Dnes si v naší advokátní kanceláři dáme na oslavu znojemské pivo Old Cock, protože slavíme velký úspěch – podařilo se nám ve prospěch našich klientů po složité bitvě zrušit část Územního plánu města Brna, která se týká výstavby u Lužánek. Jsme na naši práci náležitě hrdí a doufáme, že se z toho brněnští plánovači a pořizovatelé poučí – i pro ně totiž platí stejně jako pro malé obce povinnost územní plán pořádně odůvodnit.
V jedné obci měli manželé pozemek v ploše určené pro bydlení. Umístili na něm na základě společného souhlasu stavebního úřadu mobilheim o cca 48 m2. Následně proběhla kontrolní prohlídka a asi nebylo všechno v pořádku, protože následovalo zahájení řízení o odstranění stavby.
Ústavní soud před nedávnem vydal docela důležitý nález, ve kterém řekl, že i nepravomocné povolení záměru může mít docela velký vliv na územní plán. Díky tomu pak Krajský soud v Praze zrušil část územního plánu středočeské obce Kolomuty.
V tomto pokračování seriálu Povídání o územním plánování se věnujeme vymezování biocenter a biokoridorů v územních plánech.
Velmi nepromyšlená a nekvalitně sepsaná novela stavebního zákona, kterou tlačí vláda (a hlavně developeři), přináší razantní změny i pro úředníky – pořizovatele územních plánů. Je naprosto pochopitelné, že mohou mít z velkých změn obavy a pociťovat značnou nejistotu. To platí zejména v situaci, kdy se nezdá, že by se problémem třeba takové MMR nějak zvlášť trápilo a s pořizovateli komunikovalo na rovinu.
Je až neuvěřitelné, jak málo ví novináři o zákonech, a přitom o nich tak sebejistě píšou. Jeden by se báchorkám, smyšleným hoaxům a dezinformacím s chutí zasmál, kdyby jimi nebyla matena veřejnost. Jedním z až bizarních příkladů volné fabulace je třeba text Petra Holuba ze Seznamzprávy nazvaný „S vyloučením veřejnosti. Co skrývá stavební novela“. Perly najdeme i na Forbes v článku Martina Bajtlera „Tak znovu. Vláda chce rychle schválit nový stavební zákon. Jaké změny má přinést?“
Stále se na nás obracejí zástupci obcí a měst, kteří se domnívají, že pokud územní plán výslovně v nezastavěném území nepovoluje výstavbu solárních či větrných elektráren, tak je v území nelze realizovat. Opak je pravdou!
Krajský soud v Praze se dostal k docela zajímavé věci – vymezování územního systému ekologické stability v územních plánech v situaci, kdy se příslušné orgány řadu let neobtěžují zpracovat plán ÚSES, kvůli čemuž zpracovatelé územního plánu postrádají důležitý podklad. Rozsudek, o kterém píšeme, je velmi důležitý a měli by ho dobře znát jak projektanti, tak pořizovatelé.
Nejvyšší správní soud se v rámci tzv. incidenčního přezkumu vyjadřoval k jednomu územnímu plánu, který si jako podmínku výstavby dal napojení se na kanalizaci. Pán, který chtěl na pozemku stavět, se svou kasační stížností proti popsané regulaci neuspěl.
Ministerstvo pro místní rozvoj spolu s ministerstvem životního prostředí vydaly metodiku, ve které tvrdí, že pokud obec nechce v územním plánu OZE, musí je skutečně výslovně vyloučit. Jinými slovy musí být v územním plánu napsáno, že konkrétně OZE jsou nepřípustné. Kdyby naopak v územním plánu byl pouze výčet toho, co je přípustné a vše ostatní by bylo označeno za nepřípustné, údajně to nestačí. NSS s tím ale nesouhlasí a má pravdu.