V dnes vyhlášeném nálezu Ústavní soud vyhověl stížnosti naší advokátní kanceláře. S ohledem na širší dopad nálezu na rozhodování soudů v trestním řízení, přinášíme shrnutí nálezu sp. zn. III. ÚS 2569/14 ze dne 16. 4. 2015.

Okresní soud v Liberci nařídil dle ustanovení § 116 odst. 2 tr. řádu, aby stěžovatelka (v procesním postavení obviněné) byla pozorována za účelem vyšetření duševního stavu v PL v Kosmonosech, a její stížnost proti tomuto usnesení Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl jako nedůvodnou.

Ústavní soud zdůraznil, že ochrana osobní svobody zaujímá v katalogu základních lidských práv místo bezesporu z nejvýznamnějších. Listina v ustanovení čl. 8 odst. 2 zakotvuje, že nikdo nesmí být zbaven svobody jinak, než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, z čehož vyplývá, že je mimořádně důležité, aby splnění všech zákonem stanovených podmínek pro omezení tohoto práva bylo zvláště uvážlivě zkoumáno, a možnosti jejich uplatnění vykládány restriktivně.

Tento přístup je ostatně v souladu s principy trestního řízení, jmenovitě se zásadou přiměřenosti (zdrženlivosti), spočívající v takovém postupu orgánů činných v trestním řízení, jímž je zasahováno do základních práv a svobod, jen pokud je to nezbytně nutné – viz ustanovení § 2 odst. 4 tr. řádu (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 289/2000, 177/20 SbNU 249, I. ÚS 493/05, N 105/41 SbNU 327).

V daném případě stěžovatelka s ustanoveným znalcem nekomunikovala, Ústavní soud ovšem zdůraznil, že aplikaci ustanovení § 116 odst. 2 tr. řádu (coby provedení ustanovení čl. 8 odst. 6 Listiny), musí zásadně předcházet výslech obviněného, na jehož základě by měly být zjištěny důvody, pro které komunikaci se znalcem odmítá. Podobně je k použití tohoto procesního opatření nezbytné opatřit odůvodněné stanovisko znalce, ze kterého bude zřejmé, že bez pozorování obviněného ve zdravotnickém zařízení spolehlivé diagnostické závěry učinit nelze.

Z týchž důvodů je pak třeba trvat i na tom, aby byl obviněný výslovně poučen o tom, že pokud neposkytne součinnost potřebnou k vypracování znaleckého posudku cestou vyšetření ambulantního, hrozí mu, že bude nařízeno pozorování ústavní.

A konečně, soud je povinen dané procesní opatření posuzovat rovněž z pohledu nezbytnosti ve vztahu k povaze a závažnosti vyšetřované trestné činnosti [srov. nález sp. zn. IV. ÚS 289/2000 (N 177/20 SbNU 249), dále srov. Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1650].

Těmto požadavkům však v daném případě obecné soudy nedostály a Ústavní soud proto svým nálezem napadená rozhodnutí zrušil.