Nejvyšší správní soud se vyjadřoval k jednomu nepěknému nešvaru – rozporu mezi grafickou a textovou částí územního plánu.
Často se stává, že je třeba po veřejném projednání návrh územně plánovací dokumentace ještě upravit. Pokud by šlo o tzv. podstatnou úpravu územního plánu, je třeba uspořádat opakované společné jednání a veřejné projednání.
Aby mohla být veřejně přístupná účelová komunikace vymezena na pozemku „soukromého“ vlastníka, je mj. třeba, aby pro její existenci byla dána tzv. nutná komunikační potřeba. To znamená, že je dané cesty v místě skutečně zapotřebí a neexistuje žádná jiná přijatelná alternativa. NSS se zabýval tím, jak najisto zjistit, zda ona komunikační potřeba skutečně existuje.
Nejvyšší správní soud se vyjadřoval k otázce, zda by následné udělení služebnosti k užívání cesty uzavřeným okruhem lidí mohlo způsobit zánik veřejně přístupné účelové komunikace. Dospěl k závěru, že ne.
Nejvyšší správní soud se vyjadřoval k tomu, kdy lze považovat tzv. obtěžování pohledem za přípustné a kdy už je naopak do soukromí souseda zasaženo příliš. Níže předkládáme hlavní závěry jeho rozsudku.
Nejvyšší správní soud se vyjadřoval k tomu, zda a jak se mohou stavební úřady odchýlit od územní studie. Co k tomu soudci řekli?
Jednou z nepříjemností spojených s veřejnoprávní plánovací smlouvou, kterou obce uzavírají se stavebníky, pokud chtějí řešit budování potřebné veřejné infrastruktury, je fakt, že se na veřejnoprávní smlouvy nevztahuje řada ustanovení občanského zákoníku.
Nejvyšší správní soud se zabýval dalším územním plánem a řešil vztah jednotlivých regulativů v územním plánu z hlediska jejich obecnosti a speciality. Šlo o incidenční přezkum.
Nejvyšší správní soud řešil případ, který se mj. týkal výstavby v ochranném pásmu lesa, což bývá poměrně často jádrem sporů, kdy jedna stran tvrdí, že se v tomto ochranném pásmu stavět nedá a druhá, že ano.
Obce často v územních plánech nastavují nejrůznější podmínky pro výstavbu. Jednou z těch typických je požadavek na vybudování kanalizačního řadu pro jednotlivé lokality ještě před tím, než se v nich budou moci realizovat rodinné domy. Pro vlastníky je tato podmíněnost výstavby nepříjemná, protože neví, kdy dojde k jejímu splnění. Nejvyšší správní soud řekl, že to nevadí.