Otázka: Můžeme v územním plánu stanovit požadavek na omezení počtu bytových jednotek v RD na jednu?
Krajský soud v Praze řešil zajímavou kauzu týkající se územního plánu jedné malinké části obce ve Středočeském kraji, kde mělo několik společností zájem vysadit rozlehlé ovocné sady, čímž by se zcela změnil charakter místa a došlo by k enormnímu zatížení obce. Městský úřad Poděbrady rozhodl, že změní využití území pro účel sadového areálu. Podle obce měl být přitom záměr rozporný s územním plánem. Soud dal ale za pravdu úřadům a investorům. Proč?
Nejedna obec řeší problémy spojené s příliš velkorysým přístupem předchozího vedení k vymezování nových a nových zastavitelných ploch a logické snaze developerů výstavbu realizovat v maximální možné míře. Opětovné navrácení pozemků do nezastavitelného území je mnohdy téměř nemožné kvůli zásahům do vlastnických práv a hrozbě zrušení části územního plánu soudem.
Od října roku 2022 platí nový metodický výklad odboru adaptace krajiny na klimatickou změnu a odboru legislativního orgánům ochrany zemědělského půdního fondu k některým ustanovením zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu. Je v něm řada důležitých závěrů. My upozorníme na jeden z nich, který se týká vymezování zastavitelných ploch v územních plánech na zemědělském půdním fondu.
Krajský soud v Praze řešil zajímavou kauzu spojenou s územním plánem obce Tachlovice. Dotčená vlastnice nesouhlasila s omezením počtu podlaží a bytových jednotek ve dvojdomu, stanovením výměry pozemků pro rodinné domy, požadavkem na minimálně 2 odstavná stání na každou bytovou jednotku do 80 m2 a 3 odstavných stání pro bytové jednotky nad 80 m2 na vlastním pozemku, dále pak požadavkem na určitou výměru zastavěných a zpevněných ploch.
Krajský soud v Praze rozhodoval o územním plánu Pyšel, jehož část vymezovala plochu zemědělskou a plochu veřejného prostranství na dřívější ploše venkovské obytné. Jakým způsobem k tomu přistoupil, si řekneme v tomto článku.
Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu rozhodoval díky sporům z doby covidí zajímavou otázku, která má dopad i do řízení o územních plánech: „Je osoba zúčastněná na řízení ve smyslu § 34 s. ř. s., nebo osoba, která se tohoto postavení domáhá, osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o odmítnutí návrhu nebo zastavení řízení podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.“?
Nejvyšší správní soud se znovu vyjádřil k požadavku na jistou střídmost při vymezování dalších a dalších nových zastavitelných ploch v územních pánech. Obcím lze rozhodně jen doporučit, aby se tímto názorem řídily, neboť dnes a denně v naší praxi vidíme, jak se po několika letech noví zastupitelé snaží otočit kurz výstavby, ale jen horko těžko k tomu hledají vhodné instrumenty. Při úvahách o tom, kde všude bude možno v obci stavět, zkrátka víc než kdy jindy platí, že méně znamená více, protože doplnit zastavitelné plochy je možné vždy, kdežto udělat z těch, co už byly k zastavění určené, plochy nezastavitelné, je velmi obtížné.
Na stránkách ministerstva pro místní rozvoj najdete metodiku věnovanou umisťování větrných a jiných elektráren na území obcí po novele energetického a stavebního zákona. Vzhledem k tomu, že je mnoho obcí vystrašených představou, že jim za humny vyroste nechtěná farma větrníků, je dobré říci, že metodika potvrzuje, že jsou zde určité možnosti, jak tomu zabránit přes evidentní snahu vlády obejít samosprávy a vnutit jim něco, co třeba ani nechtějí a co je bude obtěžovat, rušit a komplikovat jim život.
Nejvyšší správní soud rozhodoval o dalším územním plánu. Tentokrát se vyjádřil k několika zajímavým problémům, které podrobněji popisujeme v tomto článku.