To, že je připravovaná změna stavebního zákona hodně dobrým komickým kouskem, asi už ví kde kdo. Některá ustanovení jsou ale vtipnější než ostatní. Třeba to, které nově dovoluje zastupitelům změnit územní plán před vydáním. Jen tak. To je hodně drsná možnost.
Nejvyšší správní soud řešil kasační stížnost dalšího vlastníka nespokojeného s územním plánem. Tentokrát bylo jablkem sváru snížení zastavitelnosti pozemků a navýšení zastoupení zeleně. Vlastník neuspěl, přičemž jednou z příčin byla již tradiční procesní pasivita majitele nemovitostí a soudům proto stačilo velmi obecné odůvodnění změny regulace. Zajímavé je vyjádření ke vztahu nepravomocného společného povolení a nového územního plánu, který by už záměr neumožnil. Závěry NSS jsou zajímavé i z hlediska možných přechodných ustanovení v územním plánu.
Nejvyšší správní soud se zabýval kasační stížností vlastníka pozemků, který se před lety o územní plán nestaral a teď se chtěl domoct přes incidenční přezkum nápravy situace v jeho prospěch. U NSS ale vlastník úspěchu nedosáhl. Pasivita zkrátka znamená omezení i pro incidenční přezkum.
Každý, kdo chce, aby obec změnila územní plán, se dnes musí s podnětem obrátit na zastupitelstvo. To je docela logické, protože se v okamžiku podání podnětu neví, kdo bude pořizovatelem. Teprve poté, co bude jasné, že se územně plánovací dokumentace bude pořizovat, je možné předat podnět konkrétnímu pořizovateli. Jenže nový stavební zákon toto zavedené pravidlo staví na hlavu.
Projednávaná novela stavebního zákona obsahuje jeden skvost za druhým, až jeden pochybuje, jestli se vůbec na tvorbě textu mohl podílet někdo, kdo viděl stavební zákon aspoň z rychlíku. Většinou se zdá, že ne.
Naše domácnost je trochu zvláštní. Soužití dvou tvrdohlavých právníků, z nichž každý musí mít vždycky pravdu, není jednoduché. Zvenku se navíc může zdát, že je i podivné, protože se se doslova od rána do večera bavíme o právu a speciálně pak o územním plánování. Přemýšlíme prakticky pořád, co by se mohlo dělat líp, kde jsou chyby a jak je napravit.
V důsledku dnešního tlaku na výstavbu obnovitelných zdrojů energie a kvůli jejich upřednostňování oproti jiným veřejným zájmům se stále více starostek a starostů, spolků nebo občanů setkává s tím, že si právě jejich obec (nebo tu sousední) vyhlídl investor jako vhodné místo k realizaci svého záměru – výstavby obří plochy fotovoltaiky nebo extrémně vysokých stožárů větrných elektráren.
Krajský soud v Brně se zabýval tím, zda bylo řádně odůvodněno opatření obecné povahy vydané Magistrátem města Brna dne 14. 10. 2024, kterým byla stanovena přechodná úprava provozu na pozemní komunikaci – místní komunikaci III. tř., ul. Bubeníčkova. Toto opatření omezilo dobu vyhrazeného parkování na dobu 7-19 hod. a z dodatkové tabulky vypustilo vyhrazení pro invalidní pracovníky a klienty společností sídlících na v návrhu uvedené nemovitosti.
Je jasné, že developerům leží na srdci, aby změny územních plánů pěkně odsýpaly. Proto je třeba udělat přítrž trapným požadavkům soudů na to, aby se vlastníci mohli vyjadřovat k regulativům, které mají ovlivnit budoucí využití území. Žábou na prameni je evidentně i opakované projednávání návrhu územně plánovací dokumentace, pokud dojde po veřejném projednání k nějaké výraznější změně. Novela stavebního zákona proto označuje valnou většinu změn za nepodstatnou úpravu. A je to.
Je nutno uznat, že developeři se vážně snaží, aby Babišova novela stavebního zákona hájila právě jejich zájmy a politikové jim jdou docela dobře na ruku. Jedním z příkladů je to, že se namísto zastavěného území bude vymezovat zastavitelné území. Vypadá to jako bezvýznamné slovíčkaření, ale opak je pravdou. Tato novota by byla pro mnoho obcí doopravdy docela riziková.