Jednou z nepříjemností spojených s veřejnoprávní plánovací smlouvou, kterou obce uzavírají se stavebníky, pokud chtějí řešit budování potřebné veřejné infrastruktury, je fakt, že se na veřejnoprávní smlouvy nevztahuje řada ustanovení občanského zákoníku.
Nejvyšší správní soud se zabýval dalším územním plánem a řešil vztah jednotlivých regulativů v územním plánu z hlediska jejich obecnosti a speciality. Šlo o incidenční přezkum.
Nejvyšší správní soud řešil případ, který se mj. týkal výstavby v ochranném pásmu lesa, což bývá poměrně často jádrem sporů, kdy jedna stran tvrdí, že se v tomto ochranném pásmu stavět nedá a druhá, že ano.
Setkáváme se s tím, že obce do územního plánu napíšou, že v té a v té lokalitě, bude vybudována pozemní komunikace pro zajištění dopravní obsluhy. Vymezí koridor pro tuto komunikaci, ale už zapomenou na to, aby zajistily realizovatelnost tohoto řešení skrze vymezení veřejně prospěšného opatření spojené s možností vyvlastnění. To je nesprávný postup, neboť v případě nesouhlasu některého vlastníka, nebude nikdy možné komunikaci postavit. Navíc jsou nepřiměřeně omezeni vlastníci, jejich pozemky jsou vymezením pozemní komunikace zatíženy.
Obce často v územních plánech nastavují nejrůznější podmínky pro výstavbu. Jednou z těch typických je požadavek na vybudování kanalizačního řadu pro jednotlivé lokality ještě před tím, než se v nich budou moci realizovat rodinné domy. Pro vlastníky je tato podmíněnost výstavby nepříjemná, protože neví, kdy dojde k jejímu splnění. Nejvyšší správní soud řekl, že to nevadí.
Nejvyšší správní soud vydal další rozsudek, ze kterého vyplývá návod pro obce, jak zdůvodnit vybrané řešení v územním plánu (věc se ale přímo územního plánu netýkala). Závěry, ke kterými soudci dospěli, by si skutečně měli vzít k srdci jak projektanti, tak pořizovatelé. Kvalitní odůvodnění územně plánovací dokumentace je totiž klíčem pro to, aby obec uspěla v případném soudním sporu.
Lidé si mnohdy neuvědomují, že stavět v rozporu s územním plánem se doopravdy nemusí vyplatit. Někdy to vede až ke zbourání vysněného „baráčku“. A žádný nářek nad tím, že jde o váš domov, vás nespasí. Je vždycky dobré si zkontrolovat územní plán a když vám nevyhovuje, pokusit se ho změnit legální cestou. Nejvyšší správní soud to dnes znovu potvrdil.
Spolek Oživení se po ministerstvu dopravy domáhal poskytnutí právní analýzy – stanoviska jedné advokátní kanceláře. Úřad ji ale namísto poskytnutí podle zákona o svobodném přístupu k informacím raději zničil, hlavně aby se k ní nikdo nedostal. Až Nejvyšší soud řekl, že takto se veřejná správa doopravdy vykonávat nedá.
Obce často tápou ohledně toho, jak správně rozhodnout o pořízení stavební uzávěry. Není to určitě snadné a nový stavební zákon to samosprávám ještě o něco ztížil novými požadavky na získání tzv. létajícího pořizovatele. Proto jsme pro samosprávy připravili vzorová usnesení, které se týkají zahájení procesu, a to pro tyto tři situace: Stavební uzávěru hodlá pořídit obec s rozšířenou působností, která je sama pořizovatelem. Stavební uzávěru hodlá pořídit menší obec a chce o pořizování požádat svoje ORP. Stavební uzávěru hodlá pořídit menší obec a chce uzavřít smlouvou s „létajícím pořizovatelem“. Nezapomeňte, že o pořízení stavební uzávěry rozhoduje rada. Rada rozhoduje i o podání žádosti o pořizování k ORP nebo o tom, […]
Nový stavební zákon způsobil revoluci ve vyjednávání s investory. Nejen že zakotvil právní úpravu plánovacích smluv, ale především řekl, že jde o smlouvy veřejnoprávní. I když se to nezdá, pravidla hry se kvůli tomu docela dost změnila. Mnoho obcí má buď staré zásady pro jednání se stavebníky, které jsou postaveny na soukromoprávních smlouvách podle občanského zákoníku. To bude přinášet velké potíže. Jiné samosprávy žádná taková jasně formulovaná pravidla nemají.