Místní referenda o územním plánu jsou evergreenem soudních sporů. Jeden takový řešil v prosinci 2022 Nejvyšší správní soud. O co šlo, si řekneme v tomto článku.
Nejvyšší správní soud rozhodoval o územním plánu obce Úžice, který na pozemku jedné vlastnice vymezil plochu ZV – zeleň ve veřejných prostranstvích a současně bylo k pozemku zřízeno předkupní právo ve prospěch obce. Změnou územního plánu mělo navíc být na dotčeném pozemku přípustné vybudování stavby veřejné dopravní a technické infrastruktury pro rozšíření dálnice D8 včetně souvisejících staveb. V předešlém znění územního plánu byl dotčený pozemek vymezen v ploše NL – plochy lesní a ve velmi malé severní části pozemku v plochách ZN – zeleň nízká a ZI – zeleň izolační. Krajský soud v Praze návrh vlastnice na zrušení opatření obecné povahy zamítl a NSS postupoval s kasační stížností stejně. Proč?
Náhrady za změny územních plánů jsou noční můrou obcí a měst, mnohdy ale zbytečně, často jde ze strany investorů jen o plané výhružky. Přesto se tu a tam nějaká věc k soudům dostane. V dubnu 2021 tak dostal nejvyšší soud možnost rozhodovat o tom, od kterého okamžiku běží lhůty pro uplatnění nároku na náhradu za změnu územního plánu.
Otázka: Musíme k územnímu plánu vést spis a mohou do něj lidé nahlížet?
Otázka: Vlastník má pravomocné územní rozhodnutí, ale ještě nezačal stavět, můžeme změnit územní plán tak, aby stavět nemohl?
Otázka: Jak se postupuje při rychlozměně územního plánu?
Otázka: Musí územní plán řešit dopady změn klimatu?
V poslední době jsme se setkali v naší advokátní kanceláři s tím, že ministerstvo vnitra postupuje velmi ostře vůči obcím, které si dovolí vydat obecně závaznou vyhlášku – konkrétně stanovení místního poplatku za zhodnocení stavebního pozemku stavbou vodovodu nebo kanalizace a při stanovení tzv. místního koeficientu u daně z nemovitosti. Reakce ministerských úředníků jsou do té míry neadekvátní, že by se měly tyto záležitosti dostat k Ústavnímu soudu, aby bylo vyjasněno, co si úřad smí a nesmí vůči samosprávám dovolit.
Nejvyšší správní soud rozhodoval na konci listopadu o územním plánu Janova nad Nisou, který napadal vlastník pozemků zklamaný mj. z toho, že mu nebylo umožněno stavět ve třetí zóně ochrany CHKO Jizerské hory. Díky tomu se mohl Krajský soud v Ústí nad Labem a poté NSS vyjádřit k závaznosti stanovisek dotčeného orgánu.
Zajímavou kauzu vzhledem k dnešní chaotické době řešil na sklonku listopadu Nejvyšší správní soud. Územní plán města Orlová stanovil tuto regulaci: „Ve stabilizovaných plochách bydlení hromadného – v bytových domech BH, které jsou zásobovány teplem ze soustavy CZT, se nepřipouští výstavba ani zřizování nových nezávislých teplárenských zdrojů. Nezávislým teplárenským zdrojem je myšleno ucelené zařízení (např. kotelna, teplárna, kogenerační zařízení, výměník tepla, tepelné čerpadlo, sluneční kolektor), ve kterém se získává teplo pro tepelnou soustavu.“