V tomto pokračování seriálu Povídání o územním plánování se věnujeme vymezování biocenter a biokoridorů v územních plánech.
Velmi nepromyšlená a nekvalitně sepsaná novela stavebního zákona, kterou tlačí vláda (a hlavně developeři), přináší razantní změny i pro úředníky – pořizovatele územních plánů. Je naprosto pochopitelné, že mohou mít z velkých změn obavy a pociťovat značnou nejistotu. To platí zejména v situaci, kdy se nezdá, že by se problémem třeba takové MMR nějak zvlášť trápilo a s pořizovateli komunikovalo na rovinu.
Je až neuvěřitelné, jak málo ví novináři o zákonech, a přitom o nich tak sebejistě píšou. Jeden by se báchorkám, smyšleným hoaxům a dezinformacím s chutí zasmál, kdyby jimi nebyla matena veřejnost. Jedním z až bizarních příkladů volné fabulace je třeba text Petra Holuba ze Seznamzprávy nazvaný „S vyloučením veřejnosti. Co skrývá stavební novela“. Perly najdeme i na Forbes v článku Martina Bajtlera „Tak znovu. Vláda chce rychle schválit nový stavební zákon. Jaké změny má přinést?“
Stále se na nás obracejí zástupci obcí a měst, kteří se domnívají, že pokud územní plán výslovně v nezastavěném území nepovoluje výstavbu solárních či větrných elektráren, tak je v území nelze realizovat. Opak je pravdou!
Krajský soud v Praze se dostal k docela zajímavé věci – vymezování územního systému ekologické stability v územních plánech v situaci, kdy se příslušné orgány řadu let neobtěžují zpracovat plán ÚSES, kvůli čemuž zpracovatelé územního plánu postrádají důležitý podklad. Rozsudek, o kterém píšeme, je velmi důležitý a měli by ho dobře znát jak projektanti, tak pořizovatelé.
Nejvyšší správní soud se v rámci tzv. incidenčního přezkumu vyjadřoval k jednomu územnímu plánu, který si jako podmínku výstavby dal napojení se na kanalizaci. Pán, který chtěl na pozemku stavět, se svou kasační stížností proti popsané regulaci neuspěl.
Ministerstvo pro místní rozvoj spolu s ministerstvem životního prostředí vydaly metodiku, ve které tvrdí, že pokud obec nechce v územním plánu OZE, musí je skutečně výslovně vyloučit. Jinými slovy musí být v územním plánu napsáno, že konkrétně OZE jsou nepřípustné. Kdyby naopak v územním plánu byl pouze výčet toho, co je přípustné a vše ostatní by bylo označeno za nepřípustné, údajně to nestačí. NSS s tím ale nesouhlasí a má pravdu.
V naší advokátní kanceláři rádi pomáháme obcím s obhajobou územních plánů u soudů (nejraději tehdy, když se podílíme i na vypořádání připomínek, protože máme jistotu, že se na nic důležitého nezapomnělo). Když vyhrajeme, dáme si na oslavu dobré znojemské pivo Old Cock. V předchozích dnech jsme měli několik takových příležitostí a jsme na to hrdí.
Ministerstvo životního prostředí a ministerstvo pro místní rozvoj mají pro obce novou metodiku týkající se agrovoltaiky. Zajímavé jsou závěry týkající se územního plánování, protože výrobny elektřiny z obnovitelných zdrojů jsou technickou infrastrukturou, kterou je možné realizovat v nezastavěném území vždy, leda by to územní plán výslovně vylučoval.
Babišova novela může vyřešit výdejní boxy lusknutím prstů! A proč by je vůbec měla řešit? Ministerstvo pro místní rozvoj totiž přišlo s absurdní argumentací, že výdejní boxy nejsou výrobky plnící funkci stavby a není je tedy možné regulovat v územních plánech. Vysvětlujeme, proč s názorem ministerstva nesouhlasíme. Na konci máme i návrh, co se dá s výdejními boxy dělat hned teď. Čtvrté povídání o územním plánování je dostupné zde. Náš podrobnější text k výdejním boxům najdete tady.