Jedna paní ve středočeské obci spoluvlastnila přes sedm tisíc metrů čtverečních pozemků. Původní územní plán jí umožnoval realizovat stavby pro bydlení, nový jí to zatrhl a pozemky zařadil do veřejných prostranství – veřejné zeleně. Krajský soud územní plán zrušil. Obec neuspěla ani u NSS.
Prezentaci Venduly Zahumenské ze semináře Územní plány v soudní síni najdete ke stažení zde.
Až k Nejvyššímu správnímu soudu jsme museli dovést kauzu jednoho našeho klienta, který se snaží o to, aby obec vyplnila bílé místo v územním plánu. Krajský soud v Českých Budějovicích totiž odmítl uznat, že ponechání pozemků bez regulace poté, když část územního plánu byla zrušena, může zasáhnout do práv vlastníka. Stavební zákon, jak starý, tak nový, přitom obcím přikazují, aby o pořízení změny územního plánu v takovém případě rozhodla bezodkladně.
Jedna obec podmínila výstavbu v zastavitelné ploše v novém územním plánu územní studií. S tím nesouhlasily dotčené vlastnice a bránily se u soudu (stěžovaly si i na další regulaci, ale v tomto textu se zaměříme právě na územní studii).
Nejvyšší správní soud rozhodoval o jednom územním plánu, ve kterém obec namísto původní plochy pro výrobu vymezila plochy zemědělské. Důvodem byl nesouhlas dotčených orgánů s průmyslem nebo skladováním kvůli ochraně zvláště chráněného živočicha, který se v lokalitě nacházel. Vlastník se skrze námitky dožadoval toho, aby, když už nemůže mít výrobu, měla aspoň nárok na realizaci fotovoltaiky. Obec to nechtěla, a tak věc pouze stručně konzultovala s dotčenými orgány a pak vydala územní plán s onou plochou zemědělskou. Vlastník vyhrál jak u krajského soudu, tak u NSS.
Naše advokátní kancelář uspěla u soudu ve sporu o opatření obecné povahy – stanovení místní úpravy provozu na místní komunikace vydané sousedním velkým městem. To se neobtěžovalo zveřejnit návrh daného opatření na úřední desce dotčené obce, ačkoliv právě území našeho klienta mělo sloužit jako výjezd pro motorová vozidla z nově schváleného jednosměrného provozu.
Vlastníci rodinného domu ve Středočeském kraji se u Krajského soudu v Praze bránili proti zásadám územního rozvoje, které v těsné blízkosti jejich nemovitosti vymezili zpřesňující koridor E36 pro dvojité elektrické vedení 400 kV. Důsledků tohoto kroku se vlastníci logicky obávali. Protože se ale vůbec nebránili v procesu pořizování, soud je nevyslyšel a řekl jim, že si měli dávat pozor včas.
Nejvyšší správní soud se zabýval podmínkami vymezení stabilizovaných (stavových) ploch v územním plánu. Řešil také skutečnost, že vlastník, který se na soud obrátil, byl v procesu územního plánování pasivní.
Na podzim 2024 vyslovil Krajský soud v Praze zajímavý názor k ošemetnému § 307 odst. 2 nového stavebního zákona, ze kterého plyne, že pasivní vlastník (ten, kdo neuplatnil připomínky v rámci veřejného projednání územního plánu) nemůže jít k soudu a dožadovat se zrušení daného opatření obecné povahy. Konkrétně soudci řešili, zda je či není možné § 307 odst. 2 použít i na územní plány pořizované podle starého stavebního zákona. Protože jde o důležitou otázku, dovolujeme si tentokrát delší citaci z rozsudku.
Nejvyšší správní soud ve stručném rozsudku připomněl jedno zajímavé pravidlo týkající se tzv. incidenčního přezkumu územního plánu. Šlo o návrh společnosti, která se bránila proti rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, jímž bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Karviné. Ten navrhovatelce nařídil odstranění změny stavby skladové haly, která byla provedena bez stavebního povolení a nebyla dodatečně povolena, a obnovení předcházejícího stavu stavby. Navrhovatelka se žalobou spojila návrh na zrušení opatření obecné povahy. Jenže nepochodila, protože takový postup není zrovna v popsaném případě možný.