Článek 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) zajišťuje právo na svobodu a osobní bezpečnost. Odst. 5 citovaného článku pak zakotvuje nárok na odškodnění pro každého, do jehož práva na svobodu bylo neoprávněně zasaženo. Právě k odst. 5 se ve svém nejnovějším stanovisku vyjádřil Ústavní soud; konkrétně se zabýval otázkou, zda nárok na náhradu vzniká i v případě, že k zásahu do práva na svobodu došlo předtím, než se Úmluva stala závaznou pro ČR.

Dne 25. listopadu 2014 přijalo Plénum Ústavního soudu ČR k výše uvedené otázce pod následující stanovisko (sp. zn. Pl. ÚS-st. 39/14):

  1. Nárok na náhradu nemateriální újmy podle čl. 5 odst. 5 Úmluvy vzniká za předpokladu, že k zásahu státu do osobní svobody dotčené osoby došlo, resp. tento zásah byl ukončen až poté, co se tato mezinárodní úmluva stala pro ČR závaznou (tj. od 18. 3. 1992); okamžik účasti této osoby na rehabilitaci není z tohoto hlediska relevantní.
  2. Tento právní názor se neuplatní u případů, kdy žaloba na zaplacení zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu byla podána ještě před přijetím tohoto stanoviska.

Aplikace čl. 5 odst. 5 Úmluvy

Ústavní soud v prvé řadě vychází z toho, že Úmluva je mezinárodní smlouvou, a jako taková musí být interpretována smluvními státy podle pravidel mezinárodního práva, jež našla odraz ve Vídeňské úmluvě o smluvním právu. Další povinností smluvních států, resp. jejich soudních orgánů, je interpretovat Úmluvu tak, jak je interpretována ze strany ESLP.

Pokud jde o otázku časové působnosti Úmluvy, ESLP vychází z toho, že je nutno rozlišovat mezi trvající situací a jednorázovým aktem, jehož následky se eventuálně projevují i v současnosti. ESLP dále rozlišuje samotný zásah na straně jedné a neúspěch následně podaných prostředků nápravy takového zásahu na straně druhé s tím, že porušení práv zaručených Úmluvou je nutno odvozovat nikoli z odmítnutí státu napravit daný zásah, ale ze zásahu samotného; z hlediska časové působnosti je tudíž rozhodující okamžik či časový úsek, ve kterém k zásahu došlo, v opačném případě by došlo k porušení obecné právní zásady zákazu retroaktivity ve smyslu Vídeňské úmluvy; neexistuje přitom všeobecná povinnost státu napravit křivdy nebo újmy, které způsobil před ratifikací.

Úmluva stanoví pouze určitý minimální standard ochrany základních práv a svobod, a smluvní strany Úmluvy tak mohou poskytovat ochranu na vyšší úrovni. Pokud tedy smluvní strany například zakotví další základní práva a svobody nad rámec těch uvedených v Úmluvě či poskytují ochranu základním právům a svobodám nad rámec ratione temporis Úmluvy, je to záležitostí posouzení jejich situace, hodnot, ze kterých vycházejí, atd. V této oblasti „nad rámec Úmluvy“ se smluvní strany mohou pohybovat „tam a zpět“, tj. zvyšovat a snižovat ochranu práv chráněných nad rozsah ochrany vyžadovaný Úmluvou, není-li to v rozporu s jejich jinými mezinárodními závazky nebo ústavními pravidly (tzv. klauzule věčnosti). Z toho plyne, že pokud vnitrostátní soudy přijmou takový výklad, kterým přiznají určité právo osobě, která se domáhá (přímé) aplikace Úmluvy, aniž by jí takové právo z Úmluvy skutečně svědčilo, mezinárodní odpovědnost nevzniká, dojde-li ke změně právního názoru. Stejné ovšem musí platit i v situaci, kdy základ pro takový zvýhodňující postup neposkytuje ani vnitrostátní právo.

V takové situaci nevzniká mezinárodní odpovědnost státu (zde podle čl. 5 odst. 5 Úmluvy), pokud tento výklad opřený o určitý výklad Úmluvy vnitrostátní soudy napraví pro jeho rozpor s ústavním pořádkem (zde čl. 42 a 49 Ústavy), a tím de facto, nikoli však de constitutione lata, sníží existující úroveň ochrany základních práv.

Judikaturní odklon

V praxi soudů je možné, aby docházelo k tzv. judikatorním odklonům (posuny v judikatuře vnitrostátních soudů, pokud jsou řádně odůvodněny, obvykle nejsou samy o sobě v rozporu s Úmluvou). Ty odráží skutečnost, že proces interpretace a aplikace práva je dynamický, a soudy, hledající nejsprávnější a nejspravedlivější řešení rozhodovaných případů, mohou později dospět k přesvědčení, že řešení, které volily dříve, není z řady důvodů optimální. K judikatorním odklonům by však mělo docházet výjimečně. Jakýkoliv judikatorní odklon výše postaveného soudu totiž způsobuje určité „rozkolísání“ rozhodovací činnosti soudů níže postavených, navozuje právní nejistotu a může vést k obtížnější předvídatelnosti práva.

V nyní projednávané právní otázce je zřejmé, že judikatorní odklon, který by spočíval pouze v konstatování nemožnosti postupu podle čl. 5 odst. 5 Úmluvy v případě uplatněných nároků na nemateriální újmu za zásah do osobní svobody, ke kterému došlo před závazností Úmluvy pro ČR, by v případě čistě retrospektivního řešení nutně vedl k zamítání těchto uplatněných nároků, o nichž zatím ještě nebylo rozhodnuto. Stalo by se tak přitom za situace, kdy Ústavní soud po dobu několika let jejich oprávněnost uznával a kdy tyto nároky akceptovaly i obecné soudy.

Ve vztahu k účinkům retrospektivním však Ústavní soud vychází z toho, že se v daných případech jedná o čistě vertikální vztah mezi státem a žadatelem o odškodnění za nemajetkovou újmu, kdy proto použitím (byť i nesprávného) právního názoru nemůže dojít k poškození právní sféry jiných osob. Je třeba vycházet rovněž z toho, že Ústavní soud rozhoduje za situace, kdy v několika jiných a právně srovnatelných případech již bylo navrhovatelům vyhověno. Učinit za této situace judikatorní odklon v neprospěch několika navrhovatelů, v jejichž případě zatím ještě vyhověno nebylo, by proto Ústavní soud považoval za zjevně nespravedlivé, a vytvářel by tím další nerovnost a křivdu, a to i v rámci této skupiny osob, které se nacházely v principiálně srovnatelné právní situaci, řádně se domáhaly svých práv, nicméně jen některé z nich měly to „štěstí“, že jejich případy byly rozhodnuty ještě před tímto judikatorním odklonem.

Odlišná stanoviska

Odlišná stanoviska podle ustanovení § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujali ke stanovisku pléna soudci Jan Filip, Vladimír Kůrka, Vladimír Sládeček a Radovan Suchánek.

Celé stanovisko pléna včetně disentů je dostupné zde.