V jedné obci neměli územní plán, a tak když pořizovali nový, řekli si, že na některých pozemcích, na kterých nestojí žádné stavby a využívají se víceméně jako zahrady, výstavbu ani do budoucna nedovolí. Soud ale regulaci zrušil, protože nepřiměřeně zasahovala do vlastnického práva. Důvodem byl fakt, že původně byly pozemky zahrnuty do zastavěného území vymezeného zvláštním postupem, tj. se na nich mohl stavět třeba rodinný dům. Územní plán je sice nechal v zastavěném území, ale udělal z nich zeleň. A to byl problém.
Jedno z těch drsnějších ustanovení Babišovy novely stavebního zákona říká, že se v podstatě nemusí při povolování záměrů respektovat územní plán nebo vymezené zastavitelné území. Jedná se o čistou svévoli, ale evidentně to stávající vládě přijde v pořádku. Veřejné zájmy a zájmy sousedů nikoho nezajímají. Na druhou stranu si určitě nebudou stěžovat developeři.
Je vtipné, co všechno je dnes v legislativním procesu možné. Třeba vymyslet koncept „nepodstatné změny územního plánu“. Co to přesně podle představ Babišovy vlády a developerů je?
Krajský soud v Praze řešil jednu stavební uzávěru. Soudci zdůraznili, že v případě, kdy je stavební uzávěra vydávána v pozdějších fázích pořizování ÚPD, měl by rozsah omezení v podstatě reflektovat to, jak hodlá území řešit pořizovaná ÚPD.
To, že je připravovaná změna stavebního zákona hodně dobrým komickým kouskem, asi už ví kde kdo. Některá ustanovení jsou ale vtipnější než ostatní. Třeba to, které nově dovoluje zastupitelům změnit územní plán před vydáním. Jen tak. To je hodně drsná možnost.
Nejvyšší správní soud řešil kasační stížnost dalšího vlastníka nespokojeného s územním plánem. Tentokrát bylo jablkem sváru snížení zastavitelnosti pozemků a navýšení zastoupení zeleně. Vlastník neuspěl, přičemž jednou z příčin byla již tradiční procesní pasivita majitele nemovitostí a soudům proto stačilo velmi obecné odůvodnění změny regulace. Zajímavé je vyjádření ke vztahu nepravomocného společného povolení a nového územního plánu, který by už záměr neumožnil. Závěry NSS jsou zajímavé i z hlediska možných přechodných ustanovení v územním plánu.
Nejvyšší správní soud se zabýval kasační stížností vlastníka pozemků, který se před lety o územní plán nestaral a teď se chtěl domoct přes incidenční přezkum nápravy situace v jeho prospěch. U NSS ale vlastník úspěchu nedosáhl. Pasivita zkrátka znamená omezení i pro incidenční přezkum.
Každý, kdo chce, aby obec změnila územní plán, se dnes musí s podnětem obrátit na zastupitelstvo. To je docela logické, protože se v okamžiku podání podnětu neví, kdo bude pořizovatelem. Teprve poté, co bude jasné, že se územně plánovací dokumentace bude pořizovat, je možné předat podnět konkrétnímu pořizovateli. Jenže nový stavební zákon toto zavedené pravidlo staví na hlavu.
Projednávaná novela stavebního zákona obsahuje jeden skvost za druhým, až jeden pochybuje, jestli se vůbec na tvorbě textu mohl podílet někdo, kdo viděl stavební zákon aspoň z rychlíku. Většinou se zdá, že ne.
Naše domácnost je trochu zvláštní. Soužití dvou tvrdohlavých právníků, z nichž každý musí mít vždycky pravdu, není jednoduché. Zvenku se navíc může zdát, že je i podivné, protože se se doslova od rána do večera bavíme o právu a speciálně pak o územním plánování. Přemýšlíme prakticky pořád, co by se mohlo dělat líp, kde jsou chyby a jak je napravit.