Ostravský soud dnes přezkoumal akt, kterým krajská hygienická stanice donutila občany nosit roušky. Sice na rozdíl od Městského soudu v Praze uznal, že jde o opatření obecné povahy (pražský soud si notoval s hygienou, že je to jakýsi jiný právní předpis, k jehož přezkumu se občané ani nemohou pořádně dostat), ale po jeho důkladném zkoumání ve všech pěti krocích algoritmu dospěl k závěru, že je to všechno úplně cajk.
Naše skvělá vláda právě oznámila, že v reakci na návrat koronaviru z prázdninové dovolené zavede od září zase na celostátní úrovni roušky. Lidi to přirozeně zvedá ze židle a rádi by se právně bránili. Proto je dobré se podívat, jak to s právními kroky proti rouškám zatím vypadá.
S obrovskou úlevou jsme si přečetli rozsudek Nejvyššího správního soudu, kterým zamítl naši kasační stížnost proti rozhodnutí Městského soudu v Praze. Domáhali jsme se přezkumu neslavných krizových opatření vlády z doby našeho „nouzového stavu“.
Český „nouzový stav“ s sebou přinesl mnoho zajímavých momentů. Jedním z nejsilnějších byla snaha vlády zamezit podnikatelům, aby se domohli jakýchkoli náhrad za těžké ztráty, které byly chaotickým postupem exekutivy způsobené. Chytré hlavy naší exekutivy přišly s řešením: převést všechno rozhodování pod ministerstvo zdravotnictví. Zrušila se krizová opatření a vše se začalo vydávat jako tzv. mimořádná opatření podle zákona o ochraně veřejného zdraví. Takové nepřípustné čachry však vládě zatrhl Městský soud v Praze. Ten shledal mimořádná opatření nezákonnými a zrušil je. Díky tomu se dnes občané mohou domoci omluvy od samotného ministra Vojtěcha. Domníváme se, že omluva je více než na místě. Občané mají totiž právo na to, aby byla moc výkonná držena na krátkém […]
Nouzový stav skončil. Zběsilá regulace našeho života prostřednictvím opatření exekutivy ale ne. Stačí, když se podíváme na opatření ministerstva, kterými je regulováno překračování hranic.
Ministerstvo zdravotnictví vydalo nová opatření, kterými po skončení nouzového stavu omezuje práva a svobody občanů. Opatření jsou nezákonná z řady důvodů. Úplně na prvním místě je potřeba konstatovat, že pokud opatření nevydává hlavní hygienik ČR, byla vydána v rozporu se zákonem.
Naše žaloba proti opatřením, která zakázala školní docházku, dnes byla zamítnuta. Pro soud byly evidentně podstatné podklady, které ministerstvo dodalo. Na jejich základě také v rozporu s ustálenou judikaturou městský sám sepsal odůvodnění pro mimořádná opatření ministerstva zdravotnictví. Samo ministerstvo se s nějakým odůvodňováním neobtěžovalo. Dokonce bezostyšně lhalo (k žádosti o informace), že žádné podklady a analýzy pro svoje rozhodování nemá. Dosud jsme měli za to, že to tu všechno řídí vir.
Usnesením Městského soudu v Praze č. j. 10 A 50/2020- 25 byla odmítnuta žaloba, kterou žalobce požadoval konstatování zásahu, že nemožností vycestovat v důsledku vládního usnesení č. 76/2020 Sb., o přijetí krizového opatření došlo k nezákonnému zásahu. Současně žalobce požadoval také zrušení usnesení o vyhlášení nouzového stavu jako opatření obecné povahy.
Naše vláda bohužel vůbec nerozumí právu a zřejmě ani nemá dobré externí advokáty, kteří by jí vysvětlili, jak to Městský soud v Praze myslel, když jí vytkl, že v době nouzového stavu nechá rozhodovat ministra zdravotnictví. Premiér a ministr vnitra si z toho všeho sobě vlastními lišáckými myšlenkovými pochody dovodili, že je třeba udržovat zemi a lid v nouzovém stavu a do budoucna změnit zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Tím by si vláda zajistila prakticky neomezené pravomoci i v „klidovém stavu“. Pravdu má advokát Tomáš Sokol, když říká, že novelu nemohou střízliví poslanci „odmávnout“.
Ministr vnitra Hamáček zneužil rozhodnutí soudu k prohlášení, že potřebujeme nouzový stav. Je to další ze série lží, které nesmí naši poslanci podlehnout.