Nejvyšší správní soud řešil další územní plán, tentokrát šlo o obec z jižních Čech. Ve sporu šlo o to, jestli samospráva mohla nebo nemohla změnit funkční využití ploch stabilizovaných určených pro bydlení na plochy pro rekreaci. Nebudeme vás napínat, tentokrát obec v právu nebyla a NSS jen potvrdil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích. Zdůrazňujeme ještě, že vlastník pozemků byl v procesu územního plánování aktivní, což mu umožnilo domoci se řádného soudního přezkumu. Krajský soud navíc zdůraznil, že v době vydání napadeného opatření obecné povahy již vlastník měl k dispozici (byť nepravomocné) rozhodnutí povolující realizaci záměru změny rekreačního domu na rodinný dům. Podle krajského soudu proto postup stěžovatelky představoval přímý zásah do legitimního očekávání a byl […]
Krajský soud v Praze zrušil část územního plánu jednoho města nedaleko Mladé Boleslavi. Tamní zastupitelé schválili opatření obecné povahy, ve kterém vymezili pro plochy „bydlení v rodinných domech – městské a příměstské (BI)“ jako podmíněně přípustné využití možnost v ploše Z84 realizovat nad rámec staveb uvedených v hlavním a přípustném využití i jiné stavby, a to v souladu s vydaným společným povolením Magistrátu města Mladá Boleslav pro záměr výstavby vilových domů (tento pojem byl v konkrétním případem eufemismem pro komplex 8 bytových domů o 96 jednotkách, třech nadzemních a jednom podzemním podlaží s plochými střechami a celkovou výškou hřebene 12 m). To se právě soudu nelíbilo. Proč?
Krajský soud v Praze se rozhodně nenudí, pokud jde o rozhodování o územních plánech. Tentokrát řešil incidenční přezkum územního plánu jedné středočeské obce, který bránil dodatečnému povolení stavby maringotky na zemědělské ploše. V řešeném případu chtěli vlastníci v podstatě legalizovat rekreační objekt, o kterém tvrdili (jak to už v podobných případech chodí), že slouží pro zemědělství a že podobných jsou v oblasti desítky, takže o co vlastně jde. Orgánům územního plánování se to ale celé nezdálo a k záměru daly negativní závazné stanovisko, a tak se vlastníci rozhodli, že regulaci v územním plánu (tedy ony plochy zemědělské) bude třeba zrušit. Soud návrh zamítl (a z část odmítl).
To, že Ústavní soud není odborníkem na řadu témat, o kterých rozhoduje, není tajemstvím. Jedním z nich je nepochybně územní plánování, kterému mnohem více rozumí soudci na krajských soudech a zejména pak Nejvyšším správním soudu. To se ukázalo i při posledním rozhodování naší nejvyšší soudní instance o územním plánu Vracova a ochraně lesa. V tomto článku se pokusíme zmatený a značně nepochopitelný nález popsat, ačkoliv to vzhledem k jeho nízké odborné kvalitě není vůbec snadný úkol. Zásadním výsledkem je, že Ústavní soud ze záhadných důvodů uškodil obcím a přírodě.
Otázka: Když vlastník napadá územní plán až spolu s žalobou proti územnímu rozhodnutí, může soud zrušit větší části územního plánu?
Krajský soud v Praze rozhodoval o dalším zajímavém případu týkajícím se územního plánování. Tentokrát se vlastníci domáhali toho, aby jejich pozemky byly určeny pro rekreaci nebo pro bydlení. Jedním z důvodů, proč k tomu nedošlo, byl nedostatečný dopravní přístup k pozemkům. To, že na něco takového nikdo nemá veřejné subjektivní právo, je známá věc. Soud se ale vyjádřil i k tomu, zda existuje právo na zajištění přístupu k pozemkům skrze územní plán.
Nejvyšší správní soud opět zopakoval svoji judikaturu, když rozhodoval o kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu v Plzni o územním plánu města na soutoku čtyř řek. Tamnímu společenství vlastníků se nelíbilo, že pro jejich panelák územní plán požadoval „chránit střešní krajinu souborů staveb vytvářejících jeden kompoziční celek, tj. na příklad chránit typickou střešní krajinu modernistických sídlišť sestávající z rovných střech“. Soud ani NSS jejich požadavkům nevyhověli, protože dotčení byli v procesu územního plánování pasivní.
V poslední době jsme se dostali k několik zajímavým případům souvisejícím s územním plánem. Včera nám soud doručil rozsudek, ve kterém potvrdil, že se nám podařilo zájmy jednoho z klientů – středočeské obce – obhájit. Případ měl několik zajímavých aspektů, o které se rádi podělíme. Navrhovatelé, kteří s novou podobu územního plánu nesouhlasili, vlastnili v obci pastvinu pro koně. Na její části obec vymezila skrze územní plán pás, který měl sloužit k zasakování. Na pásu bylo možno dál chovat dobytek, vlastníci nemuseli nic dělat. Vedle toho se navrhovatelům nelíbilo, že na jiné části pozemku nemohli stavět.
Nejvyšší správní soud rozhodoval o dalším územním plánu. Tentokrát šlo o to, že plochy, které byly původně ve funkčním využití smíšené výrobní, byly přeřazeny do ploch smíšených obytných městských. Může se zdát, že je to zvláštní, vždyť podobné změny jsou naopak snem většiny vlastníků, nicméně někdy jsou případy zamotány různě a ne každý vlastník hodlá stavět byty. Na pozemcích, o které šlo, se totiž historicky nacházel zemědělský areál a vlastník chtěl z výroby živočišné přejít na výrobu peletek z biomasy (ze sena), tedy na výrobu rostlinnou. Zajímavostí je, že změna územního plánu byla zrušena i přes procesní pasivitu vlastníka během procesu územního plánování, což nebývá tak časté.
Ke Krajskému soudu v Praze se (zase) dostal územní plán jedné středočeské obce. Tentokrát obec spor prohrála. Nepodařilo se jí vysvětlit, proč jednomu vlastníkovi dala na pozemky namísto čistě obytné regulaci vymezující veřejnou zeleň jako veřejně prospěšné opatření s možností vyvlastnění a vozidlovou komunikaci jako veřejně prospěšnou stavbu s možností předkupního práva.