To, jak mají vypadat veřejné vyhlášky, které se během procesu územního plánování ocitají na úředních deskách, je tu a tam předmětem soudního sporu. Nový stavební zákon situaci ještě zkomplikuje, protože kombinuje zveřejňování v Národním geoportálu územního plánování s doručováním informací veřejnou vyhláškou pořizovatele. Pojďme se proto podívat na to, co k veřejné vyhlášce říká soud.
Stává se, že vlastníci se brání proti stavební uzávěře nebo územnímu plánu s tím, že mají vůči svým pozemkům legitimní očekávání, že se bude stavět, protože disponují pravomocným rozhodnutím o dělení pozemků (tzv. parcelace). Co si o tomto argumentu myslí soudy?
Nový stavební zákon se urputně snaží zabránit vlastníkům, aby se bránili proti regulaci, kterou si obec v územním plánu usmyslí. Dokonce jim odňal možnost uplatňovat vůči návrhu územního plánu (opatření obecné povahy) námitky. Smějí bránit svoje práva jen o poznání slabším nástrojem – připomínkami. Je tento přístup v pořádku? Nemyslíme si. Myslíme si, že se nakonec najdou nespokojení vlastníci, kteří napadnou problematická ustanovení u Ústavního soudu.
Otázka: Co je zahrnuto do zastavěného území, pokud dojde ke zrušení územního plánu?
Otázka: Musí podnět vlastníka ke změně územního plánu obsahovat také návrh zadání?
Otázka: Lze vydat stavební uzávěru, když soud zruší změnu územního plánu?
Mnohé obce při pořizování územního plánu přemýšlejí o tom, že by stavebníkům nařídily, aby se připojili se svými novými domy na kanalizaci. Sama o osobě tato myšlenka není špatná, aby ale obstála u soudu, je potřeba trochu víc přemýšlet o konkrétní formulaci oné podmínky v územním plánu. Jak na to, si řekneme v tomto článku, ve kterém vycházíme z aktuální judikatury.
V dalším z rozsudků věnovaných územnímu plánu se Nejvyšší správní soud zabýval mj. tím, do jaké míry musí územní plán vycházet z reálného skutkového stavu. Jedna vlastnice si totiž stěžovala, že kdyby si středočeská obec zjistila skutkový stav dostatečně, zjistila by, že nemovitosti oné vlastnice charakteristickým znakům plochy určené pro bydlení venkovské, do které je zařadila, neodpovídají. Protože obec nevycházela ze správných a aktuálních podkladů (informací), byl podle vlastnice územní plán nezákonný. Soudy si to nemyslely a vlastnici ještě přičetly k tíži to, že v průběhu pořizování územního plánu byla pasivní a o svoje nemovitosti se nestarala včas. Vedle otázky skutkového stavu se soudci zabývali také požadavky na územní plán s prvky regulačního plánu.
Nový stavební zákon je napsaný prostě v lecčem špatně, o tom se nedá pochybovat (asi hlavně proto, že jej tvořili advokáti na zakázku Hospodářské komory, a nikoliv zkušení legislativci). Těm, kdo jej musí v praxi aplikovat, hází jen klacky pod nohy a řadu nástrah připravil i pro samosprávy. Jednou z nich je fakt, že přestaly existovat regulační plány na žádost. Problém to je pro územní plány, které další rozvoj a výstavbu podmínily právě pořízením regulačního plánu na žádost.
V jednom středočeském městě došlo ke změně územního plánu, kterou byly schváleny nové zastavitelné plochy pro bydlení. S tím nesouhlasila sousedka a snažila se proti nové výstavbě bránit u soudu. Na začátek je třeba uvést, že se zastupitelstvo onoho města pokusilo několikrát (neúspěšně) vymezit nové zastavitelné plochy už před nyní řešenou změnou. Tehdy ale soudy řekly, že při snahách změnit územní plán došlo skutečně k několika nezákonnostem, zejména k tomu, že byly rozšířeny zastavitelné plochy, aniž by na takovém kroku byl identifikován veřejný zájem převažující nad zájmem na ochraně nezastavěného území. Napotřetí už to město zvládlo a u soudu s vymezením nových zastavitelných ploch konečně obstálo.