Vlastníci rodinného domu ve Středočeském kraji se u Krajského soudu v Praze bránili proti zásadám územního rozvoje, které v těsné blízkosti jejich nemovitosti vymezili zpřesňující koridor E36 pro dvojité elektrické vedení 400 kV. Důsledků tohoto kroku se vlastníci logicky obávali. Protože se ale vůbec nebránili v procesu pořizování, soud je nevyslyšel a řekl jim, že si měli dávat pozor včas.
Veřejnoprávní plánovací smlouvy uzavírané podle zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále jen „stavební zákon“) budou zajisté předmětem řady sporů, přičemž jednou z příčin bude jejich mimořádně nekvalitní právní úprava obsažená v § 130 – 132 stavebního zákona. Zajímavou otázkou, kterou budou soudy řešit, bude snaha investorů zasahovat naprosto bezskrupulózně do procesu územního plánování a zavazovat obec k tomu, aby přijala územně plánovací dokumentaci v konkrétním znění, které umožní realizaci prosazovaného záměru.
Nejvyšší správní soud se zabýval podmínkami vymezení stabilizovaných (stavových) ploch v územním plánu. Řešil také skutečnost, že vlastník, který se na soud obrátil, byl v procesu územního plánování pasivní.
V Brně došlo na kuriózní situaci – vlastníci původní chatky chtěli po úřadu městské části, aby jim dodatečně povolil stavbu nového rekreačního objektu. Úřad to odmítl, prý to bylo v rozporu s územním plánem, který dovoloval v dané lokalitě jen rekonstrukce stávajících staveb. Vlastníci tvrdili, že to je v pořádku, protože jejich nová stavba stojí na místě staré, a tudíž jde v podstatě právě o rekonstrukci. Soudci to samozřejmě nespolknuli a patrně si při psaní rozsudku asi museli notně klepat na čelo, nezdá se vám?
Na webu Ústavu územního rozvoje najdou obce a pořizovatelé aktualizovanou příručku s názvem Dotčené orgány v územním plánování. Publikace obsahuje přehled orgánů, které vydávají stanoviska jak k návrhu územně plánovací dokumentaci, tak k územnímu opatření o stavební uzávěře.
Obce si mnohdy neuvědomují, že by měly dobře promýšlet, jakou regulaci vloží do územního plánu. Pokud totiž omezí vlastníky nad přiměřenou míru třeba tím, že na jejich pozemcích vymezí veřejně prospěšnou stavbu pro dopravní infrastrukturu, aniž by došlo v rozumné době k vyřešení majetkoprávních poměrů, může být takový zásah do vlastnictví hodnocen soudy jako problematický a vlastníci se mohou u soudu domoci specifického druhu náhrady. Případem se zabýval Nejvyšší soud a v tomto textu se budeme věnovat jeho rozhodnutím (věc řešil opakovaně) v dané kauze.
Na podzim 2024 vyslovil Krajský soud v Praze zajímavý názor k ošemetnému § 307 odst. 2 nového stavebního zákona, ze kterého plyne, že pasivní vlastník (ten, kdo neuplatnil připomínky v rámci veřejného projednání územního plánu) nemůže jít k soudu a dožadovat se zrušení daného opatření obecné povahy. Konkrétně soudci řešili, zda je či není možné § 307 odst. 2 použít i na územní plány pořizované podle starého stavebního zákona. Protože jde o důležitou otázku, dovolujeme si tentokrát delší citaci z rozsudku.
Díky poslanecké kreativitě se do právního řádu dostal už kdejaký paskvil. Jedním z těch novějších je přechodné ustanovení zákona č. 183/2024 Sb., kterým se novelizuje zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu. Poslanec ODS Bartoš vpašoval do přechodných ustanovení tento text, který jeho (stavebními zákony zjevně nepolíbení) kolegové s klidem odmávli (i v Senátu). Poprat se v praxi s aplikací nové normy bude docela oříšek. O co jde?
Krajský soud v Praze v rozsudku z 10. prosince definoval, jaký je rozdíl mezi charakterem území a charakterem zástavby. Rozhodnutí Vám ve velmi zkrácené podobě přiblížíme.
V praxi jsme se několikrát setkali se zajímavým problémem – obec má připravený návrh územního plánu nebo jeho změny pro veřejné projednání nebo už jde o opakované veřejné projednání a najednou se zjistí, že jsou v něm obsaženy prvky regulačního plánu, i když rozhodnutí o pořízení územně plánovací dokumentace (pokud se postupuje podle starého stavebního zákona) ani schválené zadání (postupuje-li se podle starého stavebního zákona nebo podle nového stavebního zákona) neříká, že by měl být pořízen územní plán s prvky regulačního plánu. Obec se v takové situaci dostává do potíží, které nejdou vyřešit žádným jednoduchým postupem.