Při psaní jednoho návrhu na zrušení opatření obecné povahy – části územního plánu, jsme narazili na zajímavý judikát, který se týká možnosti obce zakázat v územním plánu obnovitelné zdroje. Předmětem sporu, který se dostal až k Nejvyššímu správnímu soudu, byla skutečnost, že město Strakonice změnou územního plánu znemožnilo na svém území umisťování obnovitelných zdrojů energie (konkrétně malých vodních elektráren).
Nejvyšší správní soud se zabýval přezkumem územního plánu města Mníšek pod Brdy, který nově stanovil specifickou podmínku pro výstavbu – vyhovující dopravní napojení jedné ze zastavitelných lokalit a zkapacitnění stávající pozemní komunikace. Dotčená vlastnice s tím nesouhlasila, neboť pozemní komunikace by měla vést přes cizí pozemky a územní plán je neurčoval k vyvlastnění.
Obec Štítary se ocitla se svým územním plánem nejdříve před krajským a pak před Nejvyšším správním soudem – a obstála. O co šlo? Městys Štítary (odpůrce) schválil změnu územního plánu na svém území. Po změně byl na jeho území zakázán velkochov (intenzivní, průmyslový chov) zemědělských zvířat.
V obci Slavonice se konalo spolu s loňskými parlamentními volbami místní referendum vyhlášené obcí. Věc se musel řešit i Nejvyšší správní soud. Zajímavé aspekty jeho rozhodnutí jsme zpracovali do následujícího textu.
Před Nejvyšším správním soudem stál územní plán obce Janov nad Nisou. Hlavní výtky, které proti němu směřovaly, spadaly především do oblasti ochrany přírody a krajiny (vymezení ploch občanské vybavenosti veřejných prostranství v III. zóně CHKO) a nevypořádání se s koncepčními dokumenty řešícími tyto otázky. Navrhovateli se nelíbil ani celý průběh územně plánovacího procesu. Krajský soud navrhovateli nevyhověl a NSS s ním souhlasil. Některé části odůvodnění jsou zajímavé a hodné pozornosti.
Nejčastějším důvodem, pro který se občané rozhodnout vyjádřit nesouhlas s výstavbou v jejich sousedství, jsou negativní dopady plánovaného záměru. Může se jednat o zvýšení hlučnosti, dopravní vytížení komunikace, zhoršení ovzduší, zastínění jejich nemovitosti, zhoršení výhledu nebo další vlivy, které se dají podřadit pod klíčový pojem pohoda bydlení, resp. kvalita prostředí.
Krajský soud v Praze nám dal opět za pravdu při obhajobě územního plánu jedné středočeské obce. Navrhovatelé se domáhali zrušení části opatření obecné povahy, protože nesouhlasili s vymezením koridoru lokálního biocentra přes své pozemky. Klíčovou informací je, že v průběhu řízení o návrhu územního plánu vlastníci nejdříve podali námitku jen proti vedení vysokorychlostního koridoru.
Nejvyšší správní soud se v těchto dnech dostal k rozhodování o dalším územním plánu, tentokrát zavítal na jih Moravy. Krajský soud v Brně, k jemuž věc napadla jako k prvnímu, řešil návrh, kterým se dotčený soused domáhal zrušení Územního plánu Nový Šaldorf – Sedlešovice, V něm byla nově vymezená zastavitelná plocha Z-XI (Znojmo – Louka).
V souvislosti s řešením nepřiměřené délky řízení se někdy setkáváme s případy, které bychom jinak hledali spíše v knihách Franze Kafky nebo Josepha Hellera. Už jsme psali o odškodnění za téměř 20 let trvající řízení o odstranění černé stavby (ta bohužel dodnes odstraněna nabyla). O jiném naprosto bizarním případu pak nedávno rozhodoval NSS v rozsudku č.j. 7 As 14/2022 – 23.
Nejvyšší správní soud často rozhoduje o zajímavých aspektech územního plánování. Nejinak tomu bylo v případě obce Dolany. Jeden z pozemků se podle starého územního plánu nacházel v nezastavitelné stabilizované ploše zemědělského půdního fondu, nový územní plán ho pak přeřadil do plochy územní rezervy pro venkovské bydlení.