Zastupitelstvo jednoho menšího jihomoravského města vydalo v roce 2020 nový územní plán a v něm redukovalo zastavitelné plochy. Pozemky, které byly v předchozím územním plánu součástí plochy Br/2 (bydlení rezidenční) a byly určeny k zastavění rodinnými domy s max. 2 podlažími, se nově ocitly ve stabilizované ploše lesa, krajinné zeleně a v návrhová krajinné ploše smíšené s rekreačním využitím. To se samozřejmě vlastníkům dříve lukrativních pozemků nelíbilo, u krajského soudu, ani u Nejvyššího správního ale neuspěli.
Nejvyšší správní soud se zabýval otázkou, zda je rozhodnutí o výjimce ze stavební uzávěry samostatným rozhodnutím anebo ne. Konstatoval, že „závěru městského soudu, že v řízení o žalobě podle § 65 a násl. s. ř. s. lze samostatně napadnout rozhodnutí o neudělení výjimky ze stavební uzávěry podle § 99 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), nelze přisvědčit.“ Proč?
Jedna obec ve Středočeském kraji vydala nový územní plán a jak se dalo očekávat, u Krajského soudu v Praze přistála „žaloba“ nespokojeného vlastníka, kterému byla na pozemku vymezena plocha přírodní pobytové, protože přes nemovitost vedl biokoridor. Vlastník se divil, proč byl do plochy zařazen celý Pozemek, když biokoridor vedl jen přes část, a navíc mělo podle něj být vymezení biokoridoru nelogické, protože pozemek je součástí centrálního urbanizovaného území obce a jeho zařazením do plochy PB se nerespektuje existence stávajícího areálu zahradnictví na Pozemku a do budoucna také možnost výstavby rodinného domu.
Nejvyšší správní soud se dnes vyjadřoval k otázce, zda lze návrh na tzv. abstraktní přezkum opatření obecné povahy (územního plánu) spojit s návrhem na tzv. incidenční přezkum jiného opatření obecné povahy (zásad územního rozvoje). Nebylo to ale poprvé, kdy něco takového řešil. Jak shrnul svoji dosavadní judikaturu?
Nejvyšší správní soud měl na stole další ze středočeských územních plánů. Řešil tvrzený zásah do vlastnického práva stanovením následující podmínky pro zastavitelné plochy: „realizace zástavby v ploše Z62 je podmíněná vyhovujícím dopravním napojením (v souladu s DÚR prostřednictvím napojení z jihozápadního směru), tj. předchozí realizací dvoupruhové obousměrné komunikace, vyhovující příslušné ČSN, propojující danou lokalitu s křižovatkou ulice U Nádraží s obslužnou komunikací jihovýchodním směrem, resp. lomením ulice U Nádraží kolem pozemku parc. č. 2324/3 k.ú. Mníšek pod Brdy; další podmínkou je zkapacitnění stávajícího úseku ulice U Nádraží až k silnici II/116 a její uvedení do normového stavu dle příslušné ČSN“.
Krajský soud v Praze rozhodoval o dalším územním plánu. Tentokrát obec soudní při ustála. Vlastnice nesouhlasila se zahrnutím svého pozemku do plochy pro sport a veřejná prostranství, které má být přístupné 24 hodin denně. Podle jejího názoru obec svoje záměry neodůvodnila, soud ale dospěl k jinému závěru. Proč, to si řekneme v našem dalším článku ze série týkající se judikatury správních soudů v oblasti územního plánování.
Před Krajským soudem v Praze „stanul“ znovu Územní plán města Říčany, resp. jeho změna č. 5. Ta v plochách smíšených stanovila, že mezi nepřípustné využití patří „stavby pro obslužnou sféru (obchod, služby, administrativa, komerční vybavení) ve vzdálenosti větší než 30 m od hranice plochy SM vymezené podél ul. Černokostelecká“.
Nejvyšší správní soud rozhodoval ve věci přezkumu opatření obecné povahy – místní úpravě provozu na pozemních komunikacích. To by samo o sobě nebylo nic zajímavého, kdyby nešlo o návrh podaný ekologickým spolkem. Konkrétně se jednalo o osazení dopravení značky s textem „Cyklisto, veď kolo“ na lávce vedoucí nad kolejištěm v blízkosti vlakového nádraží. Spolek se domáhal soudní ochrany proto, že se zabývá podporou bezmotorové dopravy a onou značkou bylo zasaženo do jeho práva na svobodu pohybu, práva na ochranu zdraví a práva na bezpečnou dopravu po pozemních komunikací a popsal příčinnou souvislost mezi napadeným opatřením obecné povahy a zásahem do jeho subjektivních práv. Krajský soud jeho návrh odmítl s tím, že […]
Nejvyšší správní soud se opět vyjadřoval ke stavební uzávěře, tentokrát před ním neobstál rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, který zrušil část stavební uzávěry obce Modlany. Krajský soud v původním řízení shledal, že odůvodnění územního opatření o stavební uzávěře je přezkoumatelné. Nepřezkoumatelné však bylo rozhodnutí o navrhovatelčiných námitkách, s tím ale NSS zjevně nesouhlasil. Proč?
Nejvyšší správní soud rozhodoval o další stavební uzávěře, tentokrát obec svoje řešení obhájila. Pojďme se podívat, proč tomu tak bylo.