Jedna obec ze Středočeského kraje čelila návrhu na zrušení části územního plánu. S naší pomocí vyhrála spor s vlastníkem jak u krajského soudu, tak u Nejvyššího správního soudu. V rozsudku NSS zaznělo pár zajímavých bodů, o které se s ostatními samosprávami rádi podělíme.
Krajský soud v Ústí nad Labem a NSS řešily případ územního plánu, ke kterému vlastník uplatnil pouze připomínky v rámci společného jednání, ale během veřejného projednání se již nevyjádřil. Důležité je, že i takového vlastníka označily oba soudy za pasivního a odmítly řešit návrh na zrušení části územního plánu z hlediska proporcionality.
Krajský soud v Ústí nad Labem řešil případ územního plánu, skrze který obec omezila podnikatelskou činnost vlastníka, neboť údajně „razantně“ změnila regulaci a namísto pozemků pro výrobu navrátila sporné pozemky do zemědělského využití. Na menší části pozemku pak byla vymezena napadeným územním plánem plocha ZO zeleň ochranná. O tom, proč územní plán obstál, píšeme v našem novém článku.
Nejvyšší správní soud rozhodoval o návrhu nespokojených vlastníků, kteří měli pocit, že územní plán jejich obce zklamal jejich legitimní očekávání. V rozsudku není příliš nových názorů, jeden je však neotřelý.
V jedné obci měnili územní plán, přičemž došlo na novou regulaci pozemků dříve určených, stručně řečeno, k podnikatelské činnosti (výstavbě technologického parku) – do budoucna měly být zčásti nezastavitelné kvůli ochranné zeleni, zčásti jim byly přisouzeny podrobnější podmínky využití. S tím samozřejmě vlastník nesouhlasil a rozhodl se jít k soudu, kde však prohrál. Proč?
Při nové výstavbě se často řeší, jestli budou domy zpřístupněny kapacitně vyhovující pozemní komunikací a jestli je reálné splnit požadavky § 22 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území (dále jen „Vyhláška“) na šířky veřejných prostranství, jejichž součástí je pozemní komunikace. Pojďme se podívat na nejnovější rozhodnutí správních soudů.
Jeden nespokojený vlastník se soudil s obcí, která v územním plánu vymezila na jeho pozemku veřejné prostranství. Spor prohrál, a to jak u Krajského soudu v Praze, tak u NSS. Jeho hlavní chyba byla, že byl pasivní v průběhu celého procesu pořizování předmětného územního plánu. Zejména krajský soud (jehož názor ale NSS potvrdil), nahlížel na práva vlastníka velice přísným okem.
Okresní soud Praha – východ řešil případ jedné středočeské obce, se kterou se roky soudí zklamaný investor, protože nemohl vybudovat residenční výstavbu na pozemcích, které původně zakoupil jako zastavitelné. Obec ale vydala stavební uzávěru a pak změnila územní plán, čímž stavební činnost znemožnila. Developer nicméně tuto změnu regulace v územním plánu úspěšně napadl u správního soudu a tím začala celá stomilionová anabáze. Nyní soud rozhodl ve prospěch obce a žalobu o stomilionovou náhradu zamítl.
Nejvyšší správní soud rozhodoval o podnětu na pořízení změny územního plánu. V rámci toho se vyjádřil k potřebě odůvodňovat usnesení zastupitelstva. Vzhledem k tomu, že v této otázce bývají obce dosti laxní, dovolíme si blíže popsat, co k tomu NSS uvedl.
Jeden investor dostal od úřadu územního plánování negativní stanovisko ke svému záměru výstavby sedmi rodinných domů. Důvodem bylo, že záměr nerespektoval požadavek na vedení příjezdové cesty ke každému pozemku pro rodinný dům po veřejně přístupné ploše a překročení maximální možné míry stanovené územním plánem pro množství zpevněných ploch. V důsledku toho samozřejmě nedopadlo pro investora příznivě ani řízení před stavebním úřadem, a tak věc dospěla až k NSS, který ale investorovi nepomohl tak, jak si asi představoval.