Novela stavebního zákona připravená novou vládou je v mnoha ohledech dost nepovedená a můžeme jen doufat, že buď vůbec nebude schválená, anebo že se alespoň výrazně přepracuje. Jedním z příkladů nepromyšlené regulace je způsob pořizování územně plánovací dokumentace.
Nejvyšší správní soud se vyjádřil k tomu, jak se má řešit vliv záměru na nárůst dopravy. Závěry jsou jistě použitelné i pro odůvodňování připomínek dotčených sousedů během územního plánování, během kterého se celkem často objevují stížnosti v podobném duchu.
Už mnohokrát jsme psali o tom, že vlastníci nemovitostí, kteří si nehlídají územní plán a nepodají včas připomínky k jeho změně, mají prostě smůlu a téměř nikdy se nedomůžou soudního přezkumu. Opět to potvrdil NSS. My jen připomínáme, že nový stavební zákon je na vlastníky ještě přísnější. Doporučujeme tedy všem, kterým na nemovitostech záleží, aby se bránili včas a pořádně. Laicky napsané připomínky jsou totiž častokrát na tak obecné úrovni, že to vyjde nastejno, jako kdyby nebyly podány žádné.
Naší advokátní kanceláři se podařilo dosáhnout u Evropského soudu pro lidská práva uzavření smíru mezi ČR a jedním mladým mužem, kterému česká justice, včetně Ústavního soudu, bránila v přístupu ke spravedlnosti. Jsme opravdu rádi, protože nám celá kauza od počátku přišla neuvěřitelně absurdní a nesouhlasili jsme s tím, že by nemajetné děti neměly mít právo dovolávat se ochrany svých práv před soudem. Je důležité, že před ESLP ČR svůj absurdní postoj přehodnotila a dospěla k závěru, že se soudy mýlily. Každé dítě má totiž právo na spravedlnost, ať už má dost bohaté rodiče, nebo ne.
Nejvyšší správní soud se zabýval další stavební uzávěrou, konkrétně pak tím, jaký rozsah omezení stavební činnosti je ještě přípustný. Předesíláme, že se soudci opět postavili za obec, což ukazuje, že vydávání dobře promyšlených a odůvodněných stavebních uzávěr není vůbec špatný nápad.
Všem obcím a městům přejeme do nového roku 2026 hodně zdaru. A aby se vše dařilo také při územním plánování, připravili jsme přehled základních kroků, který má pomoci, aby se na nic důležitého nezapomnělo.
Někdy člověk najde v rozsudcích našich soudů i vtipné momenty – to když může existovat pravda v několika variantách. Příkladem může být spor o to, jestli zatravňovací rohože určené pro parkování představují nebo nepředstavují zpevněnou plochu (až taková legrace to ale není, když jde o naše klienty, kterým máme relevantně poradit.
Už loni v dubnu jsme psali o tom, že jsme na straně obce vyhráli spor s developerem, kdy Okresní soud Praha-východ zamítl žalobu na náhradu škody ve výši 100 milionů Kč za zrušení zastavitelnosti pozemků. Případ má ale své pokračování. Investorovi se totiž podařilo před správním soudem dosáhnout zrušení územního plánu ve vztahu ke svým pozemkům a před koncem prvního soudního řízení podal novou žalobu. Tentokrát požaduje dokonce převyšující 107 milionů korun. V říjnu soud druhou žalobu zamítnul, rozsudek jsme obdrželi těsně před Vánoci. Spor zatím není pravomocně skončen, ale můžeme se podívat, co bylo namítáno a jak soud celou věc zhodnotil.
V jedné obci vydali změnu územního plánu, která stanovila spornou výjimku pro konkrétní stavební záměr (v ploše bydlení v rodinných domech dovolila výjimka výstavbu několika bytovek). Věc prošla krajským soudem, ten návrh zamítla, následně spor zamířil k NSS, který rozsudek nižšího soudu zrušil. Krajský soud v Praze nyní rozhodl znovu a část změny č 1 zrušil.
Jedné vlastnici se nelíbilo, že obec vydala nový územní plán, podle kterého už neměla pozemky určené pro výstavbu bydlení, ale jen louku v nezastavěném území. Územní plán samospráva obhájila, zejména díky dobrému odůvodnění a taky proto, že předchůdce naší vlastnice nebyl vůbec aktivní a nepokusil se stavět.