Mimořádně zajímavé rozhodnutí, které řeší celou řadu důležitých otázek, vydal na začátku září 2023 Krajský soud v Praze, který se obecně vyznačuje kvalitním rozhodováním o složitých problémech územního plánování. Je nám potěšením o tomto konkrétním rozsudku napsat a doufáme, že si jej starostky a starostové vezmou k srdci – ušetří jim totiž řadu zbytečných chyb s územním plánováním.
Otázka: Je možné postavit na lesním pozemku stromový domek k následnému sezónnímu pronájmu? Naše obec, včetně tohoto pozemku (neplodná půda/ostatní plocha) nemá územní plán a nám tak nastává otázka, zda je možné si zde postavit stromový domek o zastavěné ploše cca 24 m2? Případně za jakých podmínek je toto možné?
Otázka: V návrhu územního plánu uvedeno: „VÝČET DRUHŮ ÚZEMNÍCH ROZHODNUTÍ, KTERÉ REGULAČNÍ PLÁN NAHRADÍ: Žádná nejsou vydána.“, platí podmínka, že žádost o vydání regulačního plánu musí být doplněny: „doklady prokazující jeho vlastnické právo nebo smlouvu o právu provést stavbu anebo souhlas vlastníků pozemků a staveb v řešené ploše nebo dohodu o parcelaci (leda by šlo pozemky vyvlastnit nebo směnit);“. Tedy zda platí podmínka, že žadatel o pořízení regulačního plánu na žádost musí doložit souhlasy vlastníků pozemků v rozvojové ploše, pro kterou má být RP pořízen, přestože RP nenahradí žádná ÚR.
NSS rozhodoval o jedné pražské úpravě územního plánu, kterou měl Městský soud za nezákonnou. NSS s ním souhlasil. O co šlo? Úpravou došlo ke změně kódu míry využití plochy z B, který pro dotčené území platil před přijetím Změny územního plánu a umožňoval umístit rozvolněnou, resp. velmi rozvolněnou zástavbu, na kód C. Ten umožňuje umístit nízkopodlažní zástavbu.
Naši klienti nesouhlasili s vybudováním parkoviště ve vnitrobloku stávající zástavby, v těsné blízkosti jejich rodinných domů. Vadilo jim, že by byli obtěžováni hlukem a celkově měli za to, že do daného prostoru parkoviště nepatří. Proto jsme připravili podnět k přezkumu stanoviska orgánu územního plánování, podle kterého byla výstavba parkoviště a další infrastruktury z hlediska územního plánu přípustná. Krajský úřad stanovisko změnil tak, že výstavbě přípustná není.
Mnoho obcí řeší v souvislosti s pořizováním nového územního plánu nebo změny toho stávajícího, zda by nebylo vhodné v obci vyhlásit stavební uzávěru. Pokud dospějí k závěru, že ano, vyvstane nová otázka – má uzávěra platit pro celé území nebo jen pro vybrané lokality? Pojďme se podívat, jak věc vidí stavební zákon a judikatura.
NSS rozhodoval o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, kterým byl zamítnut návrh vlastníka, jemuž regulace v územním plánu jedné obce neumožnila stavět sociální bydlení. Novou úpravou byl změněn 15 let nevyužitý regulativ a obsah územního plánu byl uveden do souladu s faktickým využitím pozemků. Město chtělo změnou územního plánu mimo jiné omezit vznik sociálně vyloučených lokalit, které by měly negativní vliv na soudržnost obyvatel. Vznik satelitních obytných lokalit by znamenal i nadměrné investice do infrastruktury.
Krajský soud v Praze rozhodoval další případ týkající se územního plánování. Tentokrát vlastníci nesouhlasili s tím, že jejich pozemky měly být nezastavitelné, na části byl vymezen biokoridor (podle navrhovatelů pouze lokální, vedoucí od zástavby v západní části k zastavěnému území, tudíž nemůže plnit účel propojování významných biocenter, a ani nevymezuje, jakým druhům fauny a flóry má sloužit) a ještě územní rezerva pro technickou infrastrukturu. Soud se postavil na stranu obce a návrh zamítl. Navrhovatelé nadto tvrdili, že prý byly obcí uvedeni v omyl, neboť v době projednávání územního plánu byly předloženy rozporné výkresy vymezující územní rezervu a oni v důsledku toho nevěděli, že se rezerva týká jejich pozemků.
Říčany u Prahy vydaly před časem změnu č. 3 svého územního plánu. Zajímavá je tím, že se snaží zakázat ubytovny, které mají na život v mnoha obcích negativní vliv a přináší řadu problémů. Navzdory zásahu do vlastnických práv změna č. 3 obstála u krajského i Nejvyššího správního soudu. Do jisté míry to bylo dáno pochybeními vlastníků v rámci procesu územního plánování i před soudy, ale přesto může být regulace pro ostatní obce inspirativní.
Nejvyšší správní soud opět rozhodoval o otázkách spojených s incidenčním přezkumem opatření obecné povahy – územního plánu. Vlastnice se svojí kasační stížností neuspěla – během procesu pořizování předmětného územního plánu byla totiž pasivní a neuplatnila žádné námitky. Správní soudy neshledaly, že by byl územní plán v rozporu s kogentními normami a v souladu s ustálenou judikaturou se právě kvůli zmíněné pasivitě nemohly věnovat přezkumu proporcionality regulace, kterou obec pro svoje území zvolila.