Ke Krajskému soudu v Praze se (zase) dostal územní plán jedné středočeské obce. Tentokrát obec spor prohrála. Nepodařilo se jí vysvětlit, proč jednomu vlastníkovi dala na pozemky namísto čistě obytné regulaci vymezující veřejnou zeleň jako veřejně prospěšné opatření s možností vyvlastnění a vozidlovou komunikaci jako veřejně prospěšnou stavbu s možností předkupního práva.
Nejvyšší správní soud opět řešil územní plán jedné středočeské obce, se kterým nesouhlasili dotčení vlastníci. Obec totiž na jejich pozemcích vymezila plochy zeleně, plochy zemědělské a občanského vybavení. Vlastníci nesouhlasili ani se zadáním regulačního plánu, který se týká jiných jejich pozemků, a s podmíněním dalšího rozhodování v území jeho vydáním.
Krajský soud v Praze řešil zajímavou kauzu týkající se územního plánu jedné malinké části obce ve Středočeském kraji, kde mělo několik společností zájem vysadit rozlehlé ovocné sady, čímž by se zcela změnil charakter místa a došlo by k enormnímu zatížení obce. Městský úřad Poděbrady rozhodl, že změní využití území pro účel sadového areálu. Podle obce měl být přitom záměr rozporný s územním plánem. Soud dal ale za pravdu úřadům a investorům. Proč?
Krajský soud v Praze se v rozsudku z konce března 2023 zabýval pochybením finančního úřadu, který odmítl vyslechnout svědky navrhované účastníkem v odvolacím řízení. Věc se týkala daně z přidané hodnoty, závěry jsou ale použitelné také na řízení o odvodu za porušení rozpočtové kázně v souvislosti s dotacemi z veřejných rozpočtů.
Nejvyšší správní soud se znovu vyjádřil k požadavku na jistou střídmost při vymezování dalších a dalších nových zastavitelných ploch v územních pánech. Obcím lze rozhodně jen doporučit, aby se tímto názorem řídily, neboť dnes a denně v naší praxi vidíme, jak se po několika letech noví zastupitelé snaží otočit kurz výstavby, ale jen horko těžko k tomu hledají vhodné instrumenty. Při úvahách o tom, kde všude bude možno v obci stavět, zkrátka víc než kdy jindy platí, že méně znamená více, protože doplnit zastavitelné plochy je možné vždy, kdežto udělat z těch, co už byly k zastavění určené, plochy nezastavitelné, je velmi obtížné.
V březnu roku 2023 rozhodoval Krajský soud v Praze o územním plánu jedné středočeské obce. Rozsudek je poměrně rozsáhlý, je v něm ale několik zajímavých pasáží, které si dovolíme ocitovat.
Nejvyšší správní soud dostal na sklonku zimy možnost rozhodovat o další stavební uzávěře. Zajímavé na tomto případu bylo, že šlo o návrh na zrušení rozhodnutí Libereckého kraje, kterým v přezkumném řízení zrušil stavební uzávěru Rokytnice nad Jizerou. Krajský soud v Hradci králové dal za pravdu krajskému úřadu a NSS taktéž. Z jakých důvodů?
Nejvyšší správní soud rozhodoval o kasační stížnosti, která se týkala Aktualizace č. 1 zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje. Ta mj. vymezila nové rozsáhlé plochy nadmístního významu POP10 „Opatření na hlavních brněnských tocích“ jako veřejně prospěšné opatření a současně jako veřejně prospěšnou stavbu.
Zajímavý případ řešil na MDŽ roku 2023 Nejvyšší správní soud. Týkal se územní rezervy. Konkrétně šlo o to, zda město správně vyložilo námitku navrhovatele požadující vymezení územní rezervy pro jihozápadní obchvat Nového Města nad Metují. Na to navazovalo zhodnocení rozhodnutí o této námitce a postupu krajského soudu, jenž územní plán zrušil nejen v části daného rozhodnutí, ale také v části vymezující zastavitelné plochy v místě územní rezervy.
V jedné obci v Ústeckém kraji schválili změnu územního plánu a dostali se před soud. Naštěstí obstáli, protože vlastník pozemků měl nesmyslné požadavky. Jestli vás zajímá jaké, přečtěte si náš nejnovější text o rozhodovací praxi českých soudů ve věcech územního plánování.