Nejvyšší správní soud řešil zajímavou otázku. Konkrétně šlo o to, jestli obec může podat zásahovou žalobu, kterou by se domáhala zahájení řízení o změně či zrušení dobývacího prostoru z moci úřední.
Nejvyšší správní soud řešil jednu zajímavou věc – opatření obecné povahy, kterým ministerstvo kultury prohlásilo památkovou zónu Brno a určilo podmínky ochrany. Naše druhé největší město bylo s počinem ministerstva dost nespokojené, ale u soudů prohrálo. Možná taky proto, že podalo kasační stížnost v takové (ne)kvalitě, že byla na hraně přípustnosti.
Vláda se opět pokouší zasáhnout do práva na samosprávu. Tentokrát snahou prohlásit výhradní ložiska štěrkopísků za ložiska strategického významu. Pro dotčené obce je to signál, že by měly „držet pusu a krok“, neboť se to děje z důležitého veřejného zájmu. My si myslíme, že to není pravda a že by se samosprávy naopak výrazným negativním dopadům těžby měly aktivně bránit. Důvody pro to mají více než dobré – těžba štěrkopísků ohrožuje spodní vody, což je v době klimatických změn a sucha rozhodně špatně.
Nejvyšší správní soud opět vlastníkům pozemků vzkázal, že nemají žádné právo na to, aby si určovali, jak má vypadat územní plán.
Nejvyšší správní soud rozhodoval o tom, jestli má městská část Brna stejná práva jako městská část Prahy. Dospěl k závěru, že nikoliv.
Opět jsme pomohli jedné obci porazit u soudu brněnský magistrát. Podařilo se nám zrušit opatření obecné povahy, skrze které měla být zjednosměrněna přetížená ulice Hrázní a auta měla jezdit přes jinou obec. Jsme tomu velmi rádi, protože nesouhlasíme s postupem úřadu, který se snaží z pozice síly přenést vleklé a velké problémy s dopravou způsobené dlouhodobým špatným plánováním města Brna na sousední samosprávu.
Ano, je to možné. Otázce kolaudace části stavby se věnoval Krajský soud v Ústí nad Labem v rozsudku ze dne 19. 4. 2006, č.j. 15 Ca 219/2004-44.
Krajský úřad vyhověl našemu odvolání, které jsme za obec podávali proti záměru výstavby dvanácti rodinných domů. Výstavba měla být totiž umístěna v lokalitě, kde je takto intenzivní výstavba nežádoucí, což chce obec změnit také změnou územního plánu.
Krajský soud se v rozsudku ze začátku března zabýval návrhem obce, která napadala opatření obecné povahy krajského úřadu, jímž se ruší dopravní značení – přechod pro chodce. Krajský úřad jako důvod zrušení uváděl nebezpečnost stávajícího přechodu. Obec, na jejímž území se značení nacházelo, s tím nesouhlasila a namítala, že výsledný stav bude ještě horší.
NSS rozhodoval ve věci sporu o to, jestli jde nebo nejde ve stabilizovaném území realizovat rozsáhlejší výstavbu v situaci, kdy z územního plánu plyne, že ve stabilizovaných plochách je možná pouze dostavba stávajících proluk, případně změny využití již zkolaudovaných staveb. Stavebník si samozřejmě myslel, že v proluce stavět může, orgán územního plánování trval na svém „ne“. Soudy daly při incidenčním přezkumu územního plánu za pravdu úřadu.