Jedna obec na severní Moravě vyňala určitý pozemek ze zastavěného území a v důsledku toho měla vlastnice ze své parcely namísto plochy smíšené obytné jen plochu přírodní. U soudu vlastnice uspěla, část územně plánovací dokumentace byla zrušena. Důvodem bylo, jako tradičně, chybějící odůvodnění. Chyba to musela být velká, protože navrhovatelka byla během procesu pořizování pasivní, což značně snížilo její šance na soudní přezkum.
Nejvyšší správní soud opět potvrdil, že v situaci, kdy dotčený orgán „odflákne“ svoje stanovisko a neobtěžuje se s odůvodněním, přesouvá se práce s odůvodněním na pořizovatele. Když by ani ten nevěnoval vysvětlení důvodů pro zásah do vlastnického práva pozornost, hrozí, že dojde ke zrušení části ÚPD. Nejedná se o novinku, ale je vždy dobré si připomenout, na co všechno se musí během územního plánování myslet.
Nejvyšší správní soud se zabýval celkem zajímavou otázkou. Řešil, zda musí stavební uzávěra obsahovat podmínky pro povolení výjimky nebo ne Dospěl k závěru, že to nutné není.
Včera jsme měli velkou radost – podařilo se nám i u Nejvyššího správního soudu obhájit jednu důležitou stavební uzávěru, kterou jsme navíc i připravovali a odůvodňovali. Stavební uzávěra brání realizaci obory v místech, kde je nejen krásná vyhlídka na Vltavu, ale také pěkná příroda a migrační koridor pro velké savce.
Nejvyšší správní soud se zabýval případem, kdy jedno město v územním plánu redukovalo zastavitelnou plochu a vrátilo ji do ZPF, aby současně mohlo na ZPF vymezit novou zastavitelnou plochu. Tyto kompenzace jsou poměrně kontroverzní, a proto je zajímavé se podívat, co na ně říká NSS.
Většinou si vlastníci pozemků přejí, aby jim obec v územním plánu nadělila pěkně velké plochy pro bydlení. Proto je zvláštní, když někomu představa bydlení na vlastním pozemku vadí. Stává se to ale, zejména tehdy, když jde o podnikatele, který se bojí, že si bydlící budou stěžovat na hluk a zápach z jeho provozu v těsném sousedství.
Nejvyšší správní soud se vyjadřoval k situaci, kdy obec měla územní plán, který vymezoval zastavitelnou plochu. Nový územní plán ale vymezil jen část pozemků jako zastavitelných a zbytek převedl do územní rezervy. Je třeba předeslat, že tentokrát to obec nevyhrála, takže je jasné, že bylo něco asi hodně špatně, např. to, že obec vůbec nerespektovala již vydaná pravomocná rozhodnutí, ani fakt, že už byla vybudována část potřebné infrastruktury.
V těchto dnech se na naši advokátní kancelář obrací obce s žádostí o právní pomoc s připomínkováním akceleračních zón, které jsou vymezovány ve Změně č. 2 Územního rozvojového plánu. Rádi s tím pomáháme, protože s postupem státu, který direktivně nařizuje obcím, kde mají nechat postavit obří větrné elektrárny nesouhlasíme. Připravili jsme proto několik tipů, jak připomínku napsat.
V jedné malé obci s asi 230 obyvateli si několik lidí koupilo pole, rozparcelovalo jej a když se pořizoval nový územní plán, začali majitelé pozemků tlačit na zastupitelstvo, aby z orné půdy udělalo zastavitelnou plochu, na které by se mohla postavit řada rodinných domů. Obec jim vyhověla jen částečně, protože neměla zájem na tom, aby se nějak výrazně rozrůstala, což se samozřejmě vlastníkům nelíbilo. Naštěstí dal ale soud za pravdu obci. Jsme rádi, že jsme mohli samosprávě pomoct s odůvodněním regulace i u soudu.
Nejvyšší správní soud řešil jeden územní plán, který pracoval s pojmy intenzivní a extenzivní zemědělství, aniž by je definoval. Podle NSS to nezpůsobuje nezákonnost. Výkladem pojmů se má prý zabývat až stavební úřad při povolování záměru.