Nevyšší správní soud se vyjadřoval k tomu, jak kvalitně je třeba zdůvodnit stanovisko krajského úřadu, podle kterého není třeba provádět SEA.
Z každičkého ustanovení návrhu novely stavebního zákona čiší, že ji psali developeři pro developery a taky “odborníci“, kteří rozhodně nemají ani tušení, jak vypadá kvalitní legislativní práce. Zářným příkladem jsou blouznivé změny u veřejnoprávních plánovacích smluv.
Jeden by řekl, že územní plán města jako je Brno, který se připravoval tolik let a prošel rukama celé čety pořizovatelů, architektů, urbanistů a advokátů, bude v pořádku a bude směle konkurovat územně plánovací dokumentaci malých obcí a měst. Opak je ale pravdou. Brněnská regulace čelí samé kritice. Krajský soud v Brně teď zrušil jeho další část.
Tématem 8. Povídání jsou plánovací smlouvy. Co to znamená, že plánovací smlouvy podle stavebního zákona jsou smlouvami veřejnoprávními? Jak smlouvy uzavírat a jakých chyb se vyvarovat? Na co si dát pozor, pokud chceme v územním plánu podmínit výstavbu uzavřením plánovací smlouvy? Jedná se o široké téma a určitě se mu ještě budeme věnovat v budoucnu.
Nejvyšší správní soud řešil další územní plán, ve kterém byly vymezeny plochy výroby a skladování a byla pro ně současně stanovena etapizace spočívající v tom, že výstavba na některých pozemcích byla podmíněna využitím 60 % rozsahu jiných ploch pro výrobu. Společnost vlastnící etapizované parcely s územním plánem nesouhlasila, ale její kasační stížnost nebyla úspěšná.
Před pár týdny jsme se obrátili na MMR s žádostí, aby byly výdejní boxy zařazeny mezi drobné stavby, neboť by to umožnilo regulovat je v územních plánech a současně by to nevyžadovalo žádné povolení. Paní ministryně ukázala, že neví vůbec nic o problémech, které má v gesci. Netuší ani, jak funguje územní plán a co je to drobná stavba.
Nejvyšší správní soud se zabýval jednou změnou pražského územního plánu, která dovolovala postavit bytové domy namísto bývalých mrazíren v Sedleci (a taky namísto nějakých ploch zeleně, ale to prý nebylo zase tak důležité). Zajímavé je, jak se soud vypořádal s argumentací, že jsou předražené pražské developerské bytové projekty realizovány ve veřejném zájmu. Babišova novela stavebního zákona, na kterou mnozí reagují hysterickými výkřiky o vyvlastňování, není v podstatě ani třeba.
Včera jsme dostali zajímavý dotaz, který si asi klade nejeden pořizovatel. Týká se totiž toho, jak proboha živého do 30. 6. 2026 správně vydat a následně doručit opatření obecné povahy – změnu územního plánu. Odpověď není vůbec snadná. Sice existuje metodika MMR, ale ta je bohužel podobně zmatená jako samotná právní úprava.
V 7. Povídání diskutujeme o vlivu pravomocných i nepravomocných rozhodnutí stavebního úřadu na pořizování územních plánů. Zmiňujeme nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2217/24 ze dne 10. 12. 2025, kde se Ústavní soud zastal vlastníka, který měl nepravomocné společné povolení, ale kvůli změně územního plánu, která zastavitelnost jeho pozemku zrušila, o něj přišel.
Prakticky všechny obce a města by měl zajímat nejnovější nález Ústavního soudu týkající se složitého problému: náhrad za užívání pozemků, které jsou veřejným prostranstvím. Vlastníkům takových nemovitostí se samozřejmě nelíbí, že na jejich pozemky může „kdekdo vstupovat“, a tak často přemýšlí o tom, že by obec žalovali za bezdůvodné obohacování a chtěli po ní desítky, ne-li stovky tisící jako náhradu.