Délka civilních soudních řízení pravomocně skončených v roce 2013 (ode dne nápadu do dne právní moci rozhodnutí) činila v případě Okresního soudu v Chomutově v průměru 588 dní, čímž se tento soud řadí k nejpomalejším soudům u nás (viz mapa průtahů). Přestože statistiky za rok 2014 zatím nemáme k dispozici, můžeme na základě postupu soudu v případech našeho klienta konstatovat, že situace na soudě se ani v minulém roce nijak zásadně nezlepšila.

Projednat jednu věc lze přitom v zásadě za několik měsíců s tím, že obvykle zabere soudci několik hodin či maximálně dnů čistého času. Žádný soudce tedy přirozeně případ „neprojednává“ 588 dnů. Spis valnou většinu této doby prostě leží na stole (či ve skříni) a čeká, až se na něj dostane řada. U Okresního soudu v Chomutově se v roce 2014 aktivně projednávaly věci z let 2010 a 2011, z čehož plyne, že „čekací doba“ na projednání žaloby činila cca 3 roky. Každý soudce měl přitom „na stole“ přibližně tisíc (sic!) nevyřízených věcí.

Jak plyne z odpovědi soudu na stížnosti našeho klienta pana Jana Beneše, [1] problému si je vědomo nejen vedení soudu, ale i vedení nadřízeného soudu, ministerstvo spravedlnosti a dokonce i veřejný ochránce práv. Dle vyjádření předsedy OS v Chomutově však vyřizují jejich soudci měsíčně obdobné množství žalob jako soudci ostatních soudů v ČR. Příčinu vzniku těchto problémů spatřuje v jakémsi „nakupení“ věcí od soudců a soudkyň, kteří ze soudu odešli (přeložení, rezignace, stáž), nebo čerpají mateřské dovolené. Problém proto označuje jako systémový a jeho řešení spatřuje především ve jmenování nových soudců.

Tzv. zdědění nevyřízených věcí bylo označeno za primární problém průtahů v řízeních i na konferenci zaměřené na problematiku nepřiměřeně dlouhých řízení pořádané Nejvyšším soudem v září 2014. I z pohledu advokátů proto nemůžeme nesouhlasit, že problém je opravdu z větší části systémový. To však neznamená, že není potřeba (popřípadě nelze) hledat jeho bryskní řešení.

Notoricky známá právní maxima říká, že spravedlnost opožděná je spravedlnost popřená (justice delayed is justice denied) [2]. Z pohledu advokátů můžeme její platnost potvrdit nejen ve sporech rodinněprávních či trestněprávních, ale dokonce i v tradičních sporech o majetek. Když po zaplacení kupní ceny za byt vznikne spor o určení vlastnictví, nesmí žaloba o určení vlastnického práva ležet na stole tři roky, než soudce vůbec otevře spis. V praxi bohužel nastíněný případ a jemu podobné nastávaly a bohužel stále nastávají, čímž bylo a je právo účastníků řízení na spravedlivý proces flagrantně porušováno. I sám OS v Chomutově se v případě pana Jana Beneše explicitně vyjádřil, že v tomto případě poškozenému náhrada imateriální újmy způsobené průtahy v řízení bezpochyby náleží. Je však otázkou, zda vůbec a v jaké výši lze ex post vynahradit poškozenému újmu existenčního charakteru způsobenou tím, že de facto dlouhé léta nemá kde bydlet.

Jako advokáti potkávající se s obdobnými případy dennodenně si klademe za povinnost na ně alespoň tímto způsobem upozornit. Je nutné opakovaně vyzývat politiky i státní správu, aby problematice nepřiměřené délky řízení věnovali pozornost a neodkladně ji řešili. Nyní existující právní prostředky sloužící k urychlení řízení (stížnost na průtahy a návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu) jsou totiž v případě zahlcenosti soudu většinou zcela neefektivní. Jako jediný efektivní „prostředek nápravy“ tedy v těchto případech poškozeným zůstává žádat o odškodnění imateriální újmy v režimu zákona č. 82/1998 Sb.

Přiznávaná výše odškodnění je však jen určitou „náplastí“ na rány způsobené poškozeným. Konkrétní imateriální újmy způsobené průtahy v řízení konkrétním lidem jsou však v praxi často tak závažné, že je vyplacené odškodné adekvátně nepokryje a z principu ani pokrýt nemůže. Žaloby vůči státu o doplacení zbytku požadované částky bohužel rovněž určitou dobu trvají a čekání na „odškodnění“ dále prodlužují. Z těchto důvodu se naše advokátní kancelář snaží klientům pomoci tak, že nabízí poškozeným vymáhání náhrady vzniklé újmy za podílovou odměnu z částky, kterou pro ně skutečně vymůže. Dokud tedy není „odškodné“ vymoženo, klient za naše právní služby neplatí nic.

[1] Veškeré informace pocházející z dokumentů poskytnutých nám klientem (včetně jeho jména a příjmení) jsme zveřejnili s výslovným předchozím souhlasem klienta.

[2] Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 26. 5. 2011, č. 1328/04 ve věci Doroshenko proti Ukrajině.