O legitimním očekávání příjemce dotace jsme už psali. V prosinci roku 2022 se otázkou legitimního očekávání ohledně obdržení dotace zabýval netradičně Nejvyšší soud. Věc se k němu dostala z toho důvodu, že žalobkyně u soudů uplatnila odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem podle zákona č. 82/98 Sb.
Nejvyšší správní soud se znovu vyjádřil k požadavku na jistou střídmost při vymezování dalších a dalších nových zastavitelných ploch v územních pánech. Obcím lze rozhodně jen doporučit, aby se tímto názorem řídily, neboť dnes a denně v naší praxi vidíme, jak se po několika letech noví zastupitelé snaží otočit kurz výstavby, ale jen horko těžko k tomu hledají vhodné instrumenty. Při úvahách o tom, kde všude bude možno v obci stavět, zkrátka víc než kdy jindy platí, že méně znamená více, protože doplnit zastavitelné plochy je možné vždy, kdežto udělat z těch, co už byly k zastavění určené, plochy nezastavitelné, je velmi obtížné.
Nejvyšší správní soud rozhodoval o dalším územním plánu. Tentokrát se vyjádřil k několika zajímavým problémům, které podrobněji popisujeme v tomto článku.
Nejvyšší správní soud se v těchto dnech věnoval otázce podstatné úpravy územního plánu, a to ve vztahu k přezkumu územního plánu jedné středočeské obce, která po veřejném projednání přesunula domy s pečovatelskou službou z přípustného využití do podmíněně přípustného využití, aniž by opakovala veřejné projednání. Úpravu totiž považoval pořizovatel za nepodstatnou (mělo jít o pouhé zpřesnění textové a grafické části).
Nejvyšší správní soud se věnoval zajímavé otázce: možnosti upřesnit petit návrhu na zrušení opatření obecné povahy (změny územního plánu).
Nejvyšší správní soud vydal stručné rozhodnutí o kasační stížnosti, ze které vyplývalo, že jeden z vlastníků pozemků v Lelekovicích nedaleko Brna nebyl spokojen s tím, že jeho pozemek nebyl zařazen do zastavěného území. Vlastík měl pozemek, který byl pod tzv. společným oplocením s pozemkem v katastru nemovitostí evidovaným jako stavební parcela. Obec Lelekovice jej ale přesto nezařadila do zastavěného území. Krajský soud Brně takový postup posvětil s tím, že společné oplocení ještě neznamená, že za všech okolností je nutné takový pozemek považovat za zastavěný.
Nejvyšší správní soud dostal na sklonku zimy možnost rozhodovat o další stavební uzávěře. Zajímavé na tomto případu bylo, že šlo o návrh na zrušení rozhodnutí Libereckého kraje, kterým v přezkumném řízení zrušil stavební uzávěru Rokytnice nad Jizerou. Krajský soud v Hradci králové dal za pravdu krajskému úřadu a NSS taktéž. Z jakých důvodů?
Otázka: Můžeme doplnit do návrhu územního plánu řešení jiných lokalit, i když vůbec nebyly řešeny v zadání (podle toho se změna územního plánu měl týkat jen několika pozemků a konkrétních záměrů)?
Otázka: Je obec po zrušení části územního plánu povinna pořídit změnu, i když podala kasační stížnost?
Někdy se stává, že příjemce dotace obdrží od poskytovatele určité ujištění, že určitý postup je v daném případě v pořádku. Pak ovšem přijde kontrola a příjemci je dané jednání vytýkáno jako pochybení, následně je uložen odvod za porušení rozpočtové kázně. Jak se soudy dívají na otázku legitimních očekávání příjemce?