Veřejně přístupné účelové komunikace mají různé vlastníky – mohou to být fyzické nebo právnické osoby. Proto je samozřejmě důležité vědět, kdo nese odpovědnost za zranění, ke kterým dojde kvůli tomu, že cesta nebyla v zimním období řádně udržována. K této otázce se dnes vyjádřil Nejvyšší soud.
Nejvyšší správní soud mívá často docela rozumné názory na územní plán, někdy se ale i mistr tesař utne. Právě to se soudcům přihodilo při rozhodování o územním plánu Řícmanic, jenž vymezil pozemek pro stavbu rodinného domu, který ale patrně nikdy nebude moci být připojen na pozemní komunikaci (neměl dopravní napojení), ledaže by se zásadně změnily vlastnické poměry v území.
Tu a tam se stane, že Nejvyšší správní soud řeší pomyslnou třešničku na dortu druhdy uplácaného spíše z šedivé hmoty ne nepodobné právní nudě. Pak mají soudci možnost rozumovat o tom, jestli lze založit církev, jejíž náboženství stojí na pozitivním přístupu k životu a světu vůbec, nebo třeba o tom, jestli města a obce mohou odklízet a instalovat sochy padlým válečným hrdinům podle toho, jaký stát je zrovna v kurzu. Pojďme se podívat na kauzu z města Přibyslav, jehož političtí představitelé se aktivisticky rozhodli přemístit sochu vojáka Rudé armády, která je součástí pomníku padlých v 1. a 2. světové válce na Bechyňově náměstí, do depozita. Jeden člověk tvrdil, že jde o nezákonný zásah a […]
Nejvyšší správní soud rozhodoval díky spolku Arnika důležitou právní otázku. Sám ji popsal takto: „Nejvyšší správní soud se v této věci zabývá způsobem a rozsahem posouzení účastenství dotčené veřejnosti (tzv. ekologických spolků) v navazujících řízeních podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (dále „zákon o posuzování vlivů na životní prostředí“). Konkrétně hledá odpověď na otázku, co vše si musí právní orgán rozhodující podle § 28 správního řádu o účastenství (sám) posoudit, pokud dotčený orgán dospěje k závěru, že záměr nepodléhá ani zjišťovacímu řízení.“ Jakou odpověď si soudci dali?
Ačkoliv by na to, co se dělo za covidu, mnozí rádi zapomněli, není to možné. Onu dobu nám totiž připomínají třeba rozhodnutí v soudních sporech, jejichž aktéři to ještě nevzdali a snaží se domoci spravedlnosti. Jedním z nich je paní, která kvůli astmatu nemohla nosit roušku a kvůli tomu čelila šikaně v práci. Nejvyšší soud jí dal po několika letech za pravdu.
K Nejvyššímu správnímu soudu zamířil další územní plán, tentokrát z jihu Moravy. Město Šlapanice změnilo územní plán a jedni vlastníci měli rázem namísto pozemků pro obytnou výstavbu jenom ornou půdu. S naříkáním nad touto nespravedlností neuspěli ani u Krajského soudu v Brně, ani u NSS. Proč?
Místní poplatky za zhodnocení stavebního pozemku stavbou kanalizace nebo vodovodu jsou pro mnohé obce prubířským kamenem vztahu s ministerstvem vnitra. Samosprávy totiž vedou s tímto úřadem setrvalý boj kvůli obecně závazných vyhlášek týkajících se tohoto poplatku. Poslední bitva se odehrála právě v těchto dnech u Ústavního soudu a můžeme předeslat, že obec prohrála zejména proto, že její OZV byla retroaktivní. V nálezu ÚS je řešeno několik podstatných otázek, kterým se věnujeme v našem novém článku.
Nejvyšší správní soud se zabýval situací, kdy příjemci dotace byl uložen odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši celé dotace. Příjemce se bránil, že účel dotace byl naplněn, k porušení dotačních podmínek došlo spácháním trestného činu ze strany třetí osoby. Ta za toto jednání byla odsouzena v trestním řízení a byla jí uložena povinnost nahradit škodu. Soudy to k závěru o tom, že by příjemce nemusel odvod hradit, nevedlo.
Na začátku února 2024 se Nejvyšší soud zabýval dalším případem odškodňování nepřiměřené délky řízení. Zrušil rozsudek odvolacího soudu s tím, že se tento nedostatečně zabýval zhodnocením kritéria chování poškozeného.
V pondělí 19. 2. mají do Prahy, alespoň podle organizátorů, dorazit stovky traktorů, jejichž řidiči budou protestovat proti údajné nespravedlnosti s dotacemi. Za rukojmí si hodlají vzít obyvatele hlavního města, kterým plánují naprosto bezohledně zkomplikovat denní maraton zablokováním hlavní pražské dopravní tepny. Můžeme jen doufat, že tato zvláštní akce nepovede k paralýze složek integrovaného záchranného systému a že za takovou politickou šarádu nikdo nezaplatí životem.