Nejvyšší správní soud se zabýval dalším územním plánem, který (zase) v soudním přezkumu neobstál, protože nebyl vůbec odůvodněný. Obci nepomohlo ani to, že tvrdila, že šlo jen o zpřesnění regulace. I takový postup totiž musí podle soudu obec zdůvodnit.
Při uzavírání plánovacích smluv se mohou obce někdy obávat, jestli náhodou nezabředly do hlubokých vod veřejných zakázek. Samosprávám se není co divit, že se střetu plánovací smlouvy s veřejnou zakázkou obávají. Zákony bohužel doposud nevyjasnily, jak se oba instituty k sobě mají. V roce 225 se o to pokusil pozměňovací návrh poslankyně Olšákové, ale nějak to nedopadlo. Teď prakticky totéž řeší Babišova novela stavebního zákona.
V 10. Povídání o územním plánování se věnujeme tématu stavební uzávěry. Zaměřujeme se na to, jak nastavit územní a věcný rozsah stavební uzávěry, a to včetně konkrétních příkladů a tipů. Na závěr se dotkneme také časového rozsahu.
Je dobré, když územní plán řeší počty parkovacích stání. Vyhláška č. 146/2024 Sb. je pro potřeby řady samospráv nedostatečná – počítá 1 parkovací stání na 120 m2 plochy bytu – to je nedostatečné, protože když se postaví malé byty, tak do toho vejdou 2 nebo 3 byty a to znamená na 1 parkovací stání 3-6 aut. V 9. Povídání o územním plánování diskutujeme nad regulací parkovacích stání v územích plánech.
Potěšil nás rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3, který našemu klientovi přiznal nárok na smluvní pokutu převyšující 1,8 mil. Kč za prodlení investora se zbudováním dopravní a technické infrastruktury. Jednalo se o záměr výstavby bytových a rodinných domů nedaleko Prahy.
Kromě zaměření na územní plánování jsme také rádi, když obcím můžeme pomoci zabránit nepřiměřeně rozsáhlé a nedostatečně připravené výstavbě. Proto nás těší, že Krajský úřad Středočeského kraje vyhověl našemu odvolání a zrušil rozhodnutí o umístění stavby na 3 průmyslové haly o výměře asi 18 tisíc m2. Obci mj. vadilo, že stavebník si nechtěl život komplikovat odvozem zeminy a hodlal ji deponovat v blízkém okolí.
Nejvyšší správní soud řešil návrh na zrušení ZÚR Středočeského kraje, konkrétně koridoru jedné silnice. Vyhrál kraj, protože aktualizace nijak neměnila trasu koridoru, jen se v podstatě velmi mírně upřesnila textová část. Soudci řekli, že se nejednalo o změnu zasahující do práv, a tedy nebylo možné jít s něčím takovým k soudu.
NSS stále opakuje, jak moc je důležité je v kasační stížnosti reagovat na rozsudek krajského soudu a nejen zkopírovat to, co stěžovatel napsal do návrhu na zrušení územního plánu. Přesto se soudci musí stále dokola zabývat naprosto nesprávně zpracovanými podáními. Jeden se přitom docela diví tomu, že si majitelé nemovitostí nevezmou na podání kasace odborníka na územní plánování, protože takto se úplně zbytečně připravují o soudní přezkum zásahu do vlastnického práva.
Soudních spory o Územní plán Brna stále probíhají a nějakou dobu ještě budou. Brnu se ale smůla lepí na paty – znovu totiž prohrálo a neubránilo územní rezervu v Medlánkách.
Investoři, kteří chtějí v obci stavět větrné nebo solární elektrárny, častokrát přijdou za zastupiteli s plánovací smlouvou. Jejich návrhy jsou ale většinou pro samosprávy nevýhodné nebo jsou dokonce špatně sepsané. Proto by se měli představitelé obce vždycky velmi dobře rozmyslet, než na nabídku kývnou.