provedením ohlášeného stavebního záměru.

V posuzovaném případě vyplývá z rozsudku Krajského soudu v Praze, že „před podáním žádosti žalobci požádali o územně plánovací informaci dle § 21 stavebního zákona. Stavební úřad jim dne 2. 12. 2015 poskytl informaci, že záměr výstavby rodinného domu je v souladu s funkčním využitím území dle závazné části platného územního plánu. Uvedl také, že posouzení, zda je navrhovaný záměr z hlediska limitů rozvoje, zachování, dotvoření a rehabilitace stávající územní struktury možný, bude provedeno až v rámci územního řízení.“ Dále žalobci hlavně namítali, že měli i kladná závazná stanoviska.

Co řekl krajský soud?

Krajský soud žalobu zamítl. Konstatoval mj.: „Soudu opět není zřejmé, jaká konkrétní závazná stanoviska dotčených orgánů správní orgány nerespektovaly. Správní orgány žádost zamítly s odkazem na rozpor záměru s § 90 písm. b) stavebního zákona ve znění účinném do 31. 12. 2017 a § 20 a 21 PSP. Uvedly, že záměr není v souladu s charakterem území a požadavky na architektonické a urbanistické hodnoty v území. To jsou otázky, které jsou předmětem zkoumání a rozhodnutí stavebního úřadu v územním řízení.

Již z tohoto důvodu je zřejmé, že ani nemohlo existovat žádné závazné stanovisko, které by tyto otázky pro stavební úřad předem závazně vyřešilo. Skutečně žádné závazné stanovisko v dané věci tuto otázku neřeší. Neřeší to ani stanovisko územního rozvoje žalovaného ze dne 27. 2. 2017, na které žalobci poukázali při jednání. To pouze uvádí, že předložený záměr je v souladu s platným územním plánem hl. m. Prahy. To samé platí pro další stanoviska, na která žalobci poukázali při jednání. Neřeší ji ani územně plánovací informace stavebního úřadu ze dne 2. 12. 2015. Ani s ní napadané ani prvoinstanční rozhodnutí v rozporu není.

 Z územně plánovací informace pouze vyplývá, že záměr výstavby rodinného domu je v souladu s funkčním využitím území dle závazné části platného územního plánu. To však žalovaný ani stavební úřad nijak nezpochybnily. Avšak nikoliv každý záměr, který je v souladu s územně plánovací dokumentací, je způsobilý k automatickému vydání územního rozhodnutí.“

Soud odkázal na výše uvedené znění § 90 stavebního zákona a zdůraznil: „ Již z textu tohoto ustanovení je zřejmé, že soulad s územně plánovací dokumentací je pouze jednou z podmínek, tedy nikoliv podmínkou dostatečnou, aby záměr získal územní rozhodnutí. Nakonec samotná územně plánovací informace žalobců obsahuje upozornění, že otázka, zda je navrhovaný záměr z hlediska limitů rozvoje, zachování, dotvoření a rehabilitace stávající územní struktury možný, bude posouzeno až v rámci územního řízení.“

Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl

Nejvyšší správní soud se postavil za kolegy a žalobcům sdělil: „Pro vydání územního rozhodnutí je potřeba mj. kumulativní splnění podmínek § 90 stavebního zákona, přičemž soulad s územním plánem, resp. územně plánovací dokumentací je jen jednou z nich. Posouzení těchto podmínek včetně souladu záměru s charakterem území (zástavby) je věcí správního uvážení stavebního úřadu. Jakkoliv je správní orgán při svém rozhodování vázán stanovisky dotčených orgánů, ty chrání jiné zájmy.

Závěr o souladu stavby s urbanisticko-architektonickým charakterem okolní zástavby si musí stavební úřad udělat sám… V projednávané věci správní orgány postupovaly správně, pokud soulad stavebního záměru stěžovatelů s charakterem území posoudily samy, dotčené orgány tuto otázku neposuzovaly a ani posuzovat nemohly.“

Závěr

Jak je vidět, charakter zástavby má při rozhodování v území mimořádně důležitou roli. Je proto dobré myslet na tento fakt již v územním plánování a věnovat se pečlivě urbanistické koncepci a stávající charakter zástavby, který má být do budoucna respektován, popsat.

Zpracováno podle rozsudku NSS čj. 9 As 259/2020 – 23 ze dne 23. 11: 2022 a rozsudku KS Praha ze dne 21. 10. 2020, čj. 14A 182/2018 – 53

Co když má nová výstavba dopad na pohodu bydlení? O tom píšeme zde.